Prokletý - Gula

Gula

Nestřídmost, též obžerství, se vztahuje k přílišnému požívání nápojů i potravin.

Mám hlad

Jedno rajče, dva plátky okurky, žádný sýr, nebo jogurt k tomu, protože to by bylo až moc nebezpečné, a také žádný chleba, pečivo není nic moc dobrého, když si člověk chce udržet linii. Koláčky či cokoli sladkého, naprosto vyloučeno. Potřebuji minimálně 87cm přes prsa, maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm a měřit ideálně 178cm, takové jsou míry modelky. Taková musím být, abych si udržela své místo. Stáhla jsem si své zářivé blond vlasy do drdolu a nahá si stoupla na váhu. Po zvážení jsem se chopila metru a přeměřila prsa, pas a boky. Stále o tři kila navíc, stále o cenťák víc v pase a na bokách. Zatracenej tuk! A stejně pořád…

Mám hlad

Jedno rajče, dva plátky okurky. Potřebuji minimálně 87cm přes prsa, maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm a měřit ideálně 178cm, což nemám. Do toho modelu šatů, dizajnu mouchy, se prostě nevejdu. Zhasla jsem světla a zalezla do postele. Pokusila jsem se usnout, což se i po půl hodině podařilo. Ve snu mě pronásledovala velká kobliha, která když mě dohonila, tak se začala nafukovat, až praskla avylétl z ní obrovský roj much. S hrůzou a křikem jsem se probudila celá zpocená. Kčertu! Šla jsem si hodit sprchu, abych smyla ze sebe všechen ten pot a nepříjemnou vzpomínku na sen a hned poté zamířila do kuchyně. Navzdory své neodpovídající váze a svému slibu hubnout jsem spořádala dvě tyčinky Mars, a i když jsem se cítila provinile, bylo to málo. Stále…

Mám hlad

Jedno rajče, dva plátky okurky. Potřebuji maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, což nemám. Vyhodí mě ještě před tou přehlídkou. Svěřila jsem se o tom mé mladé kolegyni Jitce, která však nad tím jen nechápavě zakroutila hlavou a navrhla, abych tedy jedla, když mám takový hlad, a pak to celé vyzvrátila do záchodu. Fuj, sakra, jak jsem si mohla myslet, že by to o 7 let mladší holka mohla vůbec pochopit! Bulimička jedna blbá! Fajn, ale náš rozhovor slyšel můj manažer a doporučil mi, abych navštívila psychiatra. Bezva, ještě to tak! Navštívit psychiatra, aby se další den v Blesku objevilo, že jsem se zhroutila! No, i když možná to nebyl zas tak špatný nápad. Dávají tam přeci čokoládu a bonbony, možná kdybych se rozplakala a řekla že…

Mám hlad

Potřebuji maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, což nemám. Vyhodí mě ještě před tou přehlídkou, a koho to vlastně zajímá, když prostě člověk jednoduše hladoví. K psychoušovi jsem zatím nešla, ale Tom od té chvíle se mě několikrát ptal, jestli jsem v pohodě. Začal vážně vyšilovat jako malý, kéž kdyby mi místo předhodil něco k snědku. Třeba by mě mohl pozvat na večeři, ne… To by jednou za čas neuškodilo. Tajně jsem v to doufala, ale ono houby! Místo toho přitáhl sebou ten ochmataný zápisník. Prý že chápe, že nechci o tom nijak zvlášť mluvit a jít za psychiatrem, ale že i tak by mi bodlo se vyzpovídat, byť jen papíru. Možná, že když to udělám, tak se mi uleví, v hlavě se mi to srovná a hlad mě přejde. Jo to sotva! Těžko zaženu nějakým psaním to, že…

Mám hlad

Echmmmf, můj problém je jedno rajče, dva plátky okurky a maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, což nemám. Musím zhubnout, musím ztratit na váze, jinak mě vyhodí z práce, což však znamená omezit svoje stravování. Měla bych si nakázat další absurdní dietu bez šance na její splnění, protože mám pocit, jako bych hlady měla padnout. Možná právě proto jsem nakonec zápisník otevřela a začala do něj psát své pocity, přání a celkově myšlenky. Za necelý večer jsem se svěřila o tom, co se mi dělo v celém uplynulém týdnu, od chvíle, kdy mi bylo jasně řečeno, že pokud nezhubnu, tak končím. To, že píši o tom, mi však zatím nijak hlad nezahnalo ba naopak. Mám pocit, že se přestávám ovládat. Mám pocit… já…

