Blog neznámé umělkyně

Osobní prostor (věnováno Karice, Tayushice a všem mým čtenářům, pěkný Halloween) Dean si zrovna užíval teplou sprchu, vím, tato věta je trochu neohrabaná, ale tak tomu skutečně bylo. Náš hrdina měl za sebou jeden z těžkých, hodně fyzicky náročných lovů v mrazu a teplá sprcha mu přišla skutečně potom všem v hod. Zrovna lovec uzavřel vodu a vzal do ruky mýdlo, když se za ním ozval jakýsi podivný zvuk, nejblíže se to podobalo máchnutí obřích křídel, a za Deanem se zjevil anděl. Lovec sebou poplašeně trhl a energicky se otočil, div neuklouzl a nepomlátil se o malý prostor v sprchovém koutu. "Do prdele, Cas!" vyklouzlo mu šokovaně z úst. "Dobrý den, Deane," pozdravil uctivě Castiel svého svěřence. "Rád tě vidím," přihodil ještě k tomu jednu z lidských pozdravovacích frází, kterou se zrovna nedávno naučil. Dean však nevypadal moc potěšeně, jak rychle se jeho anděl učí komunikačním dovednostem, ne, byl spíš po čertech naštvaný. "Rád mě vidíš, rád mě vidíš,&q

Lovec Derek Morgan se probudil s křikem a děsivou bolestí hlavy na posteli motelového pokoje. Co? To všechno byl jen sen, a on to včera jen trochu přehnal s pitím?! Ne, počkat, jestli ano, tak proč je v motelu a ne doma? To se tak strašně zřídil, když měl případ?! Ne to ne! Tenhle pokoj ani teď, když se úplně probral, nemohl poznat. Nebyla tam, kromě věcí, které měl u sebe, když vešel do toho domu hrůzy, jediná jeho věc, ale to neznamenalo, že pokoj byl prázdný. Na nočním stolku hned vedle postele ležela lékárnička s napůl vytahanými věcmi a kolem se válely hadříky ušpiněné od krve a obvazy. První pomoc, která byla použita přímo na něj samého. Měl obvázanou hlavu a pravou ruku. Na stole ještě o pár kroků dál ležel otevřený laptop se spoustou papírů. Morgan se zvedl a přešel k němu. Počítač byl zapnutý a připojený k internetu, na jeho monitoru byl článek o démonovi jménem Agramon. Na stole hned vedle se válely spisy obětí, fotky z policejní kartotéky a několik vytištěných papírů o his

Jak pozorným čtenářem jste byli při čtení novely Lháři? 1. Jak se jmenují hlavní hrdinové? a) Dr. Roman Procházka a David Hajman b) Dr. Radek Procházka a Derek Hajman c) Roman Zakázka a David Hamman d) Roman Hajman a Dr. David Procházka 2. Hlavní hrdinové předstírají, že jsou... a) Přátelé b) Kolegové c) Že se neznají d) Že jsou milenci 3. Pro jakou agenturu hlavní hrdinové pracují? a) Federální úřad pro vyšetřování b) Ústřední zpravodajská služba c) Bezpečnostní informační služba d) Úřad pro zahraniční styky a informace 4. Kolik bylo nakonec mrtvých obětí? a) 10 b) 21 c) 20 d) 1 5. Jak se jmenuje kolegyně našich dvou hrdinů z agentury, kterou tam asi dvakrát zmiňují? a) Katka Prášková b) Katka Nováková c) Eva Prášková d) Eva Nováková 6. Mrtvá manželka jednoho z hlavních hrdinů byla? a) Lenka b) Jitka c) Hanka d) Jana 7. Oblíbeným filmem jednoho z hlavních hrdinů je? a) Slečna drsňák b) Sám doma c) Poslední skaut d) Spiderman 8. Hlavní hrdina, který příběh vypráví, má... a) Tři doktor

Trýznivý život superhrdiny Byl již chladný večer, vítr pofukoval, vypadalo to na klidnou noc, ale já stejně byl v ulicích, provětrat si trochu hlavu. Dvojí život mi už začal lézt pěkně na mozek a já zoufale přemýšlel, kdy se můj svět stal noční můrou dítěte v podobě černých slizů z cizích planet, mutantů měnících se v různá napůl lidská napůl zvířecí stvoření, šílených vědců, zloduchů vystřižených jak z knih o Jamesi Bondovi, upírů a sboru jiných superhrdinů, kteří byli nemlich stejně potrhlý jako já. Přistál jsem na svém obvyklém místě vedle svého "přítele" Pana Ohavného, jak jsem ho před lety pojmenoval, a zahleděl se na své milované město. "Tak co, nějaké novinky?" zeptal jsem se kamenné sochy démona vedle mě a… nic. Pan Ohava zůstal beze slova a pochybu stát na místě. "Jo jasně, u mě také vše při starém. Znáš to, objeví se nějaký psychopat, za jeho zločiny jsem obviněn já. Dívka mých snů mě pozve na rande, na které se nedostavím, protože zrovna v tu dobu za

