Génius vs. génius 09

Šach mat (druhá část)

Poraženě jsem znovu uklidil tužku a papír z Deat notu a jiné slovo jsem na kapitánku pohlédl.

"Copak se děje, máš moc ho zabít a teď máš důkaz?" zeptala se nechápavě.

"To stačí, kapitánko, nemusíš se dál přemáhat. Mám moc i důkaz, přesto jsem poražen," prohlásil jsem a slyšel jak Ryuk za mnou nesouhlasně mručí. Myrta se dobrotivě usmála.

"Takže konečně sis to bláteníčku uvědomil."

"Mám moc, ale ty také. Artemis mě chtěl doběhnout a zjistit, jestli jsem Kira nebo ne, ale nikdy mě nechtěl zastavit. Řekl, že nakonec bude jedno, jestli jsem nebo nejsem Kira, že neříká, že s Kirou nesouhlasí. Chtěl moji spolupráci, nehodlal vyhrát ani prohrát. Kdyby mě chtěl mě odstranit, prostě by ti řekl, ať svou mocí přiměješ říct pravdu, přiměješ, ať přestanu a ukážu mu L, ať ho můžeš také připoutat svou mocí, aby na Fowla zapomněl. Nikdy to nebyl souboj strategií, nebo mocí. Tady šlo o morálku. Chladnokrevně jsi mi řekla, ať ho zabiji, přímo jsi mě do toho nutila, ale ve své podstatě ti záleželo na tom, abych pochopil a abys mi ukázala onu druhou stránku mého jednání. Mluvila si o tom, jak se na něho hněváš, jak tě unesl, jak jste se pohádali, zranil tě, a jak mu to dáš sežrat, ale nikdy jsi neměla v úmyslu mu to vrátit takhle. On ti věří, věří ti bezmezně, protože Myrta Krádká je policistka, skřítka, nikdy by neudělala nic špatného a protože je to jeho kamarádka. Podčlánek, který vadí všem přátelům, který neměl nikdy spatřit světlo světa Jedno oko hřejivě kaštanově hnědé a druhé chladivě modré. Chladivá modř, stejná jako má Artemis Fowl. To oko patří jemu, že?!"

"Artemis mě naštval, zranil a znovu se mnou manipuloval, a to si také pěkně vypije, ale nikdy bych svoji pomstu nepovýšila nad zájmy všech. Potřebovali jsme vědět, jestli tvoje moc zasahuje i do sféry národa, ale podle všeho nikoli. Když jsem se zmínila o porušení zákona, nehnuls ani brvou, nebo to byl příliš malý přestupek? Nicméně odhalení národa by pro tebe znamenalo, že by ses snažil zlikvidovat i naše zločince. Ty jsi se však o tom nezmínil, ani o tom neuvažoval. To znamená, že se náš národ toho bát nemusí. Podčlánek, který neměl nikdy spatřit světlo světa. Ať je Fowl čím chce a využívá národ, ale jak chce, také ho brání. Využívá přitom sice občas dost krutých metod, je stejně pořád člověk, který naše tajemství chrání."

"To proto se potřebuje zbavit L. Nechtěl tě vystavit nebezpečí, ale tohle byla jediná možnost, jak se ujistit, že národ proti moji moci je v bezpečí. Nicméně takhle stejně o vás vím, a tak hrozí alespoň prozrazení. Co hodláte dělat?"

"Správně bych ti měla vymazat paměť a přimět tě násilím, abys všeho nechal, ale myslím, že to nebude třeba. Neuděláme nic.

Když si Artemis Fowl uvědomil, že někdo zabíjí zločince, možná jeho první obava byla o sebe sama, ale na tom není nic špatného. Začal více pátrat. Naboural se do počítače jednoho našeho kamaráda. Díky tomu zatracenému podčlánku, to musel udělat, jinak by si normálně dopisovali, stejně to pak udělali. Nenapravitelní chuligáni. Naboural se i do počítače L, aby zjistil daleko víc.

