Než tě nakopne múza… aneb máme rádi literaturu 01

Než tě nakopne múza… aneb máme rádi literaturu

Tak a je tu další pokračování užitečných rad pro začátečníky i pokročilé "psavce". Je to již skoro půl roku, kdy mě Ebachan (jedna z uživatelek jednoho webu) poprosila o můj názor na výherce jedné nejmenované povídkové soutěže. Přečetla jsem si všechny povídky a napsala na ně svoji kritiku a Ebachan mi také poté poslala svoji kritiku. Bylo to pěkné literární dopisování. Byla jsem také mimo to potěšená, že se obrátila s něčím takovým na mě. (To víte, pohladilo to moje obrovské ego. XD) Nicméně to není to hlavní, hlavní je, že ve své kritice jsem se zmínila o tropech a figurách a pokládala jsem tyto termíny za jasné, ale jasné nejsou. Termíny jsem vysvětlila, ale došlo mi při tom, že se nejedná pouze o tuto kritiku. Někteří z vás se tolik nezajímají o literární teorii, jsou mladší, takže se o tom ještě neučili a na některých středních školách se to ani tolik dopodrobna nebere. Takže po úvaze jsem přislíbila, že napíši sem článek o literární teorii. Bohužel původně jsem to chtěla napsat ještě před maturitou, jenže jsem to nestihla a přicházím s tím až teď.

Tento článek se tedy spíše bude hodit někomu do školy, při četbě, nebo tvorbě komentářů a literární kritiky, než při psaní. Přesto si myslím, že i pro psavce to bude docela inspirativní.

Něco na úvod o literatuře…

Literatura nebo též písemnictví v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva. Tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá korespondence. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie. Literatura také působí jako inspirace pro ostatní umělce - na motivy literárních děl vznikají obrazy, sochy, písně a v moderní době také filmy.

Literatura má hned několik funkcí, například funkci estetickou (to, co by to dílo mělo vzbuzovat, pocity), relaxační (baví), vzdělávací (naučná, šíří názor, čtenář se má poučit, něco se dozvědět), nebo didaktickou (jazyk). Pracuje prostřednictvím jazyka. Jelikož jazyk je tvořen slovy, která jsou pouze zástupné pojmenování pro věci. Je vlastně sám sobě znakem. Tím literatura daleko více klade nároky na představivost čtenáře, než třeba film na diváka, nebo obraz na pozorovatele.

Máme tedy nějakého autora, ten napíše text, neboli literární subjekt, který předpokládá čtenáře. Bacha, neplést si autora a vypravěče, i když text je psán v ich-formě a jde o autobiografii, stále jde o pohled subjektivní, nebo může být nějak zastřený. Podle schématu na obrázku.

Literatura má tři vědní disciplíny: literární kritiku (analyzuje jednotlivá díla - hodnotí), literární historii (zajímá se o kulturně historický kontext, o vývoj a o autory) a literární teorii (obecná charakteristika literárního díla - jaké jsou žánry a složky, figury a tropy).