Smetí z mé kapsy – střípek zrcadla

"Co to píšeš, co to škrábeš a mohl bych si to přečíst?

Co to je, deník, ty si píšeš deník, no tak to se podívejme?!"

"Ne, já jen píši …"

Na betonové zídce seděl a pozoroval, poslouchal svět.

Na betonové zídce seděl a byl mokrý.

Seděl a díval se dolů na lidi s deštníky.

Seděl nahoře nad nimi a byl dole mezi nimi.

Co nosíte u sebe, provázek, prstýnek?

Co nosíte u sebe, cigarety, zapalovač?

Co máte tady vám nejdostupněji, tužku a zápisník?

Co je ve vašich kapsách, co se tam ukrývá?

Na déšť nepomyslel a vyndal z kapsy zápisník a tužku.

Co bylo tak důležité, že si to urgentně musel bez rozmyslu napsat?

Na to, že mu přitom z kapsy mimo jiné také vypadlo malé zrcátko, se neohlížel.

Zrcátko spadlo dolů a roztříštilo se na tisíc malých střípků.

Spadlo, rozlítlo se na všechny strany a zalesklo se v drobném obláčku.

Kolem šel jeden z lidí s deštníky a zahleděl se do jednoho ze střepů.

Jeho tvář se však ve střepu neodrazila.

Muž bez tváře se chvíli na střípek se zaujetím díval,

Poté se však zachmuřil, naštvaně se otočil a odkráčel.

Dav deštníkářů ho opět přijal mezi sebe a muž bez tváře zmizel.

Sedící na zídce se zaujetím pousmál a otevřel zápisník.

"Co to píšeš, co to škrábeš a mohl bych si to přečíst?

Co to je, deník, ty si píšeš deník, no tak to se podívejme?!"

"Ne, já jen píši …"

Muž se usmál a zavřel zápisník.

Usmál se a uklidil ho do kapsy.

Usmál se a seskočil dolů.

<< další díl