Génius vs. Génius 07

Šach

Nedoufal jsem, že moje ubohé hraní a přetvářka na něho, stejně jako na ostatní, bude fungovat. Konec konců, tento protihráč byl ještě daleko nebezpečnější než L, a ani L mi nevěřil a nežral mi to.

Artemis Fowl člověk, co něco skrývá. Genius, co něco objevil, nebo geniální zločinec? Kdo je ona osoba, která ti byla blíž, než bys byl kdysi schopný připustit? Kdo se se mnou se chce zkontaktovat a potřebuje tvoje pozvání? Jak dokázala ta osoba ovládat Emmu Atson? Byla tu blízko, cítil jsem to. Tak jak to, že jsem ji neviděl? Co je zač? Jaké síla tu vládne, jsou i jiné čarovné síly než Death note? Jak dokážeš být na mnoha místech na zemi v jediný den? Jak a kam jsi zmizel? A jak jsi dokázal uzdravit svou matku a Butlera? Má snad ta osoba s tím něco společného? Jestli ano, donutím tě, abys ji sem pozval a uzdravil Emmu Atson, pokud ne, donutím tě, abys mi ukázal, co skrýváš. Jak léčíš lidi!

Jen výborně, do toho. Na to čekám, přesně podle plánu. Když jsem zjistil, že náhle stoupnul výrazně počet zemřelých zločinců, pátral jsem. Naboural jsem se nejen do Klusákova počítače ale také do Lova, kde jsem zjistil, že jsi podezřelý. Ani se nedivím proč, jen ti to dokázat, jenže jak? A tak jsem zorganizoval onen výměnný pobyt. Dobře vím, že jsem na tvé listině podezřelých, kteří se ocitnou pod tvojí kosou smrti, a tak jsem si byl jist, že neodoláš a upíšeš se tam. Tím jsem tě dostal sem, kde tě snáz můžu dostat. Také jsem věděl, že Myrta bude mít tu dovolenou, a tak jsem požádal Klusáka o ty dokumenty, které jsem vlastně už dávno měl. Nešlo totiž o ně. Šlo o to, aby sem Myrta přiletěla, zjistila z nich, co se děje a pomohla mi. Přiletěla načas, přesto jsem neměl čas ji vše vysvětlovat. Byl jsem na ni surový, a šaredně jsem s ní zase manipuloval riskuje, že se obrátí zády, že můj záměr nepochopí, nebo nebude chtít ho pochopit, ale bude toužit po pomstě. Znovu jsem ji nastavil do první linie, a tentokrát jsem se jí ani nezeptal. Snad mi kdy odpustí a pomůže, stejně teď úspěch toho celého už defakto stojí jen na ní. Nemohl, jsem jí cokoli říci, ani ji ponechat právo vstupu do Fowl Manor, protože by mě teď nepřiměl ten zákaz zrušit a já bych se nemohl ujistit, jestli Myrta svoji roli pochopila a rozhodla se, že mi pomůže.

Teď se ukáže, on měl svůj plán a já… já měl na své straně Myrtu, nebo ne?

Artemis proklouzl dveřmi na střechu, a když uviděl Emmino bezvládné tělo, rozběhl se za ní. Přiběhl k ní a zkontroloval tep. Sledoval jsem ho a v duchu se bavil.

"Já, já nechtěl, to ona… to ona…" popotáhl jsem z nosu a přikryl si rukou ústa. Pokusil jsem se i třást. Myslím, že to nebyl tak špatný herecký výkon. Artemis se na mě obrátil a chladně si mě změřil. Na to, že před ním leží dívka v bezvědomí a ten, který za to může, stojí vedle, vypadal vcelku klidně. Skoro jako by se jednalo o všední záležitost.

"Jak se to stalo?" zeptal se poklidně.

