Daň za hrdinství 01 - Očekávání

Očekávání

Peter byl nadšený a nervózní zároveň: nová škola, začátek, spolužáci, výzvy, studium a možnosti. V těle jako by mu poskakovaly neposedné plamínky, když procházel areálem Empire State University a za sebou táhl kufr s věcmi. Budova kolejí byla až na samotném konci. Jednalo se o cihlový věžák s černými dveřmi, nad kterými se skvěl v bílém mramoru nápis "Lipton Hall".

První, co uviděl po vstupu, byla veliká uvítací hala s turnikety. Naštěstí si vyřídil všechny formuláře a platby předem, takže teď již měl svůj studentský průkaz v kapse, dokonce věděl i číslo kolejního pokoje a jméno svého spolubydlícího: Harry Osborn, syn slavného podnikatele. Jaký asi bude? Snad si padnou do oka a budou přátelé.

Protlačil se přes přepážku a minul recepci, u které se hádal nějaký blonďák, jenž měl těžko identifikovatelný přízvuk. Peter se zastavil. Těsně vedle byla tabule s výpisem všech pokojů. Jeho se dle ní nalézal v posledním patře. Usmál se, to se pro Spideyho bude hodit. Teď však nemohl jako pavouk vylézt nahoru po stěně, a tak se došoural k výtahu.

Když konečně stanul u dveří svého budoucího pokoje a zaklepal, z místnosti se ozvalo roztržité: "No, co?!" Harry tam tedy již byl. Peter vstoupil a dotáhl kufr někam k posteli. Pak se napřímil s úmyslem se svému spolubydlícímu představit.

"Ahoj, já jsem Peter Par -" začal, ale své příjmení ani nedořekl, když si všiml, že mladík před ním má otevřený kufr, ale místo vybalování dělá pravý opak.

"Co, cože?" zastavil se a pohlédl na nově příchozího. V jeho tváři nejdříve byl znát zmatek, pak se jeho tvář projasnila. "Ohu, ty musíš bejt ten novej. Zdravím," řekl a přátelsky poplácal Petera po rameni.

"Ty si balíš?"

"Jo, taťka mi sehnal nakonec byt pár bloků odsud, takže nemusím být v téhle smradlavé díře," přikývl Harry a prohrábl si své kaštanové vlasy.

Peter se rozhlédl. Nezdálo se mu, že by pokoj byl tak hrozný. Nábytek v něm vypadal docela nově, nijak nezničený, ložnici byla sice společná se dvěma postelemi a pracovními stoly, ale měli svoji vlastní koupelnu a záchod, nikde se nezdálo, že by zatékalo, nebo byl jiný vážný deficit. To nebylo na školní kolej zlé, vážně ne. Mladému Osbornovi, chlapci se značkovým oblečením a zlatými hodinkami, to ovšem tak jako tak nevyhovovalo.

Harry zaklapl kufr a sarkasticky se zašklebil. "Sorry, chlape, ale možná se uvidíme na nějaké přednášce. Neboj, oni ti nějakého jiného spolubydlícího přidělej, nebo líp, zůstaneš na pokoji sám," zasmál se a se slovem: "Čaouves," zmizel.

Peter se svalil na jednu z postelí. No, to mu to tedy hezky začíná.

>> další díl