To dokázal, ale to co zjistil, se mu vůbec nelíbilo. Začal mít strach nejen o lidi, ale i o náš národ. Ta moc bohů smrti ho děsila. Věděl, že dříve nebo později po něm půjdeš. Stejně jako L. Věděl, že ho L podezírá jenom z kriminální činnosti, ale pokud by se dál zajímal, mohl by zjistit i o národu. Když po tobě jdou geniální detektiv a geniální člověk s mocí pánů smrti, to není zrovna nejlepší situace, zvláště když vyjde o tobě nějaký takový podčlánek, jako vyšel.

Artemis věděl, že budu mít teď dovolenou. Dopisovat si S Klusákem, tím naším expertem je daleko jednoduší ututlat, než jakákoli návštěva. Tušil, že ho o své dovolené nenavštívím jen tak, zvláště když to bude proti našemu zákonu. Avšak porušit zákon jen kvůli tomu, že ho chcete vidět je něco jiného, než když to porušíte pro veřejné blaho. Proto řekl Klusákovi, abych o své dovolené mu to přinesla. Sázel na moji zodpovědnost a nedodržování předpisů, když si myslím, že jsou spíše na obtíž, než k užitku, a když je to pro správné věci a pro dobro. Krom toho to bude polehčující okolnost. Nemýlil se a já mu skutečně ony informace přinesla. Nicméně on nestál o informace. Dávno už je měl. Chtěl, abych k němu přiletěla a věděla o tom, co se děje. To byl vlastně druhý důvod, proč se naboural do Klusákova počítače, i když si pak dopisovali. Klusák by s jeho plánem určitě nesouhlasil, a nechtěl by mě tam pustit, když jsem přiletěla k němu domů.

Přiletěla jsem sice načas jak si přál, ale už od počátku neměl čas. V tomto souboji hrálo tolik časů. Můj termín dovolené, termín, kdy jeho rodiče budou pryč z domu, termín výměnného pobytu škol. Je pravda, že ty dva poslední dokázal malinko ovlivnit, ale ne tolik, kolik by chtěl. Školy mají svoje jasně dané termíny a přemluvit členy Fowlovi rodiny… Manipulovat rodiči je pro většinu dětí triviální. Arty mezi ně však nepatří. Už takhle své rodině tolik lže. Cpe lež za lež a jako by každá z těch lží ležela mezi vztahy v rodině jako těžký kámen. Navíc, není jednoduché lhát a manipulovat lidmi, kteří ho to sami naučili a živili se lží a manipulací celý svůj život. Ostatně o lhaní v rodině, bys měl něco vědět.

Takže vrátíme se zpět. Artemis neměl čas mi cokoli vysvětlovat. Trápilo ho, že mě i národ vystaví takovému nebezpečí. Nevěděl jaké povahy tvá moc je. Nebo jestli ji vůbec máš ty, jak se L domnívá.

Je pravda, že mi mohl rozkázat ať tě zmesmerizuji, přinutím tě vše mi na potkání říct, pokud bys měl tu moc. Mohla bych ti také rozkázat, abys s tím co děláš, přestal. To vše bez toho, abys mě jen spatřil, a bylo by dokonce jedno, jestli bys byl schopný zabíjet i členy národa, nebo ne. Protože, bych ti prostě přikázala, abys toho nechal. A co se týče L, prostě bych tě přinutila, abys mi ho ukázal a já bych mu přikázala nepátrat po Artemisovi a vymazala mu paměť, stejně jak jsem ti to ukázala na Emmně. Vše by bylo vyřešeno, než bys řekl švec. Na vysvětlení takového plánu čas měl, avšak tohle mi Artemis nepřikázal. Domnívá se stejně jako L, že jsou dva lidé s mocí Kiry, a tak, kdy by ses sešel s tím druhým, tvé zapomnění by bylo totam. Co se týče mesmeru záleží na lidské vůli, nebo kolik kouzelné moci na ní použiji. Kouzlo může být příliš slabé na lidské odhodlání, nebo odraženo. Pak by se Kira mohl vrátit v plné síle, nezměněn a napadnout nás. Proto Arty volil daleko nebezpečnější a podle mě horší variantu.