"Nic, jen tak jsem tady stál, byla přestávka a já jsem si chtěl vyjít na čerstvý vzduch. No a tak jak jsem tu stál… tak ke mně přišla a… a no, jak bych to řekl? Prostě začala se mnou flirtovat. Řekl jsem, že chci být sám, ať mě nechá, ale ona toho nenechala. Přišla ke mně… natáhla svoji ruku, nevím proč, ale to mě naprosto namíchlo a tak… tak, uhodil jsem ji a ona spadla na to zábradlí a praštila se do, do… dodo do hlahla hlavy," pokusil jsem se i o koktání a přerývaný dech.

"Aha, takže to byla nehoda. V tom případě je vše OK," zašklebil jsem se na Lighta. V tichosti a v pohodlí jsem si užíval jeho herecký výkon. Musím uznat, že jsem měl chuť mu skoro zatleskat. Něco takového bych já zahrát nedokázal. Snad jsem avšak také nebyl špatný herec. Vyndal jsem z kapsy mobil a s úsměvem jsem začal vyťukávat číslo záchranky. "Hmmmf, takže v tom případě prostě zavoláme záchranku a pak tvoji třídní," řekl jsem čekaje, kdy mě zastaví. Nemýlil jsem se.

"Počkej, když to uděláš, možná za to nepůjdu sedět, ale určitě mě pošlou domů. A jestli se o tom dozví L, bude mít ještě větší podezření, že jsem Kira, než kdy dřív. Chtěl jsi, abych ti pomohl s L. Možná ho nechci zabít, ale je pár prostředků… Když mě však teď pošlou domů, nebudu ti moct pomoct. Jestli je nějaký jiný způsob, Fowle, tak tě žádám. Proboha, vždyť jsem ji napadl! Nic takového jsem nikdy udělat nechtěl. Vím, že to dokážeš. Vím, že léčíš nějak lidi. Dokážeš, je vytrhnout ze spárů samotné smrti. Prosím!" Správně, vím o tom, a ty chceš, aby ti dal L pokoj, je to tak? Pokud ne, můžu ti nabídnout jinou pomoc. Budu ti zavázaný, když ten problém vyřešíš, ale když to uděláš, budeš mi muset ukázat tvé drobné tajemství. Když své tajemství odkryješ, možná to ještě neznamená, že mi řekneš, jestli jsi zločinec, nebo ne. Pořád tě možná nebudu moct zabít. Když to však uděláš, budu o tom vědět a budeš v nevýhodě, ale také můžeš získat důležitého spojence proti L. Navíc je tu ta malá možnost, že nejsem Kira. Tak pro co se rozhodneš? Jaký bude tvůj další krok, Fowle?

Artemis Fowl se přestal culit jako idiot a vážně se na mě podíval. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst. Atmosféra jako by najednou zhoustla. Začal jsem se propadat v tmavé chladné modři jeho očí. Jako by mě najednou zmrazil. Čekal jsem, co udělá. Cítil jsem to napětí, a věděl, že další krok rozhodne o našem neviditelném boji.

"Říkáš, že jsou i jiné způsoby. Hmmmf, zajímavé. Dobrá, ukážu ti něco, čemu nebudeš moci uvěřit ani, když to na své vlastní oči sám spatříš. Máš pravdu, vím o moci, která dokáže skoro odvrátit samu smrt. Ale kdo řekl, že to dokáži já," pravil Fowl arogantně. Ale kdo řekl, že to dokáži já? Takže co? Má to snad na svědomí ona osoba, která po právu mohla za zranění Emmy Atson? "Jestli chceš skutečně Emmě pomoci a uzdravit ji, aby teď vyskočila a zároveň o ničem nevěděla, neměl bys žádat mě, ale ji. Už ses s ní setkal, že? Nějak tě zkontaktovala, ale nemá sem přístup," ano, tento souboj nemá cenu. Vím o tobě. Celou dobu! Nemám důkaz, ale to je jedno. Ty také o mně víš své. Ale nemáš důkaz. Stačí, aby jeden z nás udělal krok vedle, a bude šach mat. To se však nestane. Tento souboj skončí v jejích rukou. "Předtím než jsi přijel, ošklivě jsme se pohádali, vyhodil jsem ji a způsobil jí bolest. Vyhnal jsem ji a ona teď musí mít pozvánku, aby sem mohla. To vše ze strachu, že bych ji vystavil nebezpečí. Bál jsem se, že bys odhalil mé tajemství a tím bych ohrozil ji i ostatní. A teď paradoxně to budu já, kdo tě jí představí a to, i když nevím, jistě jestli jsi Kira, nebo ne. Navíc ani nevím, jakou mocí Kira vládne."

