Blog neznámé umělkyně

Ode to... Oh, the pleasure of the human eye! The light in the dark! The love my the only honest! Sweet goodness! You be shine my black day, your only tone in my mouth. You give me the strength to fight, and this every piece of yourself. You comfort my troubled heart, just what you dissolve in me. You caress me and calm down, when you create a quiet moment for us. You never disappoint me, let me devour you whole. You open your armful goodies with its wonderful aroma and taste. You know very well how to please me, how to fill my stomach. You well know that I love you, in the bakery you always going to wave to me, let me buy you and eat you... Dean Winchester ate the last piece of apple pie with reverence, as if he doing a holy ritual and looked at his younger brother, who tried unsuccessfully all the while pretending that the man sitting across from him at a table in the cafeteria does not know.

Personal space Dean had just enjoyed his hot shower, I know this sentence is a little clumsy, but as it actually was. Our hero was behind one of the heavy, very physically and demanding hunting in the cold weather and hot shower to him came really after all very good. Just hunter closed the water and picked up the soap, when he heard a strange sound, the closest it resembled a giant wing sweep, and behind Dean appeared an angel. Hunter jerked himself and in alarm and forcefully turned surprisingly he did not slip and did not hit himself with a small space in the shower. "Shit, Cas!" slipped out of to his mouth in shock. "Hello, Dean," Castiel respectfully greeted his ward. "Good to see you," even to the added to it one of the human greeting phrases that he just recently learned. Dean did not look too pleased with how quickly his angel teaches communication skills, no, he was rather annoyed as hell. "Good to see me, good to see me," repeated the h

Sebevrah lásky Co bys udělal pro svou lásku? Co by ti vytvořilo na čele vrásku? Čeho bys byl schopen pro rodinu? Kde pro to máš svoji hladinu? Já všechno bych odpustil. Svoji duši bych zaprodal. Bez mrknutí dal svůj život, zachoval bych se jak ten idiot. Jen aby byli oni v pořádku. Nasadil bych si oprátku. Nesuď mě prosím za to. Když to je jediné skutečné zlato. >> předešlý díl >> další díl

Autor: Kuria Dalmatia Povídku v originále můžete nalézt zde: https://www.fanfiction.net/s/8752851/2/The-Tradition-of-Sprigs Kapitola: 2. Fandom: Criminal Minds Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley) Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog ***************************************************************************** ~~~~ 13:45 Youngstown, New York. 27. prosince 2005 ~~~~ Je pod bodem mrazu a oni stojí u masového hrobu v národním parku Fort Niagara. Hotch má puchýře z bot, protože není dobrý nápad si vyjít v nových mokasínech do toho rozbředlého sněhu. To si zasloužil tím, že se nestačil podívat na počasí, když si balil věci, a proto teď má jen šaty a boty. Haley nebyla zrovna nadšená, tohle byly už druhé Vánoce v řadě, které nemohl trávit s rodinou, a co teprve až ji požádá o nové boty, to bude zuřit… Zatím co Hotch mohl jen zírat, jak Reid s lehkostí a klidem starého trempa kráčel sebejistě parkem, což nebylo vůbec něco, co byste čekali o

Síla rodiny Tak moc, tak strašně, strašně moc jsem chtěl zůstat… zůstat na té farmě se Sonnym, Robin a ostatními kluky. Chtěl jsem zápasit, ne sypat každý večer kolem své postele sůl, nebát se tmy a žít normální život. To vlastně bylo poprvé, co jsem si uvědomil, že bych mohl žít jako ostatní… být šťastný! Ale pak jsem se podíval z okna. Před domem stála impala a já si uvědomil, že zůstat nemohu. Že kdybych se rozhodl zůstat, opustil bych mého malého brášku, a kdo by se o něho postaral? Kdybych zůstal, stejně bych nemohl být šťastný. Ne bez Sama, bez rodiny! << předešlý díl >> další díl

Tajemný host Přišel večer ke mně tajemný host. Povídá, že je samotná a jediná zlost. Zavrhla jsem ho, vyhodila do mrazu, ve strachu, že od něj chytnu nákazu. Doufáš, mé dítě, že když ho odmítneš, že pak do nějakého problému nevlítneš. Ne však vždy to takto může být, někdy v srdci tvém je dávno skryt. Bolest a únava nese se vzduchem, on bloudí snad celičkým světem a rád se uvítá s každým výbuchem. >> předešlý díl >> další díl

Bez naděje Ztráta mých rodičů byla hotová tragédie, které hrozně bolela, ale dala mi možnost být s Johnem, mým mužem. Vdát se a žít normální život, po kterém jsem tak moc toužila. Někdo by sice mohl tvrdit, že jsem zapřela sama sebe a svoji podstatu, když jsem přestala s lovem. Nemůžu ani říci, že bych v sobě neměla kousek viny, že sedím doma se založenýma rukama a přitom vím, jaké zlo se schovává ve stínech, ale já nikdy nechtěla být hrdinkou. Copak nemá každý právo na štěstí? A já poprvé za ta léta byla více méně šťastná a spokojená. Tedy až do doby než se ozval večer jednou zvonek u dveří našeho domu, já otevřela a za dveřmi stál on. Lovec s velmi krátkými hnědými vlasy, jasně zelenýma očima, obličejem posetým drobnými, ale roztomilými pihami, a tak trochu rošťáckým a sarkastickým úsměvem. Muž, kterého jsem poznala během celé té tragédie, který se náhle objevil a zase stejně náhle zmizel… Je tady zase, aby mě zatáhl do toho zmatku a bolesti, a tentokrát si přivedl na to i kamaráda?

Clothes make the man "Think for a long time whether or not you should admit a given person to your friendship. But when you have decided to do so, welcome him heart and soul, and speak as unreservedly with him as you would with yourself." - Seneca Morgan "Team, it is my honor to introduce to you our new addition Dr. Spencer Reid," Hotch introduced us to a tall, slender, nervous, but curious-looking young man, who was standing next to him. The young man tried to smile and murmured something that should probably be "Hello". I frowned slightly, this job was often mentally challenging to me, definitely it isn't job for kids like him. I didn't understand, how Hotch and Gideon could bring here someone of his age and with a clear conscience, but maybe they ultimately knew what they were doing. At that the young man was still something special. The boy nervously lips curled into a smile, but his eyes weren't laughing. Eyes were compared to the body of

Důležité maličkosti Slupka od banánu ležela na pračce, svoji radost najdeš v každé oplatce. Stál u mě mrtvý dávný starý král. Když živý za jitra ranního zrál. Před dávnými lety oslavoval dav Boha, dnes pěje oslavnou píseň jen ten ožrala. Prorok brečí, nedostává se mu však slz. Promočený od mořské vody na slunci mlž. Na stole vyskládané léky s alkoholem, co zaženou zlé noční můry a to honem. Hladovějící supi na poušti trhali tělo. Zatmělo se dobrotivé nebe a tuze hřmělo. Bez úcty skákají posedlí sem a tam zatím zlatým nebo zeleným jasem. Vevnitř prázdnota je moc netrápí, když mysl obklopí jemné hedvábí. Dávné věci, na které již zapomněli, ještě pořád loví, bdí a neodešli. Nejvíce člověka bolí ty maličkosti, ale neřešíte to, když máte všeho dosti. >> předešlý díl >> další díl