Blog neznámé umělkyně

Z Prasinek do Londýna Druhého dne se hrdina kouzelnického světa rozhodl, že nejprve vyslechne Marcuse Flinta. Věděl moc dobře, kde bydlí. Bylo to jen pár bloků od místa, kde stál jeho a Ginnyin společný dům. Jeden z horších domků v Prasinkách. Omítka z něj opadávala, zahrada byla již dost zarostlá a na několika plaňkách, které zbyly z plotu, věčně lidé umisťovali kouzlo křičících hlav. Takže když člověk kolem procházel, plaňky ožily, narostly jim hlavy a křičely na kolemjdoucí "rozumné" rady typu: "sem nechoď, zde žije hnusný Zmijozel" , nebo "jestli jdeš pro autogram, vyber si lepšího hráče." Na ty, kteří chtěli Flinta navštívit, což byl Harryho případ, vřeštěly nadávky. Bystrozor to lehce ignoroval a bez zájmu přešel zahradu až k domu, kde zabouchal zrezlým klepadlem. Majitel domu se s ním však moc vybavovat nechtěl. Jakmile Marcus otevřel a spatřil za nimi zachránce kouzelnického světa, chtěl dveře zase zavřít, Harry mu to ovšem nedovolil a strčil mu...

Avaritia Lakomství, též lakota, se vyznačuje touhou samoúčelně navyšovat majetek. Na Smíchovském nádraží v horním patře hlavní budovy, tam kam noha spořádaného člověka nevkročí, byla hospoda. Co hospoda! Pajzl a ne tak ledajaký. Nealkoholické pití kromě vody se tam nepodávalo a ceny za tvrdý alkohol od tří po osm korun za panáka. Smrad zvratků, štiplavý zápach kouře z cigaret smíšený s pivem a hnilobou tam byl cítit na každém kroku. Špína, zažloutlé zuby, kusy hlíny pod nehty, nečesané vlasy, pohublé strhané tváře, vzhled bídy a chudoby, takovou krásou oplývalo zdejší osazenstvo. Mezi všemi těmi ubohými lidmi v rohu seděl muž. Neodhadovali byste ho zrovna na místního štamgasta, sice jeho sportovní oděv pamatoval už lepší léta, ale nebyl špinavý ani roztrhaný. Jeho tvář zahalovala podivuhodná temnota a smutek, ale nevypadalo to, že by se trápil zajištěním své obživy. Na rozdíl od ostatních vypadal dost zdravě. Skutečně velké překvapení, že tento muž byl zde pravidelným hostem, i když tu...

Tik ťok Pražský orloj, nebo také Staroměstský orloj, jsou středověké astronomické hodiny na věži Staroměstské radnice v Praze, a to již od roku 1402 (1410 pokud počítámevznik od astronomického číselníku). Samozřejmě teď by tady mohlo být sáhodlouhé historické pojednání o těchto hodinách a popis jak starý, záhadný, ale úžasný stroj to vlastně je, včetnědetailního rozboru jeho symboliky. Nicméně věřím, že toto si každý může dohledat na internetu, nebo přečíst v turistickém průvodci. Pro náš příběh, jsou důležité spíše pověsti, které se k těmto hodinám váží, - tedy přesněji jedna. Je několik verzí toho, co se má stát, pokud se Staroměstský orloj zastaví. Například se tvrdí, že se českému národu povede nejhůře. Kdo ví, co je na tom pravdy, avšak faktem zůstává, že tento orloj se zastavil již několikrát. Téměř vždy to mělo objasnitelnou příčinu, bezdůvodně se tak stalo ovšem jen jednou a to 13. května 2010. Tehdy pod ním stála Lenka Skalková. Ne, že by pod těmito hodinami v tu chvíli nebylo...