Mám hlad

Mým problémem je maximálně 68cm v pase, přes boky do 92cm, jedno rajče, dva plátky okurky. Tom mi řekl, že aby se to všechno zlepšilo, měla bych se svěřovat papíru. Tak jsem to teda udělala, a teď si země dělá legraci, že jsem to pochopila špatně. Že je důvod proč jsem to konkrétně měla psát do toho starého ošoupaného zápisníku. Tvrdil mi, že je výjimečný, že je kouzelný, plní přání. Jo jasně! Takhle si ze mě utahovat! Nejsem malá holka. Ale ok, nebudu kazit srandu ne?! Takže byla jednou jedna překrásná dívka, nádherná žena, která byla naprosto fantastická jak na charakteru, tak na vzhledu. Živila se jako modelka a byla velmi úspěšná, ale pak jí začal soužit úděsný hlad a chuť k jídlu. Přibrala, a i když pořád byla moc překrásná, hrozilo jí, že ji z práce vyhodí a ona, protože neuměla nic jiného, tuze se bála. Tak jí její manažer dal tento deník, že prý plní přání. Ona tomu nevěřila, ale stejně do deníku napsala tato slova. Hned jak tak učinila, stal se zázrak. Najednou byla svobodná. Oproštěná od všech starostí. Mohla jíst a pít co hrdlo ráčilo, bez výčitek a omezení, a to také učinila, protože ona… protože já…

Mám hlad

Můj problém je, že mě chytl hladomor. Tak jsem tak seděla v šatně převlečená, učesaná, namalovaná, připravena jít na molo a cpala jsem se chlebíčky s krabí a rybičkovou pomazánkou. Nevím, jak se to stalo, ale i když mě hlad nepřešel, naopak teď jsem ho cítila mnohem, mnohem víc, přestalo záležet na tom, kolik jsem toho snědla. Ládovala jsem se jídlem, ale byla jsem štíhlejší a méně jsem vážila. Byl to zázrak. Z ničeho nic! Všechny obavy ze mě spadly, cítila jsem se najednou tak volná a bylo mi jedno, kolik toho sním, co sním a jestli nemám nebo…

Mám hlad

Do spárů mě chytl hladomor s hříšnou chutí a mě je to už vážně jedno. Proč si něco odepírat a vyčítat, když to není nic špatného, když mi za to nic nehrozí. Neztratím svoji krásu, neztratím linii ani práci. Jsem vyléčená, už jsem v pohodě! Včera se mi i povedlo přinutit Toma, aby konečně se mnou šel na večeři. Konečně po letech přestane skrývat, jak to chce se mnou, přestane se řídit tím hloupým pravidlem o nezačínání si něco se svými modelkami. Možná si teď ještě říká, že je to jen večeře. Že k ničemu hned tak nedojde, ale to se plete. O to se postarám! Je celou dobu, i když naivní a dělá si z lidí srandu, tak hodný a laskavý, roztomilý, přímo k sežrání a já si ho dám jako ten nejlepší dezert. Whow, možná jsem si měla k obědu dát těch jahodových knedlíčků s tvarohem víc! Hmmm, ty papíry, tužky, náušnice a šminky, co se tady válejí na stole, vypadají tak chutně. Snad mi když tak prominou, když…

Mám hlad

Jsem unášená, sladkým vábením hladu a chuti. Tom někam zmizel. Hledá ho policie. To je politováníhodné. Byl tak dobrý! Snad se do té veledůležité přehlídky ukáže někdo jiný z agentury, kdo ho zastoupí, a mohl by být stejně sladký jako Tom, protože i tak pořád…

Mám hlad

Jsem unášená, sladkým vábením hladu a chuti. Policie pořád po mém manažerovi pátrá, nebo alespoň po jeho mrtvole. Netuší, že nic nenajdou, ani nemůžou najít. Kdo by plýtval jakýmkoli jeho kouskem. Já tedy rozhodně ne. Nenajdou ani jedinou jeho kůstku. Nejdřív posezení v špičkové velmi drahé restauraci, pak sex a jak by mi to mělo stačit, samozřejmě, že jsem chtěla víc! Ale to už je včerejší zpráva, teď si musím najít někoho dalšího, protože pořád, stále…

Mám hlad

Mám takový hlad

Mám takový strašlivý hlad

Mám takový strašlivý nelidský hlad

Karolína Světlá s úsměvem vešla do své šatny. Přehlídka se obzvláště vydařila a ona si teď plánovala se převléci, jet domů a tam povečeřet. Začala by kuřecí polévkou, pak by si dala tři pěkné stejky se šlehačkou a bramborem, salát a vše by završila výbornou rybízovou bublaninou. Další program na večerneměla, jen ležet u televize, popíjet pivo a mezi něj míchat tvrdý alkohol, dokud by nebyla ve stavu, že by nemohla ani vstát. Zůstala by na pohovce a tam usnula. Klidný večer! Ideální po úspěšném dni mezi lidmi na molu. Zítra by si pak vyšla ven někoho ulovit. To se však nestalo, osud měl jiný plán.

