Blog neznámé umělkyně

Z Prasinek do Londýna Druhého dne se hrdina kouzelnického světa rozhodl, že nejprve vyslechne Marcuse Flinta. Věděl moc dobře, kde bydlí. Bylo to jen pár bloků od místa, kde stál jeho a Ginnyin společný dům. Jeden z horších domků v Prasinkách. Omítka z něj opadávala, zahrada byla již dost zarostlá a na několika plaňkách, které zbyly z plotu, věčně lidé umisťovali kouzlo křičících hlav. Takže když člověk kolem procházel, plaňky ožily, narostly jim hlavy a křičely na kolemjdoucí "rozumné" rady typu: "sem nechoď, zde žije hnusný Zmijozel" , nebo "jestli jdeš pro autogram, vyber si lepšího hráče." Na ty, kteří chtěli Flinta navštívit, což byl Harryho případ, vřeštěly nadávky. Bystrozor to lehce ignoroval a bez zájmu přešel zahradu až k domu, kde zabouchal zrezlým klepadlem. Majitel domu se s ním však moc vybavovat nechtěl. Jakmile Marcus otevřel a spatřil za nimi zachránce kouzelnického světa, chtěl dveře zase zavřít, Harry mu to ovšem nedovolil a strčil mu

Avaritia Lakomství, též lakota, se vyznačuje touhou samoúčelně navyšovat majetek. Na Smíchovském nádraží v horním patře hlavní budovy, tam kam noha spořádaného člověka nevkročí, byla hospoda. Co hospoda! Pajzl a ne tak ledajaký. Nealkoholické pití kromě vody se tam nepodávalo a ceny za tvrdý alkohol od tří po osm korun za panáka. Smrad zvratků, štiplavý zápach kouře z cigaret smíšený s pivem a hnilobou tam byl cítit na každém kroku. Špína, zažloutlé zuby, kusy hlíny pod nehty, nečesané vlasy, pohublé strhané tváře, vzhled bídy a chudoby, takovou krásou oplývalo zdejší osazenstvo. Mezi všemi těmi ubohými lidmi v rohu seděl muž. Neodhadovali byste ho zrovna na místního štamgasta, sice jeho sportovní oděv pamatoval už lepší léta, ale nebyl špinavý ani roztrhaný. Jeho tvář zahalovala podivuhodná temnota a smutek, ale nevypadalo to, že by se trápil zajištěním své obživy. Na rozdíl od ostatních vypadal dost zdravě. Skutečně velké překvapení, že tento muž byl zde pravidelným hostem, i když tu

Tik ťok Pražský orloj, nebo také Staroměstský orloj, jsou středověké astronomické hodiny na věži Staroměstské radnice v Praze, a to již od roku 1402 (1410 pokud počítámevznik od astronomického číselníku). Samozřejmě teď by tady mohlo být sáhodlouhé historické pojednání o těchto hodinách a popis jak starý, záhadný, ale úžasný stroj to vlastně je, včetnědetailního rozboru jeho symboliky. Nicméně věřím, že toto si každý může dohledat na internetu, nebo přečíst v turistickém průvodci. Pro náš příběh, jsou důležité spíše pověsti, které se k těmto hodinám váží, - tedy přesněji jedna. Je několik verzí toho, co se má stát, pokud se Staroměstský orloj zastaví. Například se tvrdí, že se českému národu povede nejhůře. Kdo ví, co je na tom pravdy, avšak faktem zůstává, že tento orloj se zastavil již několikrát. Téměř vždy to mělo objasnitelnou příčinu, bezdůvodně se tak stalo ovšem jen jednou a to 13. května 2010. Tehdy pod ním stála Lenka Skalková. Ne, že by pod těmito hodinami v tu chvíli nebylo