Rozhodl se, že tě nejdříve pozná. Nechal tě nahlédnout za oponu, abychom zjistili, jestli máš sílu nás zničit. Představil tě našemu tajemství a podle tvé reakce si řekl, že bude pokračovat dál. Čímž riskoval, to, že budeš už znát naši moc a tím nás pak budeš moci lépe převést, když rozhodneme, že jsme se zmýlili a budeme muset učinit první variantu. Slovy tě přimět přejít na naší stranu. Arty se spolehl na tvé cítění spravedlnosti. To je podle mě dost zkřivené, ale on si byl jist, že bys neublížil nikomu dobrému, který se tě ani nepokusil zastavit. On si totiž nemyslí, že děláš špatnou věc, ale ani dobrou. Rozhodl se, že tě nechá, pokud to nebude ohrožovat národ. Myslí si jen, že jsi nebyl moc schopný pořádně uznat druhou stranu otázky. Správně, místo jednoduchého řešení, zvolil dát svůj život v šanc. Ne, že by tě tím odzbrojil, ale na ochranu národa. Místo toho, aby tě porazil, se rozhodl, že tě přiměje nás i jeho nechat na pokoji. Dokonce tě přiměje, abys mu sám o vlastní vůli, pomohl proti L. Udělá si z tebe parťáka. Není špatné mít na své straně někoho s mocí pánů smrti, a ani není tak špatné mít na straně ze skřítků někoho s naší mocí, ne!

Na vysvětlování takového plánu, čas neměl. Navíc věděl, že bych nesouhlasila a snažila se mu to vymluvit. Také tento plán obnášel velké nebezpečí nejen pro něho, ale i pro mě. Co kdybys byl nakonec jen bezduchý blázen. Mohl bys mně zabít hned, jak by ses zjevila, ze strachu. Nebo bys mě mohl zabít i hned, jak jsem se zmínila, že jsem porušila zákon. To by ses sice nedozvěděl, že mě Artemis unesl a nic takového, ale mohl by sis kdykoli říci: Fowla nikdy nedostanu, tak alespoň ji. Nemohl vědět, jestli dokážeš zabít i lidi z mého národa, když ani nevěděl, jestli můžeš za ty vraždy, a ty jsi o mých lidech neměl ponětí. Ale věděl, bys že bych do toho i přesto šla. Kolikrát jsme už zachránili svět. Nikdy to není jiné, vždy nebezpečné. Tak neváhal ani minutu. Tentokrát mi však musel slepě věřit, že vše pochopím a zvládnu. Nikdy, co jsme spolu bojovali, mi neprozradil celý svůj plán. Teď však nezáleželo na tom, že jsem ho do puntíku neznala. Teď jsem na to vše, co po mně žádal, musela přijít. Doufal v to, ale ani to nebylo jisté. Neměl čas, říci mi ani polovinu plánu, kterou mi obvykle říká, jen mi mohl dát pár vodítek.

Vyhození z Fowl Manoru a jeho zákaz vstupu bylo první z nich. Druhá vlaštovka jsi byl ty. Odlítala jsem zrovna, když jsi přijel. Nebylo pochyb, že to bylo záměrně. Bylo mi tedy jasné, že důvodem toho celého jsi ty. Zvláště, když jsem si dala dvě a dvě dohromady z informací, které mi poslal Klusák pro Artemise. Artemis chtěl ať jsem na něho naštvaná a ty jsi ho považoval za nepřítele, nebylo těžké uhodnout, že ve skutečnosti chce, ať předstírám, že ti chci pomoct. Zvláště, když připočítám Butlerovo jednání a zmínku o neloučení. Chtěl, abych předstírala, že jsem na něho naštvaná a abych se snažila získat pozvánku zpátky. Takže jsem ti do kapsy bundy dala ten lístek, abych vzbudila tvoji pozornost. Pak stačilo čekat. Při získání pozvánky jsem měla ukázat svoji moc, aby ti to mohlo později dojít. Jako pohádaná a naštvaná osoba na Fowla jsem měla dobrou šanci si tě získat a to natolik, abys mě pustil tak blízko, že i nakonec nabídneš Artemisovu smrt, pokud jsi Kira. Zvláště, když zmíním Artemisovu minulost. Julie a ostatní z rodiny měli jednodušší úlohu. Měli mluvit o tématu trestu smrti a navrtat tvé myšlení pochybnostmi. Vše jsem nakonec měla nakonec ukončit já svým výstupem, kdy tě budu tak nutit abys ho zabil, abych ti ukázala zrůdnost onoho jednání. A aby ti to došlo…" Myrta by byla schopná pokračovat ve svém zdlouhavém výkladu klidně dál, dokavaď by nezbyla jediná nezodpovězená otázka, to však nebylo třeba. Dobře jsem chápal, co Fowl udělal a jak mě odzbrojil.