Problém Rogera Daviese Harry znovu zkontroloval materiály, které si vyzvedl ještě v sedmém patře. Zdálo se logické teď, když stopa po vrahovi skončila ve slepé uličce Goyleovy vymazané paměti, zaměřit se na ověření Dracovy teorie, a kde jinde s tím začít než u těch famfrpálových hráčů, kteří byli obžalováni z dopingu. Jednalo se o družstvo Montroseských strak a čtyři hráče: Katie Bellovou, Rogera Daviese, Marcuse Flinta a kouzelníka, kterého Harry osobně dosud neznal, Rosse MacFarlana. Poslední jmenovaný byl pravděpodobně spjat s legendárním kapitánem Hamishem MacFarlanem, ale jakým způsobem, toť otázka. Všichni byli obžalováni z použití Felix felicis, což bylo nadmíru podivné, jelikož jak bylo známo, tento lektvar přinášel každému, kdo ho požil, štěstí po celých dvacet čtyři hodin. Jak to, že se na ně vůbec přišlo, neměli by mít hráči Montroseských strak díky lektvaru takové štěstí, že by z jejich prohřešku vyvázli? Díky tomu, že byli obviněni z dopingu, nebyli připuštěni ke hře a tak...

Harrylu a ohňostroje Jak již název napovídá, zde vám předkládám pár fotografií ohňostrojů, které jsem nafotila na Silvestra a obrázek Harrylu. Sice pár Harry/Lucius neshipuji, ale byla jsem o tento fanart požádána mojí korektorkou Womiskou, která na ně píše úžasné povídky. Její profil můžete nalézt zde: https://www.wattpad.com/user/womiska Harrylu Fireworks 01 Fireworks 02

Gula Nestřídmost, též obžerství, se vztahuje k přílišnému požívání nápojů i potravin. Mám hlad Jedno rajče, dva plátky okurky, žádný sýr, nebo jogurt k tomu, protože to by bylo až moc nebezpečné, a také žádný chleba, pečivo není nic moc dobrého, když si člověk chce udržet linii. Koláčky či cokoli sladkého, naprosto vyloučeno. Potřebuji minimálně 87cm přes prsa, maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm a měřit ideálně 178cm, takové jsou míry modelky. Taková musím být, abych si udržela své místo. Stáhla jsem si své zářivé blond vlasy do drdolu a nahá si stoupla na váhu. Po zvážení jsem se chopila metru a přeměřila prsa, pas a boky. Stále o tři kila navíc, stále o cenťák víc v pase a na bokách. Zatracenej tuk! A stejně pořád… Mám hlad Jedno rajče, dva plátky okurky. Potřebuji minimálně 87cm přes prsa, maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm a měřit ideálně 178cm, což nemám. Do toho modelu šatů, dizajnu mouchy, se prostě nevejdu. Zhasla jsem světla a zalezla do postele. Pokusila jsem se u...

Prolog Můj milý deníčku - tak alespoň vždy ti, kteří píší deník, začínají, ne? No, možná ne. Možná tak začínají jen ty třináctileté holčičky, které mají romantickou potřebu se vyplakat do papíru se svými drobnými starostmi, nevím. Já jsem nikdy deník psát nechtěl, a abych byl upřímný, nikdy mi psaní nijak nešlo, to byla vždy JEJÍ parketa. Ona byla umělkyně, a já byl technický typ. Jenže ona je pryč. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Stála v ten večer na terase v zelených šatech a vítr si pohrával s jejími dlouhými hnědými vlasy. Nebyla tlustá, nebyla štíhlá, nebyla krásná, nebyla ošklivá, byla to žena, podle které jsem soudil ostatní. Jemně, ale smutně se na mě usmála a pak mi to řekla. Rád bych napsal, že v tu chvíli se mi zastavilo srdce, začal jsem plakat a svět se mi obrátil naruby, ale to se nestalo. V tom momentu jsem necítil nic. Ta slova kolem mě prošla na prázdno. Asi to bylo tím, že jsem tomu v první chvíli nedokázal uvěřit… vlastně jsem tomu uvěřil, až když jsem uviděl ...