Blog neznámé umělkyně

Workoholička Několik dokumentárních fotek z natáčení filmu Workoholička. Snímek natáčí moje dobrá kamarádka na videoseminář. Makeup Shooting Actress Well done We're going to make film Shooting 02 Look! Lovers? Shooting 3 Stromovka Shooting 4 Shooting 5

V zákulisí Bylo to jako tenkrát před těmi lety. Nadšení z famfrpálového zápasu čpělo ve vzduchu, davy tlačící se dopředu, fanoušci provolávající povzbuzující hesla svých týmů, vysoké tribuny tyčící se od vzduchu, ohňostrojová kouzla, předražené jídlo, pití i další věci ke koupi, jako vlaječky a různé jiné suvenýry. Na chvíli měl dojem, že v davu zahlédl černou Smrtijedskou kápi, než si uvědomil, že to by došlo k okamžitému zděšení lidí v okolí a následnému chaosu. Ne, to ho jen šálil zrak, jednalo se pouze o nezvyklý klobouk. U vstupu ho zarazil jeden z ochranky a chtěl vidět lístek. Harry mu místo toho zamával svým bystrozrakým odznakem před očima a zeptal se: "Kde je tu tým Montroseských strak?" Druhý kouzelník na to jen pokýval hlavou a beze slova mu ukázal dveře napravo od něj. "Dík," zahučel hrdina kouzelnického světa a okamžitě k nim zamířil. Dveře vedly do soukromých prostor jednoho z týmů, tak aby hráči měli před zápasem klid. Tyto prostory obsahovaly: šatn

Jak strašně jsem se mýlil! << předešlý díl >> další díl

Kamenice a Labíčko Několik fotografií z Kamenice a Labíčka, které jsme jeli teď o víkendu. Nebylo moc hezky. Dost zima, ale alespoň nesněžilo, jak rosničky předpovídaly. Window Weir Springtime water Bridge over weir Tractor Kamenice Sunset Glass Bridge over weir 2 Fire Weir 2 Chairs and neoprene Kamenice 2 Lunch Ashore

Ira Hněv se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě. Ten den začal stejně jako každej jinej mého zpropadeného života. Probudil jsem se celý zlámaný, rozmrzelý, nebo bych spíše měl napsat zmrzlý a mrzutý v deštivém ránu s mobilem zvonícím u ucha. Ne, nebyl to mnou samým nařízený budík, vstávat do práce už jsem roky nemusel, jedna z výhod člověka, jenž má práci jako já, někdo mi volal. Známá melodie písně Prayer od skupiny Disturbed hlasitě vyřvávala po celém fordu a já měl tak akorát chuť vzít mobil a roztřískat ho, ale ovládl jsem se a místo toho vzal hovor. Ani jsem se nepodíval, kdo volá, prostě jen zmáčkl tlačítko se zeleným telefonkem a přiložil si přístroj k uchu. Bože, jestli to bude jeden z těch otravů, co volají, jen aby vám vnutili vyšší tarif, tak si to tentokrát opravdu schytá. "No," zahučel jsem ještě rozespale do telefonu. "Joe?" ozvalo se váhavě z druhého konce. Marně jsem v paměti zapátral, kdo by to tak podle hlasu měl