Interview s režisérkou:

Interview s režisérkou:

Jakou roli ve filmu hrajete?

Hraji sériového vraha, Evu Novákovou. Poté, co je Bára Ztracená svědkem vraždy, jdu samozřejmě po ní, snad i ze strachu, že by někomu mohlo něco říct. Ale v první řadě ze zábavy.

Byla pro vás ta role těžká?

V jakém slova smyslu. Když jsme s Janičkou přemýšlely o tom všem a snažily se dát dohromady příběh, bylo jasné, že některé role budou těžší a lehčí. Janička dostala jednu z těch těžších, protože vždycky se lépe hraje něco, co je Vám opravdu cizí. Mně je násilí opravdu odporné, nikdy bych nemohla nikomu ublížit. Takže svojí roli vraha psychopata jsem vzala s chutí, protože to byla legrace. Hrálo se to dobře, protože to se mnou nemělo vůbec nic společného. A ještě bych teda podotkla, že hraní v tomto filmu, bylo pro mě, z hlediska všech funkcí, které jsem zastávala, asi to nejjednodušší.

Co bylo pro vás v tom celém asi nejhorší?

Před chvílí jsem zmínila, že jsem měla na starost i jiné věci. Byla to především režie, ale hlavně organizace celého natáčení. Oproti ostatním jsme s Janičkou měly hodně práce navíc, kterou jsme na sebe vzaly dobrovolně, ale i tak si myslím, že byla málo doceněná. Občas se stávají chyby a to, co J.K. řekla ve svém interview musím uvést na pravou míru. Každý dělá chyby, a to, že jsme tam kvůli výměně scén nedomyslely, že jedna scéna musí být večer a natočily jsme jí ve dne, se prostě stává. A naše hlavní postavy nám to daly pěkně sežrat. Všichni umíme být nepříjemní, vážně mě namíchli. Můj strach o to, že film nedotočíme, byla spíš zlost, že neumí přijmout chybu. Ale nechci je tu shodit, byli vážně výborní. Pracovalo se s nimi skvěle. Vím, že nejdůležitější je s ostatními mluvit. Ačkoli i na to jsme několikrát narazili, především před natáčením závěrečné scény. To byla druhá nepříjemná záležitost. Člověka nebaví pokračovat v něčem, když to ostatní shodí nebo neocení. Nejtěžší bylo, udržet se a nevykašlat se na to. Dotáhnout to dokonce. A za to chci Janě moc poděkovat.

Celá tvorba tedy nebyla pro vás vůbec jednoduchá, co vás tedy udržovalo v tom pokračovat?

JANIČKA. A myšlenka, že to byl můj nápad, že natočíme film a celé je to kvůli mně. Já jsem přišla s tím, "Natočíme film", nemohla jsem jen tak přestat.

Mluvila jste o srandě, byli tady nějaké vtipné hlášky, o které bys ses chtěla podělit?

Ano, legrace to byla obrovská. Ale stejně jako Jana přiznávám, že největší legrace byly našeho hovory o scénáři, ději, které jsme spolu vedly ještě před začátkem natáčení. A potom i se scénářem v ruce. Všichni určitě znáte, že řeknete nějakou větu, vytrženou z kontextu, tak to může změnit význam. "Co přesně ode mě chceš?" a nebo nemůžu zapomenout na nejlepší parodii scény, která je ve filmu velmi dramatická, ale pozměněním jedné věty se změní ve velmi vtipnou.

Bára Ztracená je dívka, kterou pronásleduje sériový vrah, ale její starší sestra si myslí, že blouzní. Pavel, kterého starší sestra požádala o pomoc, si myslí totéž, ale je o něco podezíravější. Ve chvíli, kdy se Evě (vrah) podaří Báru unést, tak starší sestra vběhne k Pavlovi do bytu:

Karla: "Bára je pryč."

Pavel: "No a co, tak šla na výlet nebo na procházku do Billy, koupit sejra. Ty ho nikdy nekoupíš a pak ho tam musím nosit já."

Karla: "Ty tomu nerozumíš. U nás doma jako by vybuchla bomba, všechno je vzhůru nohama a na zemi louže krve."

…..

Pavel: "Víš co, běž domů, zavolej je, najdi Bářin deník, třeba z něho něco vyčteš."

Karla:"A ty?"

Pavel: (zahlédne blonďatou dívku v okně) "Já půjdu za blondýnkama."

Původní znění ve scénáři je samozřejmě jiné (myslím poslední větu).

A pak bych si dovolila ještě jednu citaci z rozhovoru, který jsem s Janičkou vedla během našich diskusí o ději.

Bára je vyděšená po telefonátu, který místo její starší sestry Karly zvedla Eva a trochu jí "zklidnila". Zavolá tedy Pavlovi. Ten přijde k ní domů a najde jí oblečenou ve vaně.

Pavel: "Báro, proboha, co tady děláš?"

(a toto už ve scénáři nebylo)

Bára: "Co asi, koupu se?"

Pavel: "Oblečená?"

Bára: "Mám se snad koupat nahá?"

Jak tedy čtete, těch vtipných situací bylo nezměrně mnoho. Popřípadě padali další hlášky jako "Prase na scéně". Mě osobně pobavilo, když mi Matěj (herec Pavla) vysvětloval, jak ho mám praštit po hlavě, aby vážně neztratil vědomí. No, užili jsme si to velice a já doufám, že z toho budeme mít alespoň pěkné vzpomínky na mládí.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla pro takovou tvorbu?

Janičku nic. Byl to můj nápad a já jí vlastně ani nedala moc možnost nesouhlasit. Chtěla jsem najít něco, aby se odreagovala od každodenního stresu, který kvůli blížícím se maturitám pochopitelně měla. A o tom, proč jsem já chtěla natočit film, bych mohla mluvit dlouho předlouho, takže jen vězte, že to bylo celé moje akce. A já za to všem zúčastněným děkuji.