„Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.“ - 22

Nad Nekropolí se zvedl vítr. Bylo velmi brzo ráno a sluneční paprsky zatím jen slabě hřály. Lechtaly na tvářích jediné lidi, co v Nekropoli zůstali, tři osoby stojící v pláštích na střeše knihovny. Já byl jeden z nich.

Naruto nervózně přešlápl, Sasuke měl za chvíli přijít a co přijde pak? V takových situacích se říká, že to věděl jen Bůh, ale ve své podstatě to věděla jen ona.

Uzdravila mě. Nevím jak, ale žádnou bolest už jsem necítil, zato mi připadalo, že její stav se o dost zhoršil. Zahleděl jsem se na ni. Sotva se držela na nohou. Působilo to jakoby veškerou tu bolest a smutek vsála do sebe jako houba. Přitom pomyšlení se mi sevřel žaludek.

Včera jsem ji proklínal a nepřál si nic jiného, než aby trpěla alespoň stejně jako já. Co však tak strašlivého provedla? Kdejaký padouch a mizera udělal přeci horší věci, zabili Obita, Rin a mnoho dalších. Tak proč k ní jsem předtím cítil takovou zášť? Otrávila mě, lhala mi do očí, ale vyléčila mě a nyní možná zachrání celou vesnici. Možná jsem ji nenáviděl kvůli něčemu jinému, možná kvůli tomu, co jsem k ní cítil předtím, ale co to bylo? Co k ní cítím vábec teď? Snažil jsem si to v hlavě srovnat, ale nebyl jsem toho schopen.

Nebyl jsem schopen smysluplně myslet. Za chvíli měl přijít Sasuke. Žák, který mě zradil, zradil i Naruta a Sakuru, celou Konohu , a co já? Já nic. Cítil jsem prázdno, nicotu, možná drobný chlad. Přejel jsem si rukou po ústech, ani nevím proč. Najednou jsem měl pocit, že to jsou poslední chvíle, co s ní strávím.

Chtěl jsem něco říct, ale v tom se zatáhlo a těsně před námi uhodil blesk. Musel jsem zavřít oči a zakrýt si uši, abych naprosto neoslepl a neohluchl. Stejně mi to bylo platné asi jako mrtvému sáně. Dlouhou chvíli, nebo mě to aspoň tak připadalo, jsem zůstal slepý a hluchý. Když jsem otevřel oči a ruce zakrývající uši jsem dal dolů, když jsem konečně zas byl sto něco vnímat, na místě, kde předtím uhodil blesk, stál Sasuke. Pochopil jsem, proč -Sama se chtěla vyhnout boji, a proč nindžové z Nekropole s ním měli problém. Síla, která z něj sršela, mě přibila na místo, nemohl jsem se skoro ani nadechnout. Jeho pohled rudým sharinganem přímo spaloval.

Věděl jsem, že pokud by se mu Naruto postavil, musel by použít kyuubiho sílu a i tak by možná neměl šanci, leda tak kdyby se do toho vložila i ona, ale jak řekla, to by byl boj ohromných energií. Narutovu a Sasukeho sílu jsem matně tušil a už jen boj mezi nimi byl nepředstavitelný a pak tu byla ona. Nedokázal jsem pořádně říct, jakou mocí ona vlastně vládla, když pouze věděla, ale neměla chakru, ale to je asi ta podstata. Když člověk chápe tento svět, dokáže jít do jeho samotné postaty a tu změnit, takříkajíc překroutit skutečnost. Člověk nepotřebuje uhasit oheň, pokud dokáže smazat jeho samotnou podstatu.

Sasuke se po nás rozhlédl a poté chtěl zamířit k Narutovi, ale vzápětí uskočil a zahleděl se na vědmu. Po tváři se mu rozlil zvrácený usměv.

"Vědma dorazila," procedil, "a je připravena k boji?"

"Ne, nemám v úmyslu bojovat. Mám jen několik požadavků. Necháš Nekropoli na pokoji a pro toto setkání i Naruta."

Sasuke zavřel na chvíli oči a přikývl. "No, a?" otázal se. "Co za to dostanu?" tázavě a výhružně nadzvedl obočí.

"V tom případě jsem připravena," prohlásila chladně bez emocí a přišla k němu.

Znovu jsem viděl, jak odchází. Zase mi lhala a zradila mě. Obklopil mě chlad, nemohl jsem se pohnout, ztěžkly mi ruce a ochablo tělo.

"Tak můžeme jít Sasuke-kun," pobídla Saského.

"Proč!?" vyjekl Naruto. "Měli jsme plán. Proč? Já ti věřil, já cítil, že nás už nezradíš, že to nechceš."

"Ten plán byl skvělý, až na jednu chybu. Myslíš, že by Sasuke uvěřil, že vševědoucí oko je skutečné, právě když u předání jste vy dva? Myslíš, že by si ho vzal bez toho, aby se zajímal, proč ho nechcete pro sebe, a proč mu necháte jen tak opravdovou moc? Já říkala, že se ti můj plán nebude líbit. Proč? Protože musím, je to jediná možnost, a protože se mi chce," pokrčila vědma rameny.

"Takže to celé byla jen lež!" zaúpěl Naruto.

Vědma se znovu chladně ušklíbla svým typickým šklebem. "Myslíš Naruto? Sbohem a tu cetku si vezmi sebou," odvětila chladně. Šáhla si ke krku a strhla si přívěšek ve tvaru oka. Hodila ho pryč pod Narutovy nohy.

Ucítil jsem nápor síly. Zvedl se vítr. Její vlasy zcela zbělely a temnota v jejích očích se prohloubila. Jako by mě to probudilo k životu.

Vytvořil jsem několik pečetí a proti ní se rozeběhl obrovský bleskový tygr. Její síla se nesměla dostat do Sasukeho rukou, když už neměla patřit nikomu. Naruto také neváhal, přešel do sennin modu, vytvořil rasengan chertan shuriken a poslal ho na ni.

Sasuke se tomu chtěl postavit, ale vědma ho zastavila. Natáhla ruku k tygru a Rasenganu, k té ohromné mase energie, co se na ni valila. Jakmile se jen její prsty dotkly té síly, zmizela. Rozbila se na tisíc barevných odlesků vířících vzduchem.

"Sbohem," znovu ještě zopakovala a poté zmizela v Sasukeho ohnivém přenosném jutsu.

Řekla sbohem a já věděl, že to bylo sbohem navždy.

>> další díl

>> předešlý díl