Bystrozor 08 - Problém Rogera Daviese


Problém Rogera Daviese



Harry znovu zkontroloval materiály, které si vyzvedl ještě v sedmém patře. Zdálo se logické teď, když stopa po vrahovi skončila ve slepé uličce Goyleovy vymazané paměti, zaměřit se na ověření Dracovy teorie, a kde jinde s tím začít než u těch famfrpálových hráčů, kteří byli obžalováni z dopingu. Jednalo se o družstvo Montroseských strak a čtyři hráče: Katie Bellovou, Rogera Daviese, Marcuse Flinta a kouzelníka, kterého Harry osobně dosud neznal, Rosse MacFarlana. Poslední jmenovaný byl pravděpodobně spjat s legendárním kapitánem Hamishem MacFarlanem, ale jakým způsobem, toť otázka.

Všichni byli obžalováni z použití Felix felicis, což bylo nadmíru podivné, jelikož jak bylo známo, tento lektvar přinášel každému, kdo ho požil, štěstí po celých dvacet čtyři hodin. Jak to, že se na ně vůbec přišlo, neměli by mít hráči Montroseských strak díky lektvaru takové štěstí, že by z jejich prohřešku vyvázli? Díky tomu, že byli obviněni z dopingu, nebyli připuštěni ke hře a tak družstvo, které mělo jasné šance na vítězství, se muselo obejít bez nich s náhradníky, kteří již byli trochu jiná, slabší třída. Nemělo, pokud skutečně požili tento lektvar, jim Tekuté štěstí přinést skutečně… no, štěstí? Kde byly ty výhody? Nebo těmto čtyřem hrozilo něco daleko horšího, kdyby se toho zápasu nakonec zúčastnili?

Navíc bylo zvláštní, kdo z dopingu byl obžalován. Hrdina kouzelnického světa sice Rosse neznal a věděl, že z Flinta nějaká taková podlost kouká, ale do Daviese by to neřekl a u Katie, to už byl úplný nesmysl. Ještě teď si v živých barvách dokázal vybavit, jak ji v šestém ročníku chtěl přijmout do mužstva automaticky bez konkurzu, protože věděl, že je dobrá, a ona to odmítla. Malfoy měl pravdu, skutečně na tom něco smrdělo.

Bystrozor se rozhodl, že všechny obviněné hráče vyslechne s pomocí Pravdomluvu. Nikdo z nich nebyl vzat do vazby. Jednalo se jen o přestupek, ale měli zakázáno hrát, dokavaď se celá situace neprošetří.

Roger žil v jedné z mnoha mudlovských ulic na předměstí Londýna. Zdálo se, že byl poměrně rád, že hrdinu kouzelnického světa vidí. Davies ho přivítal s lehkým úsměvem a jednoduchým pohybem ho pozval dál. Nabídl mu máslový ležák s domácími Griliášovými hrudkami. Harry si při tom vzpomněl na Hagrida, které je měl vždy tvrdé jak kamen, ale upekl je, téměř pokaždé, když ho navštívil v hájence. Tyto sušenky nebyly tak tvrdé, ale i tak nedosahovaly takových kvalit, jako když je dělala paní Weasleyová. Přesto je pochválil. "Hmmf, dobfre. Ty dělala tvá žena?"

"Ne, ty jsem pekl já. Kate nevaří nic z tradiční kouzelnické kuchyně," vysvětlil.

Bystrozor netušil proč, ale to jak nepatrně přivřel Havraspár své temné oči a koutek úst mu trochu škubnul, ho přinutilo se ujistit: "Jak snesla to, že si kouzelník?"

"Jo, dobře," zahučel odtažitě druhý muž a mávl rukou, v dobře známém gestu - nech to plavat. "Takže, co přivádí hrdinu kouzelnického světa do našeho skromného domku?"

"Smrt Braidena Sharpa," odpověděl prostě Harry a z kapsy vyndal futrál s Pravdomluvem a jeden z pergamenů. Zvětšil pouzdro a otevřel je. Očarovaný brk radostně vylétl na svobodu.

