Alexander John Rider Gibbs - 03

A skutečně to šlo. Jak řekl Fornell, Alex se o sebe dokázal docela dobře postarat sám. Byl to hodný, bezproblémový chlapec. Zodpovědný, poslušný, slušný s dobrými známkami ve škole. Alex byl duševně hodně vyspělý. Nebylo to jako žít s dítětem, ale dalším dospělým. To možná byl asi to jediné, co mohlo Gibbse trápit. Ten kluk byl v pohodě, až příliš v pohodě. Zabili mu nedávno rodinu, přišel do cizího domu, adoptován neznámým chlapem, a on se choval jako by nic. Dívat se na něho bylo matoucí, protože vypadal v pořádku, ale vy jste věděli, že to "v pořádku", vlastně ukazuje, jak moc tomu tak není. Věděli jste, že by se tak chovat neměl a Gibbs měl podezření, že ten chlapec si vypěstoval "ochranou slupku", kterou nikdo nedokáže prohlédnout, aby nikdo neviděl jeho slabiny, aby ho nic nezasáhlo. Tuhle reakci na psychický nátlak již viděl u starších agentů. Mlčel však, když se chlapec sám nerozhodne o tom mluvit, je zbytečné ho do toho tlačit. Počká si, a i když třeba Alex nikdy se mu neotevře, bude doufat, že čas, poskytnutý azyl a láska, chlapci alespoň trochu pomůžou.

Dny se měnily v týdny, ty se měnily v měsíce a to nevadilo, protože vše běželo jinak pořád stejné… a pak přišel ten případ. Někdo skoro téměř smrtelně napadl Zivu, která sice přežila, ale bylo to těsné, a jediné, co z toho útoku měli, byla jedna mázlá fotografie. Projel to přes všechny databáze, ale nic. Seděl teď večer v kuchyni se skleničkou vody, protože pít kafe, když máte problém se spánkem, není to nejlepší, a přemýšlel o tom. Ani si nevšiml, že jeho adoptivní syn přišel k němu a opřel se o stůl vedle něj.

"Co se stalo?" zeptal se a Gibbs sebou poplašeně trhl.

"Nic, jen další případ," odpověděl. Proč by měl do toho Alexe zatahovat? Nemusí ho hned vystrašit.

"Jo, ale ne jen tak ledajaký. Protože kdyby jo, tak nemáš na sobě tenhle výraz a nesedíš tady, ale pracuješ dole na té lodi," dedukoval chlapec. To byla další věc, která trochu Gibbse trápila. Ten kluk měl výborné pozorovací schopnosti a dokázal si dát dvě a dvě rychleji dohromady než kdokoli koho znal z práce. Byl by skvělý agent.

"Alexi, je pozdě, měl by sis jít lehnout."

"Hmmm, děláš si velké starosti a trochu tě žere vina a bezmocnost, takže předpokládám, že jde o jednoho z tvých podřízených. Pravděpodobně byl napaden, bylo to vážné, ale nezemřel, to bys byl víc na nervy a měli bychom pozvánku na pohřeb." Kriste, proč ten kluk musí být tak safraporte dobrý! Pomyslel si Gibbs.

"Jo, máš pravdu. Jde o Zivu, napadli jí. Její život vysel na vlásku, a mi z toho máme jen jednu nekvalitní fotku pachatele," nakonec přiznal. Proč to však Alexovi vlastně říká? Jako kdyby ten kluk s tím mohl něco udělat.

"Máš ji tady?" zajímal se Alex.

"Co tu fotku?" nechápal Gibbs.

"Jo," kývl Alex a Gibbs mu ji podal. Hoch se na fotku zadíval, a pak svraštil své čelo.

"To je Klaus, německý žoldák," zabručel.

"Ty ho znáš?" Gibbs nedokázal uvěřit svým uším.

"Jo, bohužel," povzdechl si Alex. "Nepatří zrovna k těm hodným, ani k těm hloupím. Chápu, že se chceš pomstít, ale jestli je možnost, jdi od toho pryč."

"Počkej, co tím chceš říct?" zavrtěl Gibbs hlavou.

"Gibbsi, ten chlap patří mezi mezinárodní špičky nájemných vrahů. Mezi takové, u kterých Ziva jako cvičený vrah Mossadu, měla štěstí, že přežila." Gibbs nasucho polkl.

"Fajn a jak ho znáš ty?" teď už se musel zeptat.

Alex si povzdechl. "Hádám, že odpověď, přísně tajné, ti stačit nebude. Nevím, co ti všechno bylo řečeno, ale před rokem a půl jsme spolu byli ve výcvikovém středisku na Malagosto."

Gibbs o dva odstíny zbledl. Jako skutečně? Skutečně slyšel to, co slyšel? Skutečně to Alex myslel vážně?! Alex se nesmál, tak to nebyl vtip! "Ty a ten vrah, ve výcvikovém středisku," opakoval tupě. "Ve výcvikovém středisku čeho?"

"ŠKORPIE, bývalé mezinárodní teroristické organizace, zabývající se skoro každou z trestných činností. Malagosto, byl ostrov, kde cvičili své vrahy. S Klausem jsme byli docela dobří přátelé," Alex se odmlčel, když spatřil, jak ho Gibbs teď při těch slovech probodává pohledem. "Nedívej se na mě tak, nikdy jsem neřekl, že jsem svatoušek."