"Proč mi všechno tohle říkáš? Před chvílí jsi byl plný síly mi vzdorovat, donutit mě udělat chybu a dokázat, že jsem Kira, tak proč najednou mi vše tohle říkáš? Proč mi tohle vše říkáš? To jsi skutečně, tak zoufalý z L? Tak že raději ono tajemství prozradíš mně než jemu? To je dost krátkozraké. Tímto si mě sice zavážeš, ale…" nechápal moji taktiku. Výborně povedlo se mi ho na chvíli vyvést z míry, ale na jak dlouho, než mu vše dojde?

"Řekl jsem, že nakonec bude jedno, jestli jsi nebo nejsi Kira, nebo ne?" připomněl jsem mu.

"Takže…" takže je to vše tvůj plán? Tohle celé, vypočítal jsi to i to, co udělám?! Neuvěřitelné! Ale kam ten tvůj plán směřuje?

"Chceš, abych vyléčila Emmu, a já za tu moji pozvánku pro ni chci, abys mi pomohl s L, ale má to háček. Neovlivním, však její rozhodnutí. To, co jsem jí po celou tu dobu… A nejedná se pouze o tu poslední hádku. Nedivil, bych se kdyby udělal, cokoli, aby se v právu veřejného blaha mě zbavila. Kdyby pokládala vše za lepší variantu, než moji existenci," pravil a já nechápal. Proč, jak to!? Tohle snad přehání, říkal, že byli přátelé, tak jak by z obyčejné hádky mohla vzniknout taková nenávist. Co to žvaní! Co jí provedl, že by ho tak strašně nenáviděla, že by pokládala za veřejné blaho se ho zbavit? To je skutečně zločinec? Takhle přeci, ano tohle dělám já, Kira. Pro veřejné blaho, odstraňuji ty špatné. Takže bych ho měl odstranit? Ale jak mohu, když nevím, o co jde. Tohle co mi řekl je málo, a navíc proč to přiznává, když mě má v podezření, že jsem Kira?

Zbavit se lidí pro veřejné blaho… Já, teď jsem ublížil člověku Emmně Atson, i když za to přímo nemohu, nesu vinnu. Je moje chyba, že do toho byla namočená. To já jsem Kira, to kvůli mně Fowl ji odkopl a kvůli mně udělal ten výměnný pobyt. To já jsem se do něho zapsal a tak jsem se ocitl v Fowl Manor, kde mě zkontaktovala, protože asi viděla potenciál, který mám proti Fowlovi. To kvůli mně, aby mi řekla co potřebuje, Emmně ublížila. Jistě, odpovědnost za to jsem nenesl jen já, také Fowl a ona, ale šlo tu pouze o ni? Když máme dobrý cíl, ale volíme k němu špatnou, zlou cestu, může se stát, že onen cíl pošpiníme… Co nevinní, lidé, kteří se mohou napravit, chyby v justici, nehody. Mohl jsem zabít někoho, kdo byl ve své podstatě správný? Křik všech mých obětí mě udeřil do srdce. Vzpamatuj se, teď není čas na pochyby!

Fowl se odvrátil a upřel svůj pohled na modrou oblohu.

"Myrto, Myrto Krátká, nikdy jsem nechtěl, abys trpěla. Mé dveře pro tebe budou vždy otevřené, stejně jako pro ostatní z národa. Neočekávám, že mi zase odpustíš, na to asi už nemám právo, ale…" pomůžeš mi?