Davies zděšeně vytřeštil své tmavé oči a jeho pleť o odstín zesvětlala. "Smrt?! Já slyšel, že je jen nezvěstný, snad si nemyslíš…" zděsil se.

"Ne, nepokládám tě za podezřelého číslo jedna. Sharp byl famfrpálovým rozhodčím a je možné, že ty klepy ohledně zmanipulování mistrovství jsou pravdivé. Tvá kauza by s tím mohla souviset. Jak se to vůbec semlelo? Nenabídl ti někdo, aby sis vzal ten lektvar proto, aby vaše družstvo prohrálo za nějaký úplatek? Jak to, že jste požili Felix felicis a přišlo se na vás? Sice je tento lektvar zakázán při jakýchkoliv soutěžích, ale je velmi těžké na něj přijít, právě kvůli jeho účinkům," zajímal se Bystrozor.

Tmavovlasý Havraspár ztěžka se posadil vedle něj na kožené moderní křeslo a téměř neslyšně si povzdechl. "Nikdo mi nedal úplatek, abych použil ke hře doping. Vypil jsem to a ani netuším, kdy a v čem. Zní to jako hloupá neoriginální výmluva, ale je to tak. Kdyby ten den, co nás obžalovali, nebyl ten nejšťastnější za mnoho měsíců, asi bych se bránil, že jsem něco takového požil, ale takto o tom nebylo sporu. Navíc zcela upřímně, kdybych věděl, jak ten můj den bude probíhat s Tekutým štěstím a bez něho, zcela vědomě a bez výčitek bych si vybral tu variantu s Felix felicis," přiznal.

Harry překvapeně nadzvedl obočí. To bylo zvláštní, nedokázal si představit, co by mohlo být tak skvělého, že by si to profesionální hráč famfrpálu zvolil raději i za cenu toho, že by byl obviněn z dopingu a na dobu neurčitou vyřazen z mistrovství, a tak se prostě musel zeptat: "Vážně až tak? Co bylo tak perfektní, že bys neměnil?"

"S Kate mi to předtím moc nefungovalo. Hádky byly na denním pořádku. Moc se na mě zlobila. Vyčítala mi, že nemám na ni čas. Myslela si, že ji podvádím a lžu o své práci. Nevěří mi, že profesionálně hraji famfrpál. To obvinění bylo pro mě důkazem," objasnil Davies se zasněným výrazem.

Jeho vysvětlení dávalo naprosto smysl, takže Harry byl poměrně překvapen, když koutkem oka pro ujištění mrkl na pergamen, na který jejich rozhovor zaznamenával Pravdomluv. Stálo tam:

Roger Davies: Smrt?! Já slyšel, že je jen nezvěstný, snad si nemyslíš…

Harry Potter: Ne, nepokládám tě za podezřelého číslo jedna. Sharp byl famfrpálovým rozhodčím a je možné, že ty klepy ohledně zmanipulování mistrovství jsou pravdivé. Tvá kauza by s tím mohla souviset. Jak se to vůbec semlelo? Nenabídl ti někdo, aby sis vzal ten lektvar proto, aby vaše družstvo prohrálo za nějaký úplatek? Jak to, že jste požili Felix felicis a přišlo se na vás? Sice je tento lektvar zakázán při jakýchkoliv soutěžích, ale je velmi těžké na něj přijít, právě kvůli jeho účinkům.

Roger Davies: Nikdo mi nedal úplatek, abych použil ke hře doping. Vypil jsem to a ani netuším, kdy a v čem. Zní to jako hloupá neoriginální výmluva, ale je to tak. Kdyby ten den, co nás obžalovali, nebyl ten nejšťastnější za mnoho měsíců, asi bych se bránil, že jsem něco takového požil, ale takto o tom nebylo sporu. Navíc zcela upřímně, kdybych věděl, jak ten můj den bude probíhat s Tekutým štěstím a bez něho, zcela vědomě a bez výčitek bych si vybral tu variantu s Felix felicis.

