Interviewu s J.K.

Interviewu s J.K.

Jakou roli ve filmu hrajete?

Hraji starší sestru Báry, Karlu.

Byla pro vás ta role těžká?

Abych pravdu řekla tak docela ano. Víte, nejsem až taková herečka na rozdíl od Matěje nebo Lenky. Ráda hraji, ale ještě daleko radši dělám ty ony věci v zákulisí, jako je střih a scénář. Podle mě je daleko jednoduší si zahrát někoho, šíleného, psychopatického, někoho, kdo je úplně jiný než vy samotní. Můžete se tak uvolnit a trochu se odstřihnout od všeho. Lépe se odreagovat. Já jsem však nehrála někoho takového. Hrála jsem starší sestru, která má o mladší starost. Kromě toho, připadala jsem si trochu divně, když jsem měla hrát s Matějem nebo s Lenkou a všichni netrpělivě přešlapovali, kdy tedy už to nezvorám, celou tu scénu odříkám správně a budu také u toho něco hrát, a přitom jsem to byla já, kdo ten text vymyslel a zná ty postavy jako nikdo jiný. Myslím, že jsem cítila, jaký je mezi námi rozdíl a to mně trochu znervózňovalo.

Co bylo pro vás v tom celém asi nejhorší?

Nejhorší? Takových situací bylo dost. Překvapivě to však nebylo ty, jak jsem popisovala v předešlé otázce, ale právě ona práce v zákulisí. Například to jak jsme si nedali pozor na světlo a museli jsme přetáčet dvě scény. Večer toho dne, nám ještě naši hlavní herci řekli, že jsou unavení a skrouhli to dříve. Takže jsme natáčení poté s Péťou viděli docela černě a báli se, že se vše nestihne. Další taková blbá situace bylo natáčení, jak Pavel hledá Báru, když je unesena. Při točení této scény vznikla docela plamenná diskuze, jak bychom přesně tuto scénu měli natočit. Někdo tvrdil tak, jiný onak. Některé návrhy jsem nechápala, nebo jsme navrhovali to samé. Přeci jsem si v tu chvíli připadala, jako totální idiot, který o střihu i otočení neví vůbec nic. Říkala jsem si, že jsem své přátelé zradila a jsem k ničemu. Možná přeci jen jsem. Tu scénu jsme nějak natočili a i vše ostatní. Ale myslím, že přeci jen jako kameraman jsem selhala. Nevysvětlila jsem pořádně ostatním, jak se pracuje se zoomem a vůbec základy s kamerou a střihem. Kdybych to udělala, mohlo to celé vypadat ještě vše o moc lépe.

Celá tvorba tedy nebyla pro vás vůbec jednoduchá, co vás tedy udržovalo v tom pokračovat?

Myslím, že hlavně chuť něco tvořit, to, že se mi nechtělo jen tak zahodit něco do čeho jsem již vložila tolik času, a v neposlední řadě mé kamarádky a všichni, kteří se na tom podíleli. Sice jsem teď furt mluvila o problémech, a jak to bylo těžké, ale také to byla sranda.

Mluvila jste o srandě, byli tady nějaké vtipné hlášky, o které bys ses chtěla podělit?

No, nejvíce hlášek padlo ještě před natáčením. Především už v scénáři je několik hlášek, které jsou přímo prosyceny, mým vtipem založeném především na sarkasmu. Z těchto jsme si pak hodnou chvíli sami dělali srandu a to ještě před samotným natáčením. Když jsme se poté takto jednou bavili a učili se tím scénář, samozřejmě, že jsme zabloudili i do tématu, jak by to mělo celé vypadat a čeho se bojíme. U jednoho z těchto rozhovorů měla Péťa užasnou hlášku: "Víš, co se bojím, že Lenka s Matějem nebudou v tom filmu říkat tyhle stupidní věty, bojím se, že z nich udělají ještě stupidnější." To byla hláška světa, ale myslím, že na tuto otázku byste se měli zeptat raději jí. Bude mít v zásobě toho určitě více.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla pro takovou tvorbu?

No, to je tak, když má maturant až příliš volného času. (s ironickým úsměvem) Ne dělám si srandu, ve skutečnosti ani nevím. Prostě jsem najednou v té věci byla namočená až po uši.