"Jenže já jsem stále přesvědčen o tom, že to, co dělám, je správné, pokud jsi mě zase nevodila za nos. Tak sám Artemis si není jist, co je a není správné," připomněl jsem.

"Takže?" zeptala se skřítka.

"Takže váš národ se nemusí bát. Artemis ti dal prostor, aby ses sama přesvědčila, že moje moc na váš národ nedosáhne. Navíc já osobně proti vašemu národu nic nemám. Podle toho, co jsi mi řekla, žijete dole pod povrchem a styk s lidmi je minimální. Dokonce nemůžete do lidských obydlí bez dovolení. Nevidím důvod, proč bych se do vašich záležitostí pletl. Pokud by jiste nijak neohrožovali můj nový svět a co se týče Fowla," odmlčel jsem se a na chvíli zaváhal. Je pravda, že Julie stejně jako Myrta mohly lhát o tom únosu. Jen aby ho vyprovokovaly k odhalení, ale Myrta teď, když je konec, sama se zmínila, že je to pravda, a že se jedná o Artemisovu minulost. Stejně jako tu nastávala otázka pokud Fowl byl tak neškodný, proč by existoval nějaký podčlánek? "Artemis Fowl je zločinec, nebo spíše byl zločinec. Já jsem Kira a měl bych ho pro vyšší dobro zabít, ale jak bych mohl? Jak bych mohl zapsat do Death notu někoho, kdo se rozhodl proti mně bojovat slovy a zaštítit celý národ svým životem? Neboj se o svého únosce. Sice pořádně nevím, co bylo a tím pádem tomu moc nerozumím. Chci říci, vždyť tě unesl, ale máš jedno z jeho očí a on ti věří, stejně jako ty jemu. Jste přátelé. Přesto ty jsi policistka a on alespoň bývalý zločinec. To co bylo, bylo mezi vámi a je to vaše věc. Myslím, že by nemněl ujít tvému spravedlivému hněvu."

Kapitánka se usmála, ale pak se zamračila. "A co L?" zeptala se.

"Je v zájmu národní bezpečnosti a v zájmu bezpečí mého nového světa, aby si nic o Fowlovi nepamatoval a aby po něm už nepátral ne?"

"Přesně tak," kývla.

Epilog

Na ulici pode mnou panoval čirý ruch. Stovky blátivých se cpali uličkou na jednu nebo druhou stranu, spěchajíce za svými povinnostmi, nebo se jen tak procházeli. Sem tam se někdo zastavil u vstupu do malé restaurace a se zájmem si prohlídl jídelní lístek, který inzerovali u vstupu v skleněné bedýnce. Možná zlákáni pohledem na zahrádku se dřevěnými stolky, sedačkami se zářivě bílými ubrusy, krásnými žluťoučkými deštníky, proutěnými sedačkami či sklenkami na víno na každém stolku. Avšak když zjistili cenu nejlevnějšího jídla, které tato restaurace nabízela, většina z těch lidí se otočila a šla si po svých a tak v zahrádce sedělo pouze pár lidí.

Jeden z nich měl krátké havraní vlasy a nezvykle bledou pleť. Seděl sám senapůl vypitou sklenkou čiré vody a i přes sluneční brýle, které mu zakrývaly skoro celý obličej, se křenil do sluníčka. Jako by zaříkával mraky, aby slunce přestalo svítit.