"Správně Arty, na to jsi práva vyčerpal už dávno. Nicméně ta dívka potřebuje moji pomoc," řekla jsem a s úsměvem jsem se zjevila přímo před Artemisem. Už jsem dobře věděla, co zamýšlí. Ani v nejmenším se mi to nelíbilo. Otočila jsem se k tomu druhému bídáku a mávla jsem na něj. "Hej, ahoj. Konečně se vidíme. Vypadá to, že tvůj plán, jak dostat moji pozvánku vyšel. Blahopřeju!" křikla jsem na Lighta a poté se snesla až k Emmně Atson.

"Jak je na tom?" naléhali oba dva.

"Hmmmf, není to nic vyloženě vážného," jen jsem to trochu přehnala s mesmerem. Chudák holka, ještě bych přitlačila na ni a uškvařila bych ji mozek. Proč se zatraceně tolik se mnou prala? No, měla bych napravit, co jsem jí způsobila. Zatracený Fowl, k takovému zvěrstvu mě zase dohnal! Když však zapojím trochu své magie a pak ji trefím Neutrinem, mělo by to stačit.

Promasírovala jsem si spánky, uši a pak prsty až ke koncům nehtů. Zadívala jsem se na Emmin klidný, ale pošpiněný obličej a položila na ni zlehka své ruce. Olízla jsem si své rty a soustředěně zavřela oči. V mysli jsem vyslala signál a v srdci našla veškerou dobrotu a odhodlání.

Už na první pohled bylo jasné, že Fowl nelhal, když říkal, že tomu nebudu chtít věřit, i když to spatřím na své vlastní oči. Z ničeho nic se před ním objevila osoba. Žena s krátkými zrzavými vlasy, plnými rty, a drobným tělíčkem. Vypadala jako dítě, ale její fyziologie tomu neodpovídala, kromě toho měla špičaté uši a její oči, každé hrálo jinou barvou. Jedno oko měla ledově temně modré, stejně jako Fowl a druhé kaštanově hnědé. Byla drobná a malá, přesto hleděla na nás přímo z očí do očí. Lehce levitovala nad zemí a to zřejmě díky podivným křídlům na zádech. Ty však zcela určitě nepatřily k jejímu tělu, ale byla to jakási cizí technologie, stejně jako její šaty a ostatní věci, které měla u sebe. Jako by patřila do jiného světa, nebo byla z budoucnosti. Byl jsem si jist, že než lidi dospějí k takové technologii, uběhne ještě několik století. I když měla tak pokročilou technologii, vše tou technologií nebylo způsobeno, bylo jasné, že toto stvoření není člověk a jak jsem znal shinigami, tak ani shinigami jako Ryuk.

Co byla zač, a co byl zač Fowl? Tohle tedy bylo to, co skrýval? Takže to nebyl zločinec, ale ani genius, co něco objevil, ale šílený vědec? Ne proč by se to muselo vylučovat? Ale co ona? Byla jeho výtvor nějakého pokusu, nebo cestovatelka časem, nebo co? Myrto Krátká, kdo jsi?!

"Správně Arty, na to jsi práva vyčerpal už dávno. Nicméně ta dívka potřebuje moji pomoct," řekla Fowlovi a pak se obrátila na mě. "Hej, ahoj. Konečně se vidíme. Vypadá to, že tvůj plán, jak dostat moji pozvánku, vyšel. Blahopřeju!"

"Hej, Light tohle je ta osoba, kterou považuješ, za svou tajnou zbraň proti Fowlovi?" ozval se z ničeho nic Ryuk, který předtím celou dobu pouze přihlížel. Ztuhl jsem a jen jemně přikývl, aby si toho ostatní nevšimli. "Já jen, že nevidím její čas, ani jméno. To znamená, že jako shinigami nad jejím životem ani smrtí nemám moc. Tohle se mi ještě nestalo, ale asi kdybys její jméno napsal do Death notu nic by se nestalo. Je to jako by byla schinigami, ale není, její síla není jako ta má, ale přece jen je nesmrtelná. Dávej si pozor," varoval mě a já na sucho polkl. Nevidí její čas ani jméno, nezabiji jí, když jí napíši do Death notu. To zní jako velký problém. Snad to nebude zapotřebí. Nechci se přeci zbavit zatím jí ale Fowla.

