Blog neznámé umělkyně

Svědectví o světle - Žena Deana Winchestera (Původně povídka nesla název "Žena Deana Winchestera" naprosto tak umyslně narážející na epizodu z seriálu Doctora who s názvem "The Doctor's Wife", kterou jsem se inspirovala, a také si tím z toho trochu udělala legraci) Dean Winchester byl sám, jen on, Impala a míle s vozovkou. Sam ho opustil, Cas někde v nebi, pořád napravující ten nepořádek, Bobby byl mrtvý, Kevin byl mrtvý, Garth si někde užíval se svou vlkodlačí rodinou, Charlie byla v zemi Oz a takhle by mohl Dean pokračovat ještě dlouho, lidí kteří ho opustili, či byli mrtví popřípadě obojí. To nebylo důležité, důležité bylo, že si připadal opuštěně a osaměle. Zrovna jel k případu, obyčejný lov na démona, nic vážného a Dean si obvykle takové jednoduché věci užíval, dnes však ne. Nebyla to taková zábava, když neměl kolem nikoho. "To není pravda, Deane, máš mě," ozval se najednou ženský hlas a Dean sebou šokovaně škubl. "Co to kurva…" rozhlédl...

Jsou různé povídky. Některé jsou jako čerstvý jarní vánek, které ke mně najednou se náhle přivanou s lusknutím prstů, jasné a krásné už od počátku, lehoučké jako peříčko, krátké, prosté a pocházející přímo z ruky. Jiné jsou zase jako puzzle, složité a těžké, nad kterými musím pořádně dumat, napsat si koncept a skládat je z jednotlivých obrazů podle kostry. A pak jsou tu ještě jedny, ty které se zrodí z ničeho v mé hlavě, začnu psát a během toho psaní se nějak stane, že povídka ožije, a není to jednoduché. Napíši to či ono, napadne mě k tématu mimo linii, čas a styl ještě další věci, napíši jejích deset podob, ale jen jedna verze je nakonec ta pravá. Byly časy, kdy všechny ostatní podoby a bonusy, co se mi u toho honily hlavou, a které se dostaly na papír, jsem poté, co jsem povídku dopsala do finální podoby, vymazala a časem zapomněla. Někdy mi to bylo líto, ale většinou času jsem byla nemilosrdná, ovšem ne dnes. Tak nějak jsem změkla a rozhodla se tak vytvořit novou rubriku s názvem K...

Svědectví o světle Duše je mocná. Duše je božská. Duše je moc života. Duše je síla našeho Otce… "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí." (Jan 1,1-4) Ono světlo je duše a duše je část našeho Otce, část Boha. Proto Bůh je všudypřítomný, Bůh je všemohoucí, Bůh je všeobýmající, Bůh je vševědoucí, ale Bůh není, Bůh je samo to jest, sama existence. Bůh stvořil svět, protože on je svět a proto je duše všemocná a nepřemožitelná. Duše má tedy božský původ a má jí vše, co přišlo od Otce. Navzdory však obecnému přesvědčení není čistě jako energie. Duše může růst a čerpat sílu z jiných božích sil jako je láska a péče, ale také může umírat, překroutit se v něco odporného v nenávisti, samotě a temnotě. Duše je ohněm jménem život, který může vzplát i být uhašen v nedostatku kyslíku. Duše je mocná. Duše je božská. Duše je moc života. Duše...

Abby byla nadšená jako vždy, s radostí svého šéfa objala a Gibbs jí za to obdaroval velkým kelímkem s kávou. "Jééé, Gibbs ráda tě vidím," přivítala ho s úsměvem. "Zrovna pro tebe něco mám ohledně toho případu," začala to ze sebe sypat, až ji téměř nebylo rozumět. "Takže…" Gibbs ji však náhle zastavil. "Abby, nejsem tady kvůli tomu mrtvému mariňákovi a jeho ženě, ale mám pro tebe něco jiného," řekl Gibbs a podal ji onu malou krabičku. "Co to je?" zamračila se Abby. "Nevím, zjisti to, ale neotvírej, může to být bomba, nebo jiná zbraň. Chci vědět, že když to otevřu, tak se mi, nebo komukoli jinému, nic nestane," objednal si. "Jasně šéfe!" z legrace soudní analytička zasalutovala, pak se však zarazila. "A co ten případ?" Gibbsi povzdechl. "Nechal jsem to na svém zástupci." "Na Dinozzovi?" překvapeně zamrkala Abby. "Ne," zavrtěl hlavou Gibbs smutně. "Co?" nechápala Abby, z...

Ziva, Dinozzo a Mcgee stáli před promítacím plátnem v centrále NCIS a navzájem se škádlili. "Gibbs dnes bude mít skvělý den," prohlásil Dinozzo sebevědomě. "Taky si myslím, ale ne kvůli tobě," zazubila se Ziva. "Já taky něco mám, ozval se Mcgee skromněji než jeho dva kolegové." "Ty Zelenáč, že něco má, no páni, to je mi tedy novinka sama o sobě, a nebude to zase internetová kachna jako posledně?" dobíral si ho Dinozzo vzpomínaje na minulý případ, kdy mladý agent udělal hloupou chybu. Mcgee se začervenal. "To nebyla tak docela jen moje chyba," bránil se dotčeně. "Ne a čí teda?" povytáhl Dinozzo jedno obočí. "Tentokrát to mám ze spolehlivého zdroje!" vypískl jeho kolega. "Já myslel, že i tamto byl spolehlivý zdroj," trápil ho Dinozzo dál, čím si vysloužil jednu dobře mířenou facku do tylu hlavy. "Pravidlo číslo 72 nikdy nezesměšňuj a nešikanuj svého parťáka. Nikdy nevíš, kdy ti to oplatí. A teď co máte?!...

