Daň za hrdinství 02 - Podezíravost

Podezíravost

Ačkoliv krátké setkání s Harrym Petera nakonec nijak zvlášť nepotěšilo a ani ho nenaladilo na "nový úspěšný začátek na vysoké škole", v něčem měl Osborn junior pravdu. Být na pokoji sám mělo rozhodně několik výhod. Zaprvé se nemusel před nikým plížit v kostýmu, nikdo ho nerušil při učení a ráno mu nikdo nezacláněl v koupelně. Na to si to užít měl ovšem jen bezmála týden.

Pracoval zrovna na svém úkolu z předmětu Cvičení z organické chemie, když mu náhle jeho pavoučí instinkt začal bít na poplach. Následovalo zavrzání dveří a poté jeho nový spolubydlící vstoupil a za sebou táhl kufr, podobně jako on sám před pár dny.

"Ahoj. Promiň, že jsem sem tak vrazil, ale na mém minulém pokoji nešlo topení, a tak mě přidělili sem, prý že tu máš volné místo," vysvětlil a podal Peterovi ruku. "Alex Pleasur," představil se. Peter ruku stiskl, ale neubránil se zamračení. Jeho instinkt se stále neuklidnil a přitom evidentně žádné nebezpečí nehrozilo. Že by to bylo Alexem? Ten se ovšem zdál jako zcela normální student. Dokonce jeho vzhled byl méně výrazný jak Harryho.

Jednalo se o blondýna pravděpodobně stejného věku, jako byl on sám. Měl tmavé vážné kaštanové oči a postavu sportovce. Oblečen byl však do obyčejných otrhaných džínsů, vytahaného trička a tenisek, které tvořily ledabylý dojem. Vypadal jako každý druhý do počtu, a i když Peter dobře věděl, že první dojem může být častokrát úplně klamný, nezdálo se pravděpodobné, že by jeho nový spolubydlící byl nebezpečný.

"Peter Parker," řekl a zavřel oči, aby se trochu uklidnil.

"Jo, takže bydlím se Spider-Manem," konstatoval Alex a přátelsky se na něj uculil.

"Ne, nejsem on. To byla jen ošklivá fáma," zareagoval okamžitě Peter. Tak dlouho mu trvalo očistit své jméno od odhalení Mystériem a teď se toho jen tak nehodlal vzdát.

Alex si ho změřil pohledem, který se mu ani za mák nelíbil, ale poté prostě jednoduše pokrčil rameny a prohlásil: "No, když to říkáš…" a jal si vybalovat věci.

>> další díl

předešlí díl<<