Andělé patří do nebe 02
Scéna druhá
Dům Evy a Romana o několik týdnů později.
Na scéně Eva, Roman, Ondra a klec s modrou dekou.
Ondra: Dobrý den. Musím vám s politováním oznámit, že váš manžel včera zemřel. Jeho auto spadlo do jezera. Nemusíte se však bát. Identifikaci po vás chtít nebudeme. Zrovna poblíž byla vaše sestra, která ho identifikovala. Je vám něco, vypadáte špatně?
Eva: Ptáte se, co je mi. Děláte si ze mě srandu? Právě jste mi oznámil, že můj muž zemřel. Hch, Bože je mrtvý! Můj manžel je mrtvý!
(Roman přijde až těsně k Evě, šeptá jí do ucha)
Roman: Tak to jsi drahá nečekala, že? Promiň, moc dlouho nám to manželství nevydrželo. Škoda, nebyla jsi můj typ.
Ondra: Ach tak, měla jste svého muže velmi ráda. Vzala jste si ho z lásky. Moc se omlouvám, myslel jsem si, že jste se chtěla jen zaopatřit.
Eva: Co tím chcete říct?
Roman: No, to je správná otázka, že zlato. Žádné, jak to můžete říct, ale co tím chcete říct. Začínáš myslet.
Ondra: Veškeré cennosti a peníze byly napsány na jeho jméno.
Eva: No a?
Ondra: Také tento dům, a veškerý váš majetek…
Eva: Promiňte, no a co? Byla jsem jeho ženou. Pokud vím, tak nikoho jiného neměl…
Ondra: Jde totiž o to, že těsně před svou smrtí vytvořil závěť. V niž odkázal všechny tyto peníze a věci svému bratranci, panu ctěnému Romanu Pohromnému. Vás ze závěti naprosto vydědil.
Roman: Jak vlastně dlouho jsme spolu byli? Hmmm, počkej, zamyslím se… jo už vím, půl roku jsme spolu chodili a tři dny, když počítám i včerejšek, tak čtyři dny jsme byli manželé. To je dost kráká doba na to, abys mohla říci, že jsi mě znala.
Eva: Ale vždyť on neměl žádného bratrance. Roman Toulavý tak on se přeci jmenoval.
Roman: Jsi si jistá, že jsem neměl synovce? Vždyť je normální, že křestní jména předávají v rodině. Takto jsem se jmenoval a takto se může přeci jmenovat i synovec, o kterém jsem se ti nezmínil.
Eva: To je celé divné, proč zrovna dělal něco takového, jako je závěť. Vždyť měl celý život teprve před sebou. Skoro to zní jako…
Roman: Co? Jako co to Evo, zní? Jako sňatkový podvod. No tak to řekni. Řekni to! (křikne, až Eva nadskočí)
Eva: … Ty peníze ten majetek byl můj a mé rodiny.
Ondra: To je sice moc pěkný, to mě však moc nezajímá. Je jedno, jak to vypadá, vše jsme pečlivě prověřili. Žádné protizákonné jednání jsme nezaznamenali. A pokud jde o mě, myslím si, že to vy jste se chtěla vetřít do jeho rodiny. Proto napsal tu závěť takto, proto odjel pryč s veškerou hotovostí. Víte co? Pro Vás dámo, bude nejlepší, když odsud odejdete. Tento dům teď patří pouze Romanu Toulavému.
Eva: Ale pane, já nemám kam…
Roman: Neslyšela jsi ho?! Máš vypadnout z tohoto domu! (Zakřičí na Evu, chytne ji a vláčí pryč ke kleci. Vtáhne ji do klece a zamkne ji. Vezme klíč a zahodí ho pryč. Poté odchází společně s Ondrou pryč ze scény. Na scéně zůstává pouze Eva.)
Komentáře
Okomentovat