Karolína, sotva co vešla, zkameněla na místě a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé celou místností se nesla jakási heavy metalová německá píseň, která byla alespoň podle jejího názoru naprosto děsná, a i kdyby se jí takový druh hudby líbil, bála by si to pustit i doma v soukromí natož pak takto. Zvuk se linul od jejího stolu, kde měla rádio a u kterého také seděla druhá příčina jejího šoku. Na její černé otočné kancelářské židli u stolu se zrcadlem, kde se obvykle připravovala, se rozvaloval muž. Karolína mu odhadovala něco kolem 20 - 30 let. Nebyl příliš velkého vzrůstu, ale postavu neměl špatnou. Nebylo to žádné vychrtlé tintítko, ale ani špekoun, nebo nějaký svalovec. Přesně takový ten optimální střed. Měl krátké hnědé vlasy, které se mu trošku vlnily, ale již jako hodně mužů v tom věku začal plešatět, měl kouty a velmi vysoké čelo. Jeho obličej byl podlouhlý s dominantním velikým nosem, hustým obočím a jeho oči měly teplou kaštanovou barvu, ale působily velmi smutně. Na sobě měl volné bavlněné černé tričko bez potisku, modrou frízovou bundu, která byla určitě značková a velmi drahá, ale už pamatovala lepší časy, a tmavošedé kapsáčové kraťasokalhoty. Nesmrděl, nebyl to bezdomovec, vlastně vypadal docela dobře, ale ne na jejího nového manažera.

Písnička zakončila a reproduktoru se ozvalo: "A tak to byla píseň Mein Teil od skupiny Rammstein, děkujeme, že posloucháte rádio Beat." Muž natáhl ruku přístroji a jedním ze svých štíhlých zlodějských prstů ho vypnul. Nastalo hrobové ticho, takové že na chvilku zalitovala, že ta ohavnost ještě chvíli nevyhrávala. Nasucho polkla a pak přibouchla za sebou dveře.

"Kdo jste a co tu pohledáváte?!" vyštěkla na něho, když si konečně dodala trochu odvahy. Ani nevěděla proč, ale ten muž působil strašidelně.

Vetřelec ji na otázku neodpověděl, jen se na ni dlouze pronikavě zahleděl a pak zvedl cosi ze stolu. Deník, její ošoupaný zápisník, který dostala od Toma, Pane Bože! "Zajímavé čtení," pravil klidně, nespouštěje však z Karolíny pohled. Karolíně jako kdyby ztuhla všechna krev v žilách. Naprázdno zalapala po dechu. Muž však pokračoval: "Skutečně jste snědla ty šminky, papíry a tužky, co se vám válely na stole?"

"Co?! Přečetl jste to a to je to, na co se zeptáte?!" zamrkala nechápavě, když se trochu vzpamatovala.

"Jo. To o vašem manažerovi jsem už věděl.Ne zrovna každý má to privilegium být sežrán krásnou modelkou," zašklebil se na ní.

"Já ho nesnědla! Jo, možná jsem napsala do toho zápisníku něco, co by tak mohlo vyznít, ale…" začala se bránit Karolína, která pomalu začala chápat, o co tady vlastně jde.

"Ale ano, sežrala. Tomáš Podolský je již nějaký ten pátek nezvěstný. Přesněji od té chvíle, co jste byla s ním na večeři. Kromě toho, to co je psáno, to je dáno, nebo se pravdou alespoň stane," pravil muž stále s tím chladným a klidným výrazem, jako by si spolu povídali o počasí a ne o kanibalské vraždě.

"Takže co? Jste policajt, soukromé očko? Přišel jste mě zatknout?"

Na to se muž hrubě zasmál. Nebyly v tom však žádná radost ani pobavení, jen smutek. "Policajt, soukromé očko, ne, to nejsem, ale jste blízko. Jsem něco daleko horšího. Nepřišel jsem vás zatknout."

"Ne, tak co? Zabít!" Karolína ustoupila tři kroky zpět, dál od toho podivného muže.

Ten neodpověděl. Jen sebral ze stolu její ošoupaný deník a zašátral v jedné z kapes u kalhot. Kdyžruku vyndal, držel v ní zapalovač. Škrtl a přiložil zápisník do plamene.

"Co to děláte!?" vykřikla Karolína a vrhla se na něho, bylo však příliš pozdě. Deník vzplanul.

"Zbavuji vás vašeho hříchu," odpověděl muž.

Karolína se zastavila uprostřed místnosti. Chytla ji náhlá bolest. Cítila, jak uvnitř ní něco bublá. Cosi se chvěje a chce ven. Zoufale vykřikla a padla na kolena. Začala se nadouvat, jako nějaká kobliha. Kynula čím dál víc a víc, vyplňovala volný prostor místnosti, až to bylo přespříliš a s křikem praskla. Rozprskla se na všechny strany, jejíkůže, kosti, orgány to všechno se ocitlo na stěnách šatny. Společně s tím vším se z ní osvobodil i roj much.

Muž si povzdechl a utřel si krev z obličeje. Jinak výbuchem ohrožen nebyl. Zvedl se ze židle a odešel.

<< předešlý díl

>> další díl