Myrta se snesla až k Emmně Atson a klekla si vedle ní. Začala si promasírovat spánky a poté prsty. Položila své křehoučké prsty na její bezvládné tělo a zavřela oči. Ucítil jsem, jak se zvedl náhle poryv větru a já se zachvěl. Ztěžka jsem se nadechl a rozbušilo se mi srdce.

"Hoj," zašeptala a z konců prstů se jí rozeběhlo několik stříbromodrých světýlek, které se roztančily na Emmině těle. Odřeniny, špína, modřiny i staré jizvičky najednou zmizely, společně s modrými světýlky a Emma pomalu otevřela oči. Myrta však vzala z opasku jakousi věc, která vypadala jako pistole, přepnula na ní několik páček a poodešla od ní. Emma se pomalu začala zvedat a zmateně se rozhlédla kolem.

"Co to kde to sem, co se…" nestačila ani říct a Myrta namířila onu věc na ní a nemilosrdně vypálila, poté zmizela v drobném tetelení vzduchu. Emma se zapotácela a rozkašlala.

"Emmo!" vykřikl jsem a chtěl se k ní rozběhnout, ale Fowl mě zastavil.

"Co to děláš, viděl jsem to, vy parchanti, jste…" zaječel jsem na něho.

"Uklidni se a sleduj, Myrta by neudělala nic špatného. Nic, co by nenapravila," řekl Fowl mírně a měkce. Už po několikáté mě zamrazilo. Důvěřuje jí tak moc. Bezmezně jí důvěřuje, a to se pohádali? To nevím, asi záleží jak u čeho a kolik jsme zlého na cestě za dobrým učinili, ale to ještě neznamená, že přestanu následovat Artemise Fowl. Proč?! Proč jste ochotná za ním jít, i když víte, že pro své cíle vás může podrazit? Protože Artemis je velmi dobrý člověk, který dokáže zázraky, a já mu věřím. Zazněla mi slova Julie v hlavě.

Emma Atson zavrtěla hlavou a jako omámeně přidržela se zábradlí, chvíli jen tak stála a poté se však sebrala a vydala se ke dveřím pryč ze střechy do tříd. Prošla kolem mě bez jediného slova, aniž by si mě dokonce všimla. Jako bych byl duch. Dveře se za ní zlověstně zaklaply a v tom se Myrta znovu v tetelícím vzduchu zase objevila.

"Tak, to bychom měli," usmála jsem se. Zandala jsem si za opasek svoje Neutrinum a oprášila jsem si ruce. Pak jsem se však znovu obrátila k Artemisovi. "Uzdravila jsem ji a také pomůžu tomuhle blátivému s dodržením úmluvy, ale nemysli si, že to dělám pro tebe! Tobě je úplně jedno proti komu stojíš co?! Udělám vše pro veřejné blaho, ale nemysli si, že ujdeš mému hněvu!" rozkřikla jsem se s co největší zlostí, které jsem byla schopna. Jenže ten samolibý blatníček se jen ušklíbl a otočil se k odchodu.

"Tak fajn, jsem rád, že se zbavíme toho otravy a že tě nemusím prosit na kolenou. Budu se těšit na tvoji odvetu, kapitánko," zamával mi bezstarostně a já sledovala, jak mi bezstarostně zamával a zmizel z dohledu, zpět za svými povinnostmi normálního všedního blátivého.

Kapitánka Myrta Krátká osoba s neobvyklou mocí. Osoba, která udělá vše pro veřejné blaho a Artemis Fowl údajný zločinec na kterého je ona naštvaná, ale který jí bezmezně věří. Ona… To bude tvůj konec genie!

>> další díl

>> předešlý díl