Než tě nakopne múza… aneb máme rádi literaturu 05

1. Plán tematický

Převážně zaměřen na složku obsahovou (o čem to tedy bude). Pro lepší přehlednost si vezmeme příklad, dejme tomu dílo od Boženy Němcové Babička. Každé dílo má námět, tím je babička, venkov. Poté má nějaká témata a podtémata. Tématem může být prostředí, děj, babička a podtématem může být rodina Kudrnových, nebo Viktorka. A aby toho nebylo málo, tak máme ještě motivy, což jsou takové jen pouhé dílčí jednotky například babiččiny kapsáře.

2. Plán kompoziční

Jestliže plán tematický hodně souvisel se složkou obsahovou, tak plán kompoziční souvisí hodně s formou. No, samozřejmé, že obě souvisí spolu. Protože spisovatel volí formu textu takovou, aby ladila s obsahem a aby vyvolala ve čtenáři takový, nebo jiný pocit, umocnil to, co chce říci, nebo si se čtenářem hrál. Kompoziční plán je plán, jak uspořádat ony motivy. Uspořádání motivů se však v lyrice, epice a i dramatu dost liší. Právě pro to, že v lyrice je hlavní něco jiného než v epice, co chce autor čtenáři předat, a tak i motivy jsou jiné a jinak se uspořádávají. V lyrice se hodně staví na kontrastech a konfrontaci, kdežto v epice je uspořádaní spíše podle času.

Mimo uspořádání na základě kontrastů, můžeme mít uspořádání lyriky paralelní (paralel mezi motivy), podle asociativní metody (motivy uspořádané podle toho, který motiv vyvolává, jaký další), nebo na základě gradace motivů (stupňující míru motivů).

Kompozice v epice tedy může být buďto podle času (vyprávění chronologické - kronikářské, či retrospektivní - vezmu si nějaký okamžik a začnu vyprávět, jako se to stalo), nebo paralelní (pohledy jednotlivých postav), asociativní, řetězová kompozice (ústřední postava, která se nemění a na ní se nabalují příběhy), koláž.

Teď jsem hodně mluvila o epice a lyrice a vynechala jsem drama. To proto, že drama může mít kompozici stejnou jako epika, ale pro menší chaos se stejně většinou drží řecké kompozice (kompoziční výstavba děje), kterou vymyslel Aristoteles, rozdělení na expozici (seznámení s postavami a tématem), kolizi (něco se stane, nějaký problém), krizi (stupňování problému), peripetií (zvrat), katastrofu (druhý zvrat a konec) a katarzi (divák je ohromen a změněn dílem, který viděl.)

Próza, poezie a drama využívají také jiných kompozičních prostředků. Próza využívá odstavce, kapitoly, romány, poezie zase verše, sloky (strofy), básně, básnické sbírky a drama dějství, scény, repliky.