Blog neznámé umělkyně

29. června 2012 Další anketa z mého průzkumu blogovým prázdnem. Snad se nejde alespoň pár lidí, kteří budou hlasovat... 4. ledna 2015 Ahoj, tak jsem se po letech podívala na tuto anketu a rozhodla jsem se, že bych jí měla zhodnotit a vypsat novou stejného jména vzhledem k tomu, že okruh rubrik se nám tady drobně rozšířil. Nuže teď zpátky k ohledu zpět po anketě jenž byla. Hlasovalo v ní 102 lidí a za takovou účast bych vám chtěla skutečně moc poděkovat. A jak to vlastně dopadlo? Nejvíce se vám zde líbí povídky, ty získaly 27 hlasů, dále pak rubrika Tvorba filmu, což je smutné, vzhledem k tomu, že vznikla, abych měla místo, kam bych mohla dát články o jednom projektu, který jsme s kamarády spíchli, ale kdo ví jestli se k něčemu podobnému ještě nachomýtnu, a na třetím místě se umístily Moje mangy a Odborné práce. Odpovědi Text Počet hlasů Moje povídky 27 Obrázky 10 Ankety 10 Moje mangy 11 Odborné práce 11 Moje videa 9 Moje recenze 10 Tvorba filmu 14 K nově založené anketě tedy přidávám r

Scéna čtvrtá Viktorův dům, zahrada, oslava Na scéně Eva a Marií. Eva leží na zemi a Marie do ní rukama bije a jako šelma kolem ní krouží. Marie ( zpívá ): Diamanty, moc a peníze! Za lásku se snad platí draze?! Mám, mám takovou zlost! Jak bych z toho mohla mít radost?! Kde, kde máš to kouzlo?! Co na ty dva sklouzlo! Čím, čím sis je koupila?! Jak, a čím jsi mě oloupila?! Já, já ne ty jsi mě podvedla! Ty jediná jsi mi ho odvedla! Čím jak jsi to provedla?! Eva ( zpívá ): Sestřičko, sestři má milá, proč, proč si ke mně tak zlá?! Já nic jsem ti neprovedla, jen pomsty na něm jsem se nezřekla?! K pomstě netřeba velkých zbraní a stejně to toho zločince zraní! Proč však jsi naštvaná ty? Ty přeci vyjdeš bez ztráty! Sestřičko má hrabivá, vypadáš špatně, nejsi zdravá? Ne nejsi, jen jsi byla jako já bláhová. Marie ( zpívá ): Kde, kde máš to kouzlo?! Co na ty dva sklouzlo! Čím, čím sis je koupila?! Jak, a čím jsi mě oloupila?! Chci, chci ho! Chci pro nás dva jen blaho! On však jako o mě nevěděl a jen

Scéna třetí Viktorův dům, hlavní hala, oslava Na scéně Viktor, František, Eva, Roman s Marií, hosté Viktora, hudebníci a stoly se židlemi. Hudba vyhrává a oslava právě začala Marie: Nezdá se ti támhle ta služka nějako povědomá? (Nakloní se k Romanovi a šeptá mu do ucha, přitom pokradmu ukazuje na Evu) Roman: Hmmm, já nevím, asi ano. Tyto služky se vyskytují všude možně. Běhají z jednoho panství na druhé. Udělají vše jen pro to, aby splašily, co nejvíc peněz. (pohrdavě) Marie: Vždyť my dva děláme to samé. Roman: Jen jednou jsem udělal to samé, abych získal peníze, postavení, moc a také jsem získal tebe. Štěstí mi to však nepřidalo. Od té doby mám jen děs a noční můry. Nedosáhl jsem klidu. Jako by mě něco uvnitř sžíralo. Co mě však sžírá nevím a obávám se, že až se objeví, pochopím a to bude můj trest. Marie: Ach chudinko, pořád tě to trápí, ale má sestra byla vždy takové nemehlo, hloupé. Jen dobře, že dostala lekci. (vezme ho láskyplně za ruku a pokusí se ho políbit) Roman: Jak ta

