Alexander John Rider Gibbs - 05

Ziva, Dinozzo a Mcgee stáli před promítacím plátnem v centrále NCIS a navzájem se škádlili.

"Gibbs dnes bude mít skvělý den," prohlásil Dinozzo sebevědomě.

"Taky si myslím, ale ne kvůli tobě," zazubila se Ziva.

"Já taky něco mám, ozval se Mcgee skromněji než jeho dva kolegové."

"Ty Zelenáč, že něco má, no páni, to je mi tedy novinka sama o sobě, a nebude to zase internetová kachna jako posledně?" dobíral si ho Dinozzo vzpomínaje na minulý případ, kdy mladý agent udělal hloupou chybu. Mcgee se začervenal.

"To nebyla tak docela jen moje chyba," bránil se dotčeně.

"Ne a čí teda?" povytáhl Dinozzo jedno obočí.

"Tentokrát to mám ze spolehlivého zdroje!" vypískl jeho kolega.

"Já myslel, že i tamto byl spolehlivý zdroj," trápil ho Dinozzo dál, čím si vysloužil jednu dobře mířenou facku do tylu hlavy.

"Pravidlo číslo 72 nikdy nezesměšňuj a nešikanuj svého parťáka. Nikdy nevíš, kdy ti to oplatí. A teď co máte?!" ozvalo se za starším agentem.

"Au, Gibbs, já…" Dinozzo větu nedokončil, protože se otočil a zjistil, že osoba která ho praštila a okřikla ho, vůbec není jeho nadřízený, ale nějaký kluk. Mohlo mu být tak nanejvýš šestnáct, sedmnáct. Měl krátké blond vlasy, sestřižené podobně jako jejich šéf, tvrdé rysy v obličeji, atletickou postavu, džiny a tričko - volné oblečení, jizvu táhnoucí se od spánku až do poloviny krku a vážné smutné oči, které se k němu tak docela nehodily. Stál více méně nenuceně svíraje šálek s čajem, ale přeci jen v tom bylo jisté napětí, jako by pořád očekával, že na něj někdo zaútočí. Dinozzo nebyl jediný, kdo byl překvapen na tolik, že ztratil řeč. Ostatní z přítomných na tom nebyli o nic lépe. Jako první se pobrala Ziva.

"Jak ses sem dostal, kluku?!" zavrčela výhružně.

"Vím, že tě to asi dost překvapí, ale dveřmi," neodpustil si sarkazmus.

"A teď co máte?" zopakoval otázku s tak podobným tónem jako Gibbs.

"Je mi líto chlapče, ale ze zákona mám přímo zakázáno sdělovat klíčové informace o vyšetřování civilistům. Teď odpověz mé kolegyni na její otázku a slušně!" pravil Dinozzo s velkým důrazem na poslední slovo.

"Nemusím vám na nic odpovídat. Ne, ze zákona máte odpovědět vy mě jakožto vyššímu nadřízenému," odpálkoval ho chlapec.

"Vyššímu nadřízenému, jak, co?" nechápal Mcgee. Než však jejich nezvaný host stihl z úst vypustit další uštěpačnou poznámku, ke čtveřici přišel i "velký šéf", který byl z přítomnosti onoho chlapce asi stejně tak překvapen jako jeho tři podřízení, avšak úplně z jiného důvodu.

"Alexi!" vyhrkl. "Co tady děláš?"

"Gibbs, ty toho kluka znáš?!" divila se Ziva. Chlapec s jejím šéfem jí však ignorovali.

"Říkal jsem si, že tě navštívím v práci, poznám tvé podřízené a přátele osobně, a taky mám pro tebe dopis od Byrnse," pokrčil Alex rameny.

"Od Byrnse, není to nová hlava CIA?" vytřeštil oči Mcgee, nikdo si ho však nevšímal.

"Tohle přišlo na jejich ústředí, asi tak před dvěma hodinami," pokračoval dál Alex a podal Gibbsi jakousi malou krabičku z kapsy. Gibbs si jí od chlapce vzal. "Je to adresované tobě, ale vzhledem k okolnostem a tomu, že odesílatel není uveden a místo něj je tam jakýsi symbol trojúhelníku a kříže, počkal bych s otevřením. Mohla by to být past, pokus o atentát. Neotvírej ho dokavaď to neprojde důkladnou analýzou. Abby by na to mohla stačit."

Dinozzo se zachvěl. Vzpomněl si na jeho zkušenost s černým morem. Předtím by ho taková věc nenapadla, a tady viděl dítě, které nejen že něco takového napadlo, ale počítal s tím, jako by to bylo běžné a normální.

"Dík, Alex, podívám se na to," kývl jejich šéf.

"Ok, můžeš klidně teď hned, postarám se o ten případ," nabídl se Gibbsovi Alex a jeho adoptivní otec mu daroval smutný, starostlivý pohled.

"Jsi si jistý?!" chtěl se Gibbs ujistit.

"Jo," uklidnil ho vyrovnaně Alex.

"Fajn, tak ještě jednou dík," usmál se na Alexe Gibbs a poplácal ho po zádech. "Dobře, pokus se nikoho nezabít a vy tři poslouchejte mého syna, jako bych to byl já," křikl a zamířil dolu za jejich forenzní analytičkou.

"Máme poslouchat rozkazy tohohle dítěte! To nemůžeš myslet vážně, to je protizákonné!" nedokázal uvěřit Dinozzo.

Zivu zaujala jiná věc. "Syna?! Syna! Ten strašidelnej kluk je tvůj syn? Co jak?!"

Mecgee je tupě hleděl nejdřív na Gibbse a pak, když mu zmizel za zavřenými dveřmi výtahu, tak upřel svůj pohled na Alexe. Na jeho obličeji bylo přímo vidět, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka, to co se však snažil vstřebat, bylo docela k nepochopení.

"Ano, budu vést toto vyšetřování, ano, mám na to oprávnění a ano, jsem Gibbsův syn. Gibbs mě adoptoval zhruba před rokem, netuše že vlastně adoptoval jednoho ze špiček MI6 a CIA v penzi. Když to vyšlo najevo, chvíli trvalo, než jsme si na to oba dva zvykli a váš šéf ve mně nabyl zpět důvěru, ale myslím, že k tomu docela pomohl Klaus na tom stříbrným plechu. Takže teď kdy jsme si vše vysvětlili, mohli bychom se konečně věnovat případu?" obdaroval Alex Gibbsuv tým úsměvem, ze kterého všem třem přeběhl mráz po zádech.

>> předešlý díl

>> další díl