Schovává se ve stínu Schováváš se v temném stínu, doufáš tak, že na tebe nenajdou špínu. Víš, kdo jsi, nechceš, aby to věděli druzí, raději ať žijí obklopeni krásnou iluzí. Žiješ sám v nejistotě a s nedůvěrou, raději od lidí a vztahů daleko stranou. Nemusíš se bát, že tě někdo bodne do zad, zato však víš určitě, že tě nikdo nemá rád. Schováváš se plný strachu ve stínu, svou tvář neukážeš světlu slunečnímu. Nevíš jaké je se spálit, přesto se toho tak bojíš, že raději celý život v děsivé zimě a chladu strávíš. >> předešlý díl >> další díl

Recenze na Pan Kaplan má třídu rád Obecně o divadelním představení: Pan Kaplan má třídu rád je komedie založená na slovních hříčkách, jazykových bariérách a obecně na jazyce. Původně se jednalo o několik povídek v časopisu The New Yorker jež napsal Leo Calvi Rosten, které se staly tak populárními, že vyšly nakonec i knižně ve dvou svazcích "Studium Hymana Kaplana" a "Návrat Hymana Kaplana", dále pak v jednom svazku "Ó, Kaplane, můj Kaplane!" V češtině máme překlady dva, první z čtyřicátých let z pera Pavla Eisnera a jedná se pouze o první knihu a druhý překlad od Antonína Přidala. Já měla tu radost vidět volně upravenou verzi režiséra Miroslava Hanuše v divadle ABC, která vychází z prvního překladu. Příběh se odehrává na začátku druhé světové války v Americe a pojednává o jedné třídě, kurzu angličtiny pro cizince. Je to tedy o partě studentů (Oldřich Vízner, Lubomír Lipský, Stanislav Fišer, Jiří Klem, Hanuš Bor, Jan Szymik, Martin Písařík, Jan Meduna, Vě

Dům hrůzy Moragan se zeptal ještě na několik otázek ohledně případu toho muže i ostatních lidí na pouti, kteří o tom mohli něco vědět, nic moc se však nedozvěděl. Vyslechl také rodiny pohřešovaných obětí, což mu přineslo jen značnou bolest hlavy, protože oběti patrně kromě značné dávky sebedůvěry a toho, že měli rády matějské a horory, nic dalšího nespojovalo. I po neznámém informátorovi jako by se slehla zem. A tak nějak uběhl celý den i večer až byla půlnoc a Morgan stanul před strašidelným domem, po mladíkovi však naštěstí ani vidu ani slechu. Morgan zadoufal, že ten hoch přeci jen upustil od svého hloupého nápadu, ale to bylo spíše zbožné přání. No, ale to teď bylo jedno, jestli tu mladík byl, nebo ne, Morgan byl stejně odhodlaný vstoupit do domu. Přeci jen doufal, že v domě najde něco, co mu ukáže další směr, a tak se náš hrdina teple oblékl, popadl odznak, pistoli, baterku, zhluboka se nadechl chladného nočního vzduchu a vstoupil do domu. Zpočátku to bylo to, co čekal. Napůl rozb

Z celého srdce "Merline, já si pamatuji," špitla tiše Gwen, jako by se snad za to až styděla. Byl chladný večer, když už byli na cestě spět domů od jezera a oni seděli v tichosti u ohně. Arthur s Mordredem již dávno spali, Merlin si vzal hlídku a Gwen po tom všem nemohla usnout. Něco královnu velmi trápilo. "Ne, to je v pořádku. Nemůžeš za to, co se stalo. To jsi nebyla ty to všechno Morgana, nemohla jsi s tím nic dělat. Vzpomínáš, já také byl jednou pod jejím kouzlem a pokusil se Arthura zabít," pravil Merlin klidně a vyrovnaně. Královna se zahleděla na profil svého nejlepšího přítele, jenž ji asi nikdy nepřestane udivovat. Merlin se hrbil u ohně, jeho ostré rysy v plápolajícím světle mu teď v té atmosféře dávaly až záhadný zjev. Pan tajemný Merlin, to by bylo vzhledem Merlinové povaze za normálních okolností k smíchu, ale jak Gwen řekla, ona si pamatovala! "Já vím, ale i tak, co jsem dělala, si nikdy neodpustím," řekla Gwen a na chvíli se odmlčela. Merli

Jsem plná Jsem toho plná, jsem ten blázen, jsem na tom závislá, já tak dýchám. Nemůžu se udržet, musím to ze sebe dostat. Pokud tak neučiním, sama sebe ztratím. Jsem tak nemocná, mám vysokou horečku. Záchvat tvůrčího psaní, buší mi uvnitř do lebky. Pro většinu lidí, Je to k nepochopení. Většinu normálních lidí, nic takového nesouží. Nemají takové nutkání, nebudí se z toho ze spaní, a já vypadám jak idiot, když o tom začnu mluvit. Jako kdyby mě cosi posedlo, jako kdyby mě něco hnalo. Pořád dál, pořád tvořit, nikdy a vždy bez konce. Nebo se konec blíží a já to v kostech cítím, a proto musím běžet dál dál a dál, zběsile utíkat… …ke hvězdám. >> předešlý díl >> další díl