Andělé patří do nebe 06

-

Scéna druhá

Viktorův dům, hlavní hala
Na scéně Viktor

Viktor (zpívá):
Můj drahý, drahý příteli
vím dobře, co oba bychom si přáli.
Dlouho jsem hledal
a po světě jsem kvůli tomu běhal.

Již dlouho ji miluji,
a přeci tak nepěknou věc ji daruji.
Již dlouho ho hledám,
nemyslel jsem si, že toho kdy nechám.

Konečně jsem ho našel,
a teď abych to snad přešel?
A to vše jen kvůli ní,
která jen o pomstě sní.

Přesto mám jí i jeho rád.
s oběma se chci smát.
Oni se však na zájem chtějí prát!

Miluji tě, Evičko!
Ty moje krásná růžičko!
Miluji i tebe, bratře!
a o tom není žádná pře!(potlačuje pláč)

(Na scénu přichází Eva a Viktor se uklidní, nasadí masku nezájmu.)

Eva (zpívá):
Pane můj, volal jste mě?!
Viktor (zpívá):
Proč, víš zřejmě?
Eva (zpívá):
Ano, chcete, abych odešla,
protože jsem proti vám hřešila.

Pohádali jsme se,
beze mě vám bude blaze.
Moc se omlouvám,
odcházím a hodně štěstí přeji vám.

Viktor (zpívá):
Ne, nechci tě vyhodit,
jen nic nechci hrotit.
Co je dnes za den, víš však?
A já nevím, co se stane pak.

Pak až tu zůstaneš a pravdu zříš,
a já na obranu budu muset postavit mříž.
Protože budeš ho chtít přitlouct na kříž.
Eva (zpívá):
Pane, co je dnes za den, vím.
Odpustil jste mi, nebo snad sním?
Pane, dnes je váš den šťastný
Ať dnes jste oslavovaný!

Dnes máte narozeniny.
A nechcete je oslavit bez své rodiny.
Nechcete oslavit bez nich své kulatiny.
Viktor (zpívá):
Zlé však bojím se mysli,
Vy dva nestanete se přáteli.
Proto pro dnešní večer odejdi.
Aby všichni mohli být rádi.

Eva (zpívá):
Pane můj, kdo jsou vaši příbuzní?
Nebojte se, oni budou spokojení
Nebojte se bodu hodná,
svědomitá, tichá a pilná.
Viktor (zpívá):
Mé příbuzné netřeba znát.
Bojím se, že budete dělat hlouposti,
ve své pomstychtivé bláhovosti,
A právě poroto, netřeba vás na oslavu brát.
Eva (zpívá):
Ne, ne prosím nebudu dělat blbosti!
Nebudu vám přidělávat starosti!
Vše proběhne k vaší spokojenosti!

Slibuji!

Viktor: Slibuješ, i když nevíš, kdo je můj bratr?
Eva: Je jedno, kdo to je, nebo jaký je. Je to váš bratr. Nechci jít pryč, nechci to tady opustit. Konečně jsem našla po dlouhé době zase místo, které mohu nazvat svým domovem. Dlouho jste ho hledal. Je těžké být bez rodiny. Je jedno, jaký je, nebo kdo to je. Slibuji!
Viktor: Dobrá tedy, budeš tady a budu koneckonců rád. Nakonec toto bude tvá zkouška. Když uspěješ, brána znovu na druhou stranu se otevře. Přesto drž se prosím zpět a moc se neukazuj.
Eva: Ano pane, sice nevím proč, ale udělám to.
Viktor: Až přijede, obávám se, že pochopíš, pak však nepanikař a vzpomeň si, co jsi mi slíbila.
Eva: Udělám vše, abych to, co jsem slíbila, také držela.
Viktor: Děkuji, můžeš jít.

(Eva odchází ze scény)

Viktor (zpívá):
Děkuji ti, má dobrá vílo,
má dobrá povznášející sílo!
Nakonec stejně bych ti to říct musel.
Nakonec můj bratr by na mou lásku přišel.

Já smažu veškerý rozpor mezi vámi,
vezmu na sebe i ošklivé na duši šrámy.
Nakonec když zjistí, že to vše bylo zbytečné,
pomsta, peníze, postavení jsou bezvýznamné.

Navzájem si odpustíme a budeme žít blaženě,
všichni v jedné smířené rodině,
nebo snad myslím naivně?



Komentáře

Okomentovat