Scéna druhá Viktorův dům, hlavní hala Na scéně Viktor Viktor ( zpívá ): Můj drahý, drahý příteli vím dobře, co oba bychom si přáli. Dlouho jsem hledal a po světě jsem kvůli tomu běhal. Již dlouho ji miluji, a přeci tak nepěknou věc ji daruji. Již dlouho ho hledám, nemyslel jsem si, že toho kdy nechám. Konečně jsem ho našel, a teď abych to snad přešel? A to vše jen kvůli ní, která jen o pomstě sní. Přesto mám jí i jeho rád. s oběma se chci smát. Oni se však na zájem chtějí prát! Miluji tě, Evičko! Ty moje krásná růžičko! Miluji i tebe, bratře! a o tom není žádná pře!( potlačuje pláč) (Na scénu přichází Eva a Viktor se uklidní, nasadí masku nezájmu.) Eva ( zpívá ): Pane můj, volal jste mě?! Viktor ( zpívá ): Proč, víš zřejmě? Eva ( zpívá ): Ano, chcete, abych odešla, protože jsem proti vám hřešila. Pohádali jsme se, beze mě vám bude blaze. Moc se omlouvám, odcházím a hodně štěstí přeji vám. Viktor ( zpívá ): Ne, nechci tě vyhodit, jen nic nechci hrotit. Co je dnes za den, víš však? A já

Druhé dějství (Skutečný svět, Země) Scéna první Viktorův dům, hlavní hala o tři roky později Na scéně Viktor a František Viktor: Jak jsme na tom s oslavou? František: Vše zařízeno, můj pane. Viktor: Obsluha, zábava, jídlo a další věci? František: Ano, pane to vše je zařízeno, zbývá jen poslední věc. Jako hostitel byste měl mít paní domu. Neříkám, abyste se hned s nějakou ženil, nebo něco takového, ale muž ve vašem postavení a… Viktor: A co? František: Promiňte, pane, tyto soudy mi nepřísluší. Vždy mi šlo jen o vaše blaho, štěstí a pověst. Viktor: Ne, nemusíš se omlouvat, chápu to. František: Skutečně? Nejsem si jist. Jste příliš pyšný na to, abyste se jí přiznal. Ne, jste dost pyšný na to, abyste si to přiznal sám sobě. Viktor: Nevím, o kom to mluvíš, starý příteli. František: No, to určitě, jistě že to víte. (mumlá si pod vousy) Viktor: Co jsi to říkal? František: Nic pane, vůbec nic. Viktor: Dobře! Mohl bys mi říct, jestli ta nová služebná má něco na starosti na té oslav

Scéna čtvrtá Neznámá ulice Na scéně Viktor, klec s Evou a modrou dekou. Viktor přejde pódium a zastaví se uprostřed pódia a rozhlédne se. Poté spatří klíč od klece, vezme ho a přijde až ke kleci. Z klece se ozývají Eviny vzlyky, ale Eva není vidět, protože klec je stále přikrytá modrou dekou. Viktor: Je vám něco? Eva: Jestli je mi něco, no pane, to je mi ale otázka? Vy mi jste?! Viktor: Co prosím? Jak, vy mi jste? Eva: Běžte pryč! Člověk v kleci, jako lapené zvíře v zoo, nechce diváky. Viktor: Takže vy tady nejste z vlastní vůle? (sedá si na zem vedle klece a hraje si s klíčem) Eva: Ne, já jsem ráda tady zamčená. Mě to totiž baví! Člověk jako já, by měl zůstat zavřený. Viktor: Člověk jako vy? To říkáte, protože se bojíte sama sebe. Bojíte se toho, co byste mohla udělat? Eva: To míníte proč? Co když jsem něco již spáchala? Viktor: Teď máte na mysli svoji rodinu? Ale jděte, ta se bez toho rodinného prstenu, který ukazuje šlechtický původ, obejde. Vždyť má ještě plno dalších tako

