Pět minut před životem
"Tak jo, můžeme," pravil jsem odhodlaně a strčil si drobný papírek do kapsy. "Vzkaz pro Angelu?" zaregistrovala to doktorka Brennanová. "Jen pro jistotu, kdybych se po té operaci dostal do šoku. Můžu umřít. Výhoda, když umřu, zbyde ti dvakrát víc času," hořce jsem se na ni usmál. Zbývala nám malá naděje. "Takhle se zachránit nehodlám," odpověděla mi s přílišnou dobrotou a chrabrostí. Doktorko, vím, že si skvělý člověk, ale pokud umřu, važ si té výhody, dokud to půjde, a pokud tě zachrání díky tomu. Tak alespoň něco z mé smrti vzejde. "Teď provedu dlouhý povrchový řez, aby se uvolnil vnitřní tlak," informovala mě. Při slovech dlouhý řez mi trochu zatrnulo. Jestli to bylo možné, dostal jsem ještě větší strach, než jsem již měl. "A jak dlouhý je takový dlouhý řez?" zeptal jsem se úzkostlivě, ale pak jsem se zarazil. "Ne, počkej, nic neříkej." "Proto bude lepší, když to udělám rychle a bez emocí," pokývala hlav...