Bleach Europe - Zazvoň, Zoufalství

Hleděl jsem na jedovatého hada,

a došel jsem k názoru, že není nebezpečný,

avšak jen člověka, běda.

Hleděl jsem na tygra, lva, krokodýla,

a i ti oproti člověku se zdají být bezbranní,

protože člověku ta největší moc do hlavy spadla.

Člověk pobral po bohu chytrost,

nikoli však srdce

místo něho dostal, chamtivost a lstivost

A tak…

Člověk je zvíře, které bychom měli zavřít.

Zavřít ho a zahodit klíč.

Zvíře nebezpečné sobě i ostatním,

a proto bychom ho měli někde skrýt.

Zvenku se ozvaly další rány a křik. S každou ránou, křikem či jen sebemenším zvukem všichni v sále nadskočili a atmosféra zhoustla. Nikdo se neopovážil skoro ani dýchat, natožpak vydat jedinou hlásku. Stáli a seděli, klepali se strachy a doufali, že vše přejde. Vyhne se jim to, převalí se to přes ně a oni zůstanou suší, přežijí a budou si moci žít dál svým pohodlným životem. Ani v nejmenším nevěděli, co se venku děje, ale ani to vědět nechtěli. Na pravdu stejně nebyli připraveni, ale pravda si je přeci jen v jejich tichém úkrytu našla.

Otevřely se jediné nezabarikádované dveře a do temného sálu vnikl pruh světla. Do kuželu vstoupila postava a vešla do sálu. Šla velmi tiše, přesto se její kroky, v takovém hrobovém tichu, které tam dosud panovalo, rozléhaly, jako by to byla ta nejhlučnější věc na světě. Nakonec ticho jeden ze senátorů porušil.

"Co, co se venku děje? Hlaste situaci! Je někdo zraněn? Jsme tu v bezpečí?" vyhrkl.

Nově příchozí se usmál a olízl si rty. "Nemusíte mít strach. Vše už brzo skončí. Vše skončí a nastolí se dobro."

Senátoři si hlasitě oddychli.

Nově příchozí ještě více roztáhl svůj úsměv až téměř do nepřirozeného šklebu. "Zazvoň, Zoufalství," uniklo mu přes rty a ozvalo se tiché tesknivé zvonění. To se vrývalo do myslí, pronikalo do útrob. Zvonilo, odbíjelo život cink, cink, cink…

cink, cink, cink…

>> předešlý díl