Následující týden byl pro Gibbse v práci těžký. Jak slíbil, nepátral po onom německém žoldákovi, což vyvolávalo otázky a jeho tým na něj kvůli tomu byl naštvaný. Jeho odpověď: "Nejsou žádné stopy, tak co dělat?", jim pochopitelně nestačila. Samozřejmě, protože to byl zrovna on, kdo je učil, že vždy jsou nějaké stopy, jen se musí hledat. Mysleli si, že z nějakého šeredného důvodu to chce zadupat pod kobereček, což se jim samozřejmě nelíbilo. Jediný, kdo ho prokouknul až na kost, byl Ducky. "Jethro, co jsi to provedl?" zeptal se ho bez úvodu, když se jednoho dne ocitli sami. "Nevím, o čem to mluvíš," pokusil se hrát nevinného. "Znám tě už dlouho, vím, že bys jen kvůli absenci stop, nepustil chlapa, který napadl tvého člena týmu. Takže co ve skutečnosti máš v plánu?" řekl Ducky. "Ducky, starý příteli, já vím, kdo to je. Nájemný vrah, nebezpečný nájemný vrah spjatý se ŠKORPIONEM," zavrtěl Gibbs hlavou. "ŠKORPIONEM!" Ducky zbledl. ...

A skutečně to šlo. Jak řekl Fornell, Alex se o sebe dokázal docela dobře postarat sám. Byl to hodný, bezproblémový chlapec. Zodpovědný, poslušný, slušný s dobrými známkami ve škole. Alex byl duševně hodně vyspělý. Nebylo to jako žít s dítětem, ale dalším dospělým. To možná byl asi to jediné, co mohlo Gibbse trápit. Ten kluk byl v pohodě, až příliš v pohodě. Zabili mu nedávno rodinu, přišel do cizího domu, adoptován neznámým chlapem, a on se choval jako by nic. Dívat se na něho bylo matoucí, protože vypadal v pořádku, ale vy jste věděli, že to "v pořádku", vlastně ukazuje, jak moc tomu tak není. Věděli jste, že by se tak chovat neměl a Gibbs měl podezření, že ten chlapec si vypěstoval "ochranou slupku", kterou nikdo nedokáže prohlédnout, aby nikdo neviděl jeho slabiny, aby ho nic nezasáhlo. Tuhle reakci na psychický nátlak již viděl u starších agentů. Mlčel však, když se chlapec sám nerozhodne o tom mluvit, je zbytečné ho do toho tlačit. Počká si, a i když třeba Alex...

Přesto, že to smrdělo a Jethro Gibbs věděl, že mu Fornell neřekl ani polovinu celé pravdy, věděl, že to bude jednoho dne problém, ale nedokázal by unést pomyšlení, že tomu chlapci nepomohl, neudělal pro něho nic, a tak nakonec zněla jeho odpověď "Ano". ANO. Přijal chlapce, který má za sebou temnou minulost, o které on ví sotva zlomek. Přijal někoho, kdo bude mít psychické problémy. Přijal někoho, kdo byl na tom stejně špatně jako on, možná i hůř. Přijal někoho, kdo bude mít spoustu problémů. To si myslel, ale nemohl se více mýlit. Když svůj souhlas o adopci oznámil Fornellovi, chtěl zařizovat papíry a dojít si pro chlapce, bylo mu řečeno, že je vše již hotovo a kluk dorazí sám k němu domů. To nebylo zrovna podle běžného postupu, dokonce i pravděpodobně protizákonné, ale koho by kvůli tomu měl žalovat, FBI? Navíc co bylo v Alexandrově případě podle předpisů, nebo běžnému postupu? A tak byla neděle a Gibbs pracoval na své lodi, když zaslechl zvonek. Nechal svoji práce a vydal s...

Alexander John Rider Gibbs PA: No jo, další FF na téma Alex Rider, která je přímo strašně podobné té s Housem. Je to opět taková nicneříkající pohodovka. Crossover, který je jen o crossoveru, nepřinášející žádnou velkou myšlenku, nerozvíjí nějakou velikou diskuzi, ani to není čistě komedie. Všichni hrozně milujeme Mary Sue, když autor hlavního hrdinu učiní všemocného, zvláště když je to náš agent 00nic… Leroy Jethro Gibbs už dlouho uvažoval o adopci. Chtěl rodinu, ale o svou dceru a ženu přišel, a sice byl poté ještě třikrát ženat, ale nikdy to nějak nevyšlo. Adopce byla asi jediná možnost, pokud se tedy nechtěl oženit po páté, což skutečně nechtěl. Dokázal si představit, jaký by byl život, kdyby do něho zase pustil další osobu. Jeho představa by odpovídala, kdyby však adoptoval normálního kluka z ulice, kdyby k tomu nakonec nedošlo, tak jak k tomu došlo, a iniciátorem toho celého nebyl jeho "oblíbený" agent z FBI T.C. Fornell. Jednoho bláznivého dne zase zavítal Fornell do u...