Blog neznámé umělkyně

Cableway (Rakousko, Dachstein) Bridge (Rakousko, Dachstein) The way down (Rakousko, Hoher Dachstein) View from Hoher Dachstein (Rakousko, Hoher Dachstein) The above and above... (Rakousko, Hoher Dachstein) Moment of rest (Rakousko, Hoher Dachstein) And we are climbing up... (Rakousko, Hoher Dachstein) Now taking pictures is not a good idea (Rakousko, Hoher Dachstein) At the top of the waterfall (Rakousko, vodopád Golling) Defile Waterfall (Rakousko, vodopád Golling) Cold day in the mountains (Rakousko, ledová jeskyně ve Werfenu) Ice caves in Werfen (Rakousko, ledová jeskyně ve Werfenu)

Omluva Další den bylo pondělí, pracovní den, a v mém krytí bylo, že mám nastoupit za pár kaček do McDonaldu, ovšem ne do jen tak ledajaké pobočky. Měla to být ta stejná pobočka, kde pracovali také čtyři naši zavraždění. Policie tam sice nic nezjistila a zbylé oběti s ní nijak spjaty nebyly, ale to ještě nic neznamená. Ostatní zavraždění tam mohli přijít jako zákazníci a čtyři je dost veliké číslo na náhodu. První směna mi měla začít v půl osmé. Přesně půl hoďky jízda a přidejte hodinu na vzbuzení, snídani, oblečení a vykonání ranní hygieny a máte čas, kdy jsem chtěl vstávat, ale nevstal. Zaspal jsem. Neměl jsem hodinu na přípravu a vzbuzení, ale pouhých patnáct minut. To máte sotva čas na uvaření si ranního čaje, nebo si vyčistit zuby, natož vymyslet geniální plán, jak se vyhnout spolubydlícímu, který je zároveň váš nadřízený, a se kterým jste se včerejšího večera pohádali. Komicky jsem běhal po bytě a ten bastard to celé sledoval od kuchyňského stolu s hrníčkem čaje u svých bledýc

Dotek Ráno jsem se probudil kolem deváté. Oblékl jsem se a zamířil do obýváko-kuchyně. Hajman byl samozřejmě již vzhůru. Seděl u stolu s chlebem namazaným Veselou krávou, pokrytým šunkou a popíjel ranní čaj z půllitrového hrnku. Na sobě měl žlutomodré kostkované pyžamo a černé krátké vlasy mu všechny trčely na jednu stranu, jak si je během spánku přeležel. Vypadal, no, jak bych to popsal? Vypadal skutečně směšně, jako zrovna vylíhnuté ptáče, a to pyžamo! Ještě jsem ho snad neviděl v něčem neformálním. Byla to zvláštní scéna. Pohled pro bohy! Zapřemýšlel jsem, jestli se mi tohle naskytne k vidění každý den .             „Dobré ráno. Dáš si čaj?“ zeptal se a já překvapeně zamrkal. „Ráno piješ černý horký silný čaj s dvěma kostkami cukru, po zbytek dne pak kafe. Koupil jsem anglický Eearl Gray a připravil ho do konvice – leží na barovém pultu. Dělal jsem ho před chvílí, takže bude rozhodně ještě dostatečně horký. V poličce napravo od tebe jsou hrníčky,“ začal ze sebe chrlit.