Andělé patří do nebe 03

-

Scéna třetí

Neznámá ulice
Na scéně Eva v kleci s modrou dekou.

Eva (zpívá):
Hoch, můj manžel, je mrtev…
a já, mé srdce spadlo na větev.
Ano, tak strašně mě srdce bolí.
Neřekla bych, že mě to tak skolí.

Můj manžel je mrtvý
a to se již nikdy nespraví.
Proč, proč však, jak…
o vše jsem přišla pak?

Jsem pryč, už nejsem tou,
již prošla jsem tmou.
A proč byl s tou mrchou,
s tou mou sestrou?

Ach ne ona tam byla určitě náhodou,
ach ne, nesmím být bláhovou.
Do pomyslné klece mě zavřely,
aby mi snad v něčem zabránily?

Ne, ne takto andělé přeci nemluví,
mně se přeci nestalo určitě bezpráví.
celý ten omyl se jistě vysvětlí a spraví.

Hoch, můj manžel, je mrtev…
a já, mé srdce spadlo na větev.
Ano, tak strašně mě srdce bolí.
Neřekla bych, že mě to tak skolí.

Přesto, je to snad jen žert krutý,
nebo snad je to tady naprosto dutý. (klepe si na čelo)
Není možné, aby byl mrtvý,
Vždyť byl to on Roman Toulavý!

Avšak pochybnosti o jeho smrti mám.
Že je to divné, ruku do ohně za to dám.
Ale důkazy v rukou nedržím.
Ne, proč ústně proti němu tak hřeším?

Možná, možná jsem jen naštvaná,
a moje obava je jen planá.
Jsem taková, protože mi nic nezanechal.
Cítím se okradená, protože mi nic neodkázal.

Páchám však na tobě skutečně hřích,
když nejsem nic bez peněz tvých?!
Co to říkám tvých, snad mých! (křikne a stočí se do klubíčka)

(Na scénu přichází Roman, Marie, Adam, Irma a Ondra)

Roman: Tok to vypadá, že jsi jen skutečně ubohé důvěřivé stvoření. Přesto mě překvapuje, že cítíš, že je něco v nepořádku. Tušíš, že jsem tě podvedl?

Eva (zpívá):
Ach ano, ano ty peníze jsou moje
vždy přece nikdy nebyly tvoje!
Copak se sluší takhle ženu vydědit,
a takto strašně mě podvést a zradit?!

Oh, jsem na mizině,
jsem sama a v zimě.
Jsem bez domova,
bývalá žena Romanova.

Hoh, Marie má sestřičko!
Marie:
Nebuď, nebuď naivní, holčičko!

Peníze a čest a moc, to jediné lidi zajímá. To jediné zajímá mě! Věděla jsem, že Roman je proradný, ale tohle jsem nečekala. Je podnikavý a inteligentní. Člověk, o kterém se dá vlastně uvažovat. Z ničeho udělá něco. Ví, co je to první v životě a jde si zatím. První v životě je hrdost na své štěstí a štěstí se váží ve zlatě a drahých diamantech. Takovému člověku, rádo se pomáhá, zisk je jistý, jen si člověk musí dát pozor na své transakce.
Eva (zpívá): Jak strašně kruté, má sestřičko!
A co ty má drahá matičko?
Irma:
Nebuď naivní, má holčičko!

Odešla si ze svého domova, aniž by ses o něčem zmínila. Vzala jsi své jediné veškeré úpory, drahé šperky i nám jsi něco vzala a bez našeho požehnání jsi odešla. Proč, proč bychom se měli postarat o svoji dceru, která se k nám zachovala jako k cizím, ba hůř?
Eva (zpívá):
Jak strašně kruté, má sestřičko!
I tak je dcera dcerou, má matičko!
Tatíčku, ty moje milované srdíčko?
Adam:
Je mi líto moje milované sluníčko!

Opustila jsi nás, dělali jsme si starosti. Doslechli jsme se, co jsi provedla. Já bych ti pomohl, ale bylo by to k něčemu? Zase bys něco vyvedla, zase bys na něco naletěla. Chtěla jsi být samostatná a hrdá. Tak tady je tvá šance! Dostaň se z toho sama a budeš šťastná hrdá a samostatná! (odchází společně s Irmou ze scény)
Eva (zpívá):
Ach protivný to svět,
není to žádný vonný květ.
má rodina se otočila o mně zády
jen tak bez sladkých slov a parády.

Byla jsem ohavně okradena!
Bože můj, na kost jsem byla oškubána!
Svým mužem byla jsem oloupena!

Och, lidi pomozte!
z tohoto utrpení,
mříží samoty a chudobní,
mě vykleštěte a zbavte!

Pane, pane velectěný, věříte mi!

Ondra: Táhni pryč ty…! (odchází ze scény)
Roman:
Oh, má drahá, nějak ti již nejde rýmování,
že by to bylo zapříčiněno špatným stravováním?

Eva: Buď ticho ty jeden zlotřilče, zloději a podvodníku! Jedno jestli jsi živ a zdráv, stejně jsi mě na své smrti podvedl a okradl!
Marie: Ale no tak, takto se andělé přeci nevyjadřují. Dobře víš, o mrtvých jen dobře! Ale víš co? Co mi je vůbec po tobě!? Jen zuř, jen fňukej, můžeš si zato sama, jen kdybys mě poslechla. No nic já tady zatím s mrtvým uzavřu smlouvu. Jeho peníze, tvoje peníze, mi pomohou ke štěstí. (odchází se smíchem ze scény)
Eva: Ty proradná zmije, ty jedovatý hade, ty, ty… (chrlí slušné nadávky za ní a Roman se směje)
Roman: Tvá sestra měla pravdu. Vypadá to, že tvá křídla najednou jako by postrádala lesku! Jako by trochu černala. Vypadá to, že začínáš bloudit v mlhách u hrany, u brány na druhou stranu. Nezpíváš, nebásníš, křičíš nadávky a mrtvé haníš. To není dobrá vizitka pro anděla. Přehoupneš se přes hranu a…
Eva: Jestli jsi živ a zdráv, ať tak se staň! Půjdu a najdu si tě! Půjdu klidně do široširé černé tmy a stanu se démonským andělem pomsty, jen abych tě našla a potrestala.

Spravedlnosti bude učiněno za dost,
a to bude má radost a pro teď i jediná starost!
Donutím tě se mi poklonit a prosit o milost! (vyřkne jako kletbu)

Roman: No to sotva, nejdřív se budeš muset dostat z těch mříží! (Se smíchem klec přikrývá modrou dekou a odchází)



Komentáře

Okomentovat