Blog neznámé umělkyně

Smlouva mezi hadem a lvem Hrdina kouzelnického světa se hnal chodbou druhého patra přímo ke kanceláři Alexandra Frosta. Několik kolegů mu muselo uskočit. Než však stihl vehementně vplout do požadované místnosti, zarazil ho odtamtud křik. "Že je to v šetření! V Salazarově jménu, již jsem vás na to upozorňoval nejméně tisíckrát, ale vy jste pro to ani nemávli hůlkou!" rozeznělo se po celé chodbě přes pootevřené dveře Frostovy kanceláře. Harry ten hlas velmi dobře znal, co tu však, u Merlina, dělá Draco? "Pane Malfoyi, já vás ubezpečuji, že jsme tím pověřili našeho nejtalentovanějšího a nejlepšího člověka, kterého máme k dispozici," pravil klidně Frost. "Jo! O tom pochybuji. Jestli tomu tak je, kde jsou, sakra, výsledky," nedal si Draco říct. "Tento případ je velmi komplikovaný…" začal zase medovým tónem Frost. "Ne, to jsou jen kecy. Víte, co si myslím, že si hrajete na ty čestné a spravedlivé, prosazující rovnost, ale vždy je někdo rovnější, ž

A je to tady… … Vánoce. Jako každý rok jsou tu Vánoce... a i já se svou tradiční básničkou. Přeji všem šťastné a veselé svátky, hodně dárečků pod stromečkem, lásky, zdraví a úspěchů ve škole i v práci. Vánoční pohoda Spím až do půl dvanácté a ulehám do postele ve tři. Vánoce jsou tak krátké, jen se, Jani, neudři! Zabal dárky do papíru, naanimuj pět postav, nepij alkoholu nadmíru a to vše bez hloupých obav. Měl by to být čas svatý, pro odpočinek, mír a rodinu. Byly nám však tyto svátky vzaty, stres a práce na tom nesou vinu. Já na to však kašlu, ať si říkají, co chtějí, nepodlehnu tomu zlu, zůstanu u svých idejí.

Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory Na ministerstvu kouzel jako téměř vždy panoval činorodý ruch. Davy kouzelníků spěchaly hlavní halou do práce, z práce, či něco zařídit a tlačily se dvěma směry v nekonečně dlouhé hlavní aule s modrým pavím stropem. Na Fontáně kouzelných bratří zrovna probíhala rekonstrukce, a tak z ní netryskala žádná voda. Byla obestavěna lešením a zahalena černým suknem, pod kterým pracoval tucet horlivých skřítků. Harry se procpal až k výtahu. Nastoupil dovnitř a zmáčkl čtvrté patro Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. V malé kabince s ním uvízli ještě dva lidé. Drobná hnědovlasá čarodějka s velikým špičatým kloboukem, která mírně zapáchala po psím jídle, a ten druhý byl evidentně Dean Thomas, ale svého bývalého spolužáka z nějakého důvodu nepoznal. Bystrozor za to byl jen rád, i když to bylo poměrně překvapivé. Celý kouzelnický svět ho zná, denně se k němu hlásí zástupy kouzelníků a jeho starý přítel si ho ani nevšimne? Nebo se k němu prostě jen nechce přih

Kouzelnické kratochvilné kejkle Lahvičky, spousta různých lahviček od lektvarů evokujících Snapeův kabinet. Modré, červené, černé a zelené košíčky laskominek, hrnek s štěbetajícími si brky, police s klobouky, plášti a umělými nosy, klícka s trpaslenkami, krabice s dalekohledy, bedna s bombami hnojůvkami, bedna s dřevěnými panáčky, kteří se snaží z ní, seč mohou, vyskočit, všudypřítomný hluk a smích. Harry se probudil žíznivý s úděsnou bolestí hlavy na tvrdé dřevěné lavici. Jeho mozek nebyl schopen dát jednotlivé podměty dohromady, vlastně nebyl schopen vyhodnotit skoro vůbec nic. "Na, vypí to," přikázal mu kdosi nad ním a do ruky mu strčil lahvičku s lektvarem. Bystrozor zamžoural na ruku, která mu lahvičku podala. Byla štíhlá, zahalená v dlouhém černém rukávu. "Merline, asi umřu," zachraptěl zoufale Harry. "Co to je?" zeptal se té druhé osoby. "Něco, co ti udělá dobře, tak už to vypij," odpověděl ten někdo a hrdina ho prostě poslechl. Po pár mi

Rudý večer Hrdina kouzelnického světa se pomalu šoural domů. Západ slunce zbarvil do ruda nejen oblohu, ale i fasády domů a cestu. Ulice byla téměř prázdná až na pár stejně unaveně ploužících se kouzelníků. Právě míjel výlohu Medového ráje, která jen hrála všemi barvami a nabízela neskutečnou spoustu cukrovinek: kyselé bonbóny, polévka z netopýří krve, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, ledové myšky, čokoládové žabky, výbušné bonbony, šumivé bzučivky, dýňové paštičky a mnoho dalších. Harry se na chvíli zastavil a zavzpomínal, jak si poprvé, když jel do Bradavic, koupil ve vlaku celou náruč těchto sladkostí. Společně je pak s Ronem labužnicky ochutnávali. Byl to neuvěřitelný čas. Všechno mu přišlo tak nové a… magické. Pousmál se. Odtrhl své smaragdové oči od výlohy a pokračoval ještě několik metrů, než před Džinem v láhvi uhnul do postranní uličky. Už brzy bude doma. Těšil se, až projde dveřmi a objetím pozdraví svoji ženu. Děti vypísknou a vybalí na něho okamžitě tucet informací. Navz