Blog neznámé umělkyně

Několik fotek z chalupy Díky koroně většina z nás zrušila dovolené v zahraničí a tak nezbývá než si užít toho volna na nějaké té chalupě...  Wet morning Sunflower? Wet morning 2 Pink flowers from our garden The path is the goal Stump Dad worked Wire mesh Born apples The path is the goal Bee on a flower Wire mesh 2 Dad worked 2

PTSD „Hej, pane Starku, slyšíte mě, tady Peter,“ vydralo se mu z hrdla, když si k němu klekl. Tony na něj hleděl prázdnýma očima. Jeho pravačka, část hrudníku i obličeje byly znetvořeny. Kov z Iron-Man obleku byl přiškvařen k tělu. Kameny byly zničeny, Thanos i s armádou se proměnil v popel. „Vyhráli jsme,“ hlesl hoch, jeho mentor ho ovšem sotva slyšel. „Vyhráli jsme, pane Starku,“ zopakoval znovu, byla v tom však hořkost, pláč. Vyhráli, protože se jeho hrdina obětoval. Hrdlo se mu svíralo, oči ho pálily, tělo měl v jednom ohni i chladu zároveň. Ne, ne, ne… to ne! V duchu zoufale křičel. Modré světlo v Tonyho hrudi zablikalo a pak nadobro pohaslo. Cítil, jak ho paní Starková bere za rameno. Přes uslzené oči na ni pohlédl. Blond vlasy měla rozčepýřené na všechny strany, tvář poškrábanou a špinavou. Věnovala mu laskavý, ale smutný úsměv. „To je tvá vina.“ „Co, cože?“ Peter nebyl schopen nejdříve pochopit její slova. „To je tvá vina,“ zop...

(Ne)normálnost Peter znovu hypnoticky přejel nabídku ve školní kantýně, duchem však byl ve svém pokoji a vymýšlel, jak se proplíží kolem Alexe na Spideyho obhlídku města. Už celý měsíc měl nového spolubydlícího a za celou tu dobu nebyl schopen vyrazit na superhrdinskou výpravu. Pleasur vstával brzy a večer potřeboval dělat věci do školy. Času bylo o dost méně, než když studoval střední. Možná by si prostě mohl zítra vzít svůj oblek na přednášky a po nich nezamířit hned na pokoj, ale provětrat své sítě. Prostě místo toho, aby plnil své hrdinské povinnosti večer, začne je dělat odpoledne. "Hmmm, myslím, že si tentokrát dám tu hrachovku," prohlásil Alex, který zrovna stál vedle něj a také se díval na nabídku jídel. "Co!? Ty si chceš dát ty zelené sinice?" zašklebil se na něj Peter. "No jo, ne každý může jíst dennodenně na dva palce tlustý steak s hranolkami," pokrčil blonďák rameny se stejně širokým úšklebkem a jemným šťouchnutím do Peterových žeber. "Au...

Positive negativism I call it positive negativism. Imagine the worst that can happen, live in full color, and then begin to assume that this variant is the most likely. If possible, do everything you can to avert it... and if it doesn't help and your idea becomes a reality, at least you can say you knew you it. This will make you an absolutely terrible and annoying companion, an old owl that can only enjoy life with a certain level of alcohol in its blood, but this approach will save you a lot of bitter disappointment. Add to that healthy skepticism and paranoia and you will become elusive. That is exactly what is needed in my profession. I knew from the first moment that I know, there was something wrong with this guy. Jonathan Pine - far too perfect for our plans, a man with many names who happens to cross our path several times. But shit, not even in a dream! There are no coincidences. My personal tip was that he was an agent of someone: MI6, CIA, Mossad, SVR ... there were alwa...

Podezíravost Ačkoliv krátké setkání s Harrym Petera nakonec nijak zvlášť nepotěšilo a ani ho nenaladilo na "nový úspěšný začátek na vysoké škole" , v něčem měl Osborn junior pravdu. Být na pokoji sám mělo rozhodně několik výhod. Zaprvé se nemusel před nikým plížit v kostýmu, nikdo ho nerušil při učení a ráno mu nikdo nezacláněl v koupelně. Na to si to užít měl ovšem jen bezmála týden. Pracoval zrovna na svém úkolu z předmětu Cvičení z organické chemie, když mu náhle jeho pavoučí instinkt začal bít na poplach. Následovalo zavrzání dveří a poté jeho nový spolubydlící vstoupil a za sebou táhl kufr, podobně jako on sám před pár dny. "Ahoj. Promiň, že jsem sem tak vrazil, ale na mém minulém pokoji nešlo topení, a tak mě přidělili sem, prý že tu máš volné místo," vysvětlil a podal Peterovi ruku. "Alex Pleasur," představil se. Peter ruku stiskl, ale neubránil se zamračení. Jeho instinkt se stále neuklidnil a přitom evidentně žádné nebezpečí nehrozilo. Že by to b...

Loki's world He was driven out, punished for his pride. He didn't like that the inhabitants of the planet, which was entrusted to him, were killing themselves and their hearts were ruled by uncertainty. He wanted to rule them. He thought a firmer hand would help them. Tragically, however, he was wrong. He should have understood it much earlier. Midgardans love freedom and cannot be bound. They are by nature much closer to him than to any Asgardian. Now, under the guise of a new identity, knocked down to one of them, he finally saw true. Evil on Earth can only be fought in one way - from within. "Oh, you're too bloody perfect, Jonathan Pine," said Agent Burr, and Loki resisted the sudden impulse to grin. He's not perfect, he's a god! He still is, though he lost most of his power. "That's your trouble. I don't want you perfect. Go on, have a biscuit. Eat it," she said, handing him a wholemeal something that was more of a biscuit parody, but...

Očekávání Peter byl nadšený a nervózní zároveň: nová škola, začátek, spolužáci, výzvy, studium a možnosti. V těle jako by mu poskakovaly neposedné plamínky, když procházel areálem Empire State University a za sebou táhl kufr s věcmi. Budova kolejí byla až na samotném konci. Jednalo se o cihlový věžák s černými dveřmi, nad kterými se skvěl v bílém mramoru nápis "Lipton Hall". První, co uviděl po vstupu, byla veliká uvítací hala s turnikety. Naštěstí si vyřídil všechny formuláře a platby předem, takže teď již měl svůj studentský průkaz v kapse, dokonce věděl i číslo kolejního pokoje a jméno svého spolubydlícího: Harry Osborn, syn slavného podnikatele. Jaký asi bude? Snad si padnou do oka a budou přátelé. Protlačil se přes přepážku a minul recepci, u které se hádal nějaký blonďák, jenž měl těžko identifikovatelný přízvuk. Peter se zastavil. Těsně vedle byla tabule s výpisem všech pokojů. Jeho se dle ní nalézal v posledním patře. Usmál se, to se pro Spideyho bude hodit. Teď však ...