Scéna třetí Neznámá ulice Na scéně Eva v kleci s modrou dekou. Eva ( zpívá ): Hoch, můj manžel, je mrtev… a já, mé srdce spadlo na větev. Ano, tak strašně mě srdce bolí. Neřekla bych, že mě to tak skolí. Můj manžel je mrtvý a to se již nikdy nespraví. Proč, proč však, jak… o vše jsem přišla pak? Jsem pryč, už nejsem tou, již prošla jsem tmou. A proč byl s tou mrchou, s tou mou sestrou? Ach ne ona tam byla určitě náhodou, ach ne, nesmím být bláhovou. Do pomyslné klece mě zavřely, aby mi snad v něčem zabránily? Ne, ne takto andělé přeci nemluví, mně se přeci nestalo určitě bezpráví. celý ten omyl se jistě vysvětlí a spraví. Hoch, můj manžel, je mrtev… a já, mé srdce spadlo na větev. Ano, tak strašně mě srdce bolí. Neřekla bych, že mě to tak skolí. Přesto, je to snad jen žert krutý, nebo snad je to tady naprosto dutý. (klepe si na čelo) Není možné, aby byl mrtvý, Vždyť byl to on Roman Toulavý! Avšak pochybnosti o jeho smrti mám. Že je to divné, ruku do ohně za to dám. Ale důkazy v rukou n

Scéna druhá Dům Evy a Romana o několik týdnů později. Na scéně Eva, Roman, Ondra a klec s modrou dekou. Ondra: Dobrý den. Musím vám s politováním oznámit, že váš manžel včera zemřel. Jeho auto spadlo do jezera. Nemusíte se však bát. Identifikaci po vás chtít nebudeme. Zrovna poblíž byla vaše sestra, která ho identifikovala. Je vám něco, vypadáte špatně? Eva: Ptáte se, co je mi. Děláte si ze mě srandu? Právě jste mi oznámil, že můj muž zemřel. Hch, Bože je mrtvý! Můj manžel je mrtvý! (Roman přijde až těsně k Evě, šeptá jí do ucha) Roman : Tak to jsi drahá nečekala, že? Promiň, moc dlouho nám to manželství nevydrželo. Škoda, nebyla jsi můj typ. Ondra : Ach tak, měla jste svého muže velmi ráda. Vzala jste si ho z lásky. Moc se omlouvám, myslel jsem si, že jste se chtěla jen zaopatřit. Eva : Co tím chcete říct? Roman : No, to je správná otázka, že zlato. Žádné, jak to můžete říct, ale co tím chcete říct. Začínáš myslet. Ondra : Veškeré cennosti a peníze byly napsány na jeho jméno. Eva :

Postavy: Eva: "Donutím tě se mi poklonit a prosit o milost." Roman: "Vše je na nic, miluji tu, která mě nesnáší." Viktor ( Romanův bratr ): "I andělé, potřebují své andělé strážné, protože svět a život je zlý." Marie ( sestra Evy ): "První v životě je hrdost na své štěstí a štěstí se váží ve zlatě a drahých diamantech." František ( Viktorův sluha ): "Jste příliš pyšný na to, abyste se jí přiznal. Ne, jste dost pyšný na to, abyste si to přiznal sám sobě." Ondra ( policista ): "To je sice moc pěkný to mě však moc nezajímá." Adam ( otec Evy ): "Dostaň se z toho sama a budeš šťastná, hrdá a samostatná!" Irma ( matka Evy ): "Odešla si ze svého domova, aniž by ses o něčem zmínila." První dějství (fantaskní svět démonů a andělů) Scéna první Mýtinka u řeky nedaleko domu Eviny rodiny Na scéně Eva (anděl), Roman (démon) a klec s modrou dekou přehozenou přes ni. Eva a Roman se drží za ruce a zpívají. Eva: Jak