Sletěla jsem dolů k němu a usadila se na protější proutěné židli.

"Zdravím, kapitánko," pozdravil mě Artemis, samozřejmě ještě dřív, než jsem přešla na viditelné spektrum.

"Kde je Butler?" zeptala jsem se místo pozdravu a začala jsem se zvědavě rozležet.

"Má důležitější práci. Navíc, řekl, že když tu budeš ty, nemusí se o mě bát," pokrčil bezstarostně Artemis rameny.

"Hůůůůů, když tu budu já, tak se ti nic nestane! To je dobrý vtip. Zapomínáte snad, že já jsem ze všech osob ta, která má teď největší chuť tě přidusit, bláteníčku!"

"Ne, Butler to vlastně formuloval jinak. Řekl, že pokud tu budeš ty, nemusí se bát, že se mi něco stane, co bych si nezasloužil," upřesnil Artemis.

"Moudrý to muž," usmála jsem se. Pak však jsem zkřivila tvář do démonského pohledu a bouřky, kterou jsem hodlala na mladého Fowla seslat. Fowl polkl a pokusil se zděšeně odsunout, co nejdál. To vypadalo v celku směšně. Měl jen štěstí, že proutěné židle na dlažbě nevřískaly, jako ty železné, nebo plastové. Pak by se po něm ohlídlo určitě víc jak polovina zákazníků restaurace a lidí z ulice. "Nicméně, to znamená, že souhlasí s mým spravedlivým hněvem. Řekla jsem, že trestu neunikneš!"

"Myrto já… Vystavil jsem tě strašlivému nebezpečí. I když jsem věděl, že kdybych ti to řekl, tak bys sama do toho šla. Neměl jsem a to samé platí i s tím ostatním. Zase jsem s tebou manipuloval. Krutě zacházel, vyhodil tě. Dělal jako by vše, co jsme prožili, nebylo nic. Nechal tě ve tmě tápat po tom, co chci. Bez jediného slova, bez souhlasu, jsem tě do toho zapojil. Víš, proč jsem jednal, tak jak jsem jednal. Ten podčlánek a také bys s takovým plánem nesouhlasila. Přemluvit ho… Ale to mne neomlouvá. Jsou to jen chabé výmluvy. Mohl jsem ti alespoň zavolat. Klusák by to nějak vyjednal. Moc jsem se však bál prozrazení. Nemám omluvy," zašeptal tiše. To bylo poprvé, kdy velkému Fowlovy došli výmluvy. Neměl, co říci na svou obhajobu. Najednou z pod stolu vyndal ohromnou kytici růží.

"Květiny!" vydechla jsem užasle. On mi chce dát květiny. Bože pod povrchem jsou nedostatkovým zbožím. Vždy když jsem měla narozeniny, nebo něco významného, nic takového jsem nedostala. Břízný na tyhle věci nikdy nebyl a Klusák vždy zapomněl, a to jsem květiny tak zbožňovala. Možná jsem dala své nadšení moc najevo. Artemis se nejistě na židli zavrtěl a zrudl tak, že jsem si toho všimla i přes ty jeho sluneční brýle.

"Já… četl jsem takovou knihu. Vz ní se psalo, že když se muž potřebuje ženě nějak omluvit. Tak květiny, nebo…" Artemis se sklonil pod stůl a vyndal čokoládovou bonboniéru. "Nebo bonboniéra jsou ideální způsob. Z hledem k tomu, co všechno jsem ti provedl, počítaje nejen poslední dny, ale i únos a tak. Řekl jsem si, že jedno z toho by nemuselo platit. Vlastně se nespoléhám, že bych tě mohl jen tak uplatit. Jen ti chci říct: promiň," dokončil svůj monolog a nervózně podal mi růže s bonboniérou.

"No nevím, co jsi to četl za knihu Fowle, ale zní to rozumně," zasmála jsem se a nechala se uplatit.

>> předešlý díl