"To ne, ale neřekl jsi, že jsi vrah," zachraptěl Gibbs. Bože! Dítě a vrah! Kam ten svět spěje?! Nezabil i své minulé adoptivní rodiče? Lhal, chladně, bez výčitek, hrál si na vlka v rouše beránčím!

"Nelituji lidí, které jsem zabil, jen těch, které jsem nedokázal ochránit. Stejně jako ty. Také si zabil," pravil Alex.

"Ale to je něco jiného," zavrčel Gibbs.

"Ne, to je přesně to stejné. Možná jsem na Malagosto byl z vlastní vůle, ale ŠKORPII jsem zradil… nebo ona zradila mě, nejsem si jist, je to trochu složitější. Nicméně faktem zůstává, že díky téhle mé akci se nám podařilo zachránit, ne desítky, ne stovky, ale tisíce životů, dětských životů!" opáčil Alex.

"Nám, komu?" zeptal se Gibbs, ale nebyl si teď už jist, jestli to skutečně chce vědět. Jestli chce slyšet celou pravdu, jestli chce vědět o Alexovi víc a chce, aby se mu chlapec otevřel, protože jeho temná minulost, byla o tolik odstínu černější, než si myslel, že by kdy mohla být.

"Tobě vážně nic ty parchanti neřekly, co?" zavrtěl Alex hlavou s odporem, ne však nad Gibbsem, ale byl opět vzteky bez sebe nad hlavami zpravodajských služeb. "MI6," odpověděl nakonec svému adoptivnímu otci.

"MI6?" zopakoval Gibbs, ale pak mu to docvaklo, proč ona. Potom všem Alex byl Brit. Bylo lehké na to zapomenout, protože Alex uměl naprosto dokonale skrýt svůj přízvuk a nasadit ten americký.

"Ano, MI6, CIA, ASIS a všichni ostatní, kterým se to zrovna hodí a s kterým jsou Britové zadobře. Byl jsem agent, víc jak přes rok a příliš úspěšný pro mé vlastní dobro." Gibbs skenoval Alexe pohledem a hledal na něm jediné malé gesto, které by poukázalo na to, že lže. Jenže Alex nelhal. Říkaly mu to jeho instinkty a Gibbs vždy věřil svým instinktům, i když v tomhle případě ho od toho odrazoval jeho zdraví rozum.

"Chceš říct, že světové tajné služby, používaly na své špinavé akce nezletilého?!"

Alex neodpověděl, bylo na slunce jasné, co řekl. Pokračoval dál. "Již před první akcí ŠKORPIE a tréninkem na Malagosto, jsem za sebou měl několik úspěšných akcí."

"Takže nebyla ani poslední," odvodil si agent NCIS.

"Kéžby?" znovu si Alex povzdechl. Nastalo dlouhé ticho, kdy Gibbs se zoufale snažil zpracovat v hlavě to, co právě od Alexe vyslechl, a Alex přemítal nad tím, jestli bylo moudré Gibbsovi vše tahle hned vyklopit.

Nakonec to byl Gibbs, který ho porušil. "Takže proto tvoji adopci měla v režii FBI a snažila se tě nacpat nějakému vojákovy."

"Přesně, konečně jim došlo, že civilista moje potřeby moc nepochopí a nadělá to víc problému než užitku. Konečně si uvědomili, že můj šťastný důchod je jejich spokojená budoucnost," Alex se zlomyslně a pobaveně ušklíbl při slově "důchod" a nebyl jediný, Gibbs se při tom musel zasmát taky, protože slyšet od šestnáctiletého, že je v důchodu, bylo skutečně kuriózní. Pak však zase zvážněl.

"Dobře, ale budu chtít, slyšet všechno."

"To je mi jasné, ale teď ještě nejsem připraven ti vše říct. Bude to chvíli trvat, ale mezitím ti můžu pomoc s tímhle," zamával Alex fotkou.

"Jak pomoct?" dožadoval se Alexův adoptivní otec.

"Nech to plavat a postarám se o to. Zapojím své kontakty a dostaneš ho za několik týdnů," odpověděl prostě Alex.

"Alexi, nevím, jestli chci, bys ses do něčeho takového opět zapojoval…"

"Neudělám to jen pro tebe a Zivu. Ten chlap je bývalý ŠKORPION, snažil by se mě zabít, jakmile by mě uviděl, stejně jako ostatní členové té zničené organizace. Potřebuji jim poslat jasnou zprávu, ať se ode mě, tebe a tvého týmu drží dál. Jeho hlava na stříbrném podnose k tomu bude ideální," vysvětlil Alex. Gibbs zoufale zakroutil hlavou.

"Dobře, ale nikdo se zabíjet nebude!" rozkázal Gibbs, protože z té věty o hlavě cítil, čeho by ten chlapec byl schopný. Bože, taková chladnokrevnost! Je to jen dítě a takhle krvelačně uvažuje! Co s tím klukem MI6 provedla?!

"Pokusím se," slíbil Alex klidně.

>> předešlý díl

>> další díl