Harry Potter: Vážně až tak? Co bylo tak perfektní, že bys neměnil?

Roger Davies: S Kate mi to předtím moc nefungovalo. Hádky byly na denním pořádku. Moc se na mě zlobila. Myslela si, že ji podvádím a lžu o své práci. To obvinění bylo pro mě důkazem.


Bystrozor svraštil obočí. Ten Havraspár mu něco tajil, ale bylo to důležité? O užití Tekutého štěstí mluvil pravdu i o svém týmu. Jediné, kde to vázlo, byla jeho žena, možná to byla jen osobní věc, o které druhý čaroděj jen nechtěl mluvit.

"Bylo na tom dni, který odpovídá požití lektvaru, něco výjimečného? Co jsi jedl, co pil, kde jsi byl?" zeptal se nakonec Nebelvír, zdánlivě Zmijozelsky ignorující to, co brk zaznamenal, a co ne.

"Jo, co jsem dělal…" Rogersovi temné oči se na chvilku odpoutaly od muže s jizvou na čele a vzhlédly kamsi ke stropu. "Co jsem dělal, než se na mně projevili učenky té látky…" zopakoval ještě jednou zadumaně. "Víš, že ani nevím... Ale nepoužil na mě někdo kletbu Imperius, že ne?"

"Ne, to ne. Felix felicis by správně neúčinkoval, kdybys byl pod touto kletbou," zavrtěl Harry hlavou a byl teď rád za teoretické testy v přípravce na bystrozorství.

"Počkat, už vím," pravil Davies a plácl se rukou do hlavy. "Vstal jsem jako obvykle a Kate nám udělala výbornou snídani." Harry při těch slovech pohlédl na kuchyňský kout. Byl slušně zařízen, ovšem v mudlovském stylu. Od sporáku s troubou k myčce nádobí až po mikrovlnku. Druhý kouzelník ovšem pokračoval dál. "No, a pak jsem šel s týmem trénovat."

Bystrozor opět pohlédl na to, co zaznamenal brk:

Harry Potter: Bylo na tom dni, který odpovídá požití lektvaru, něco výjimečného? Co jsi jedl, co pil, kde jsi byl?

Roger Davies: Jo, co jsem dělal… Co jsem dělal, než se na mně projevili učenky té látky… Víš, že ani nevím... Ale nepoužil na mě někdo kletbu Imperius, že ne?

Harry Potter: Ne, to ne. Felix felicis by správně neúčinkoval, kdybys byl pod touto kletbou.

Roger Davies: Počkat už vím. Vstal jsem jako obvykle a Kate nám udělala snídani. No, a pak jsem šel s týmem trénovat.


"Ta snídaně ti nechutnala?" zeptal se hrdina kouzelnického světa, což u hráče famfrpálu vyvolalo žalostný povzdech.

"Ale jo, tedy ne," začal Havraspár a nechápavě zatřásl hlavou. "U Merlinových vousů, ty tedy máš detektivní čuch. Já… Nikdy jsem to nesnědl. Určitě to bylo báječné, ale toho rána jsme se pohádali. Odešel jsem na lačno a raději jsem si koupil koblihu v pekařství dva bloky odtud."

"Aha," hlesl Harry a pokynul, ať jeho bývalý spolužák pokračuje.

"Dobře, trénovali jsme na hřišti nedaleko Swindonu. Sešli jsme všichni. Marcus byl trochu násilnější než obvykle a Katie tím byla rozladěná. Trochu se rafli, Rosse se je pokusil uklidnit, ale nešlo mu to, a pak někdo přišel s tím nápadem, že bychom si mohli udělat takovou party. Jít po tréningu společně na oběd. Prodiskutovat strategii dalšího zápasu s Applebyskýmy šípy, který byl ještě ten večer. Vím, co si myslíš, trénovat před zápasem nedělá dobrotu, jen vysílí mužstvo, ale zjistil jsem, že mé spoluhráče to spíše uklidní a rozehřeje," vysvětlil Roger své kapitánské metody, aniž by se po tom bývalý nebelvírský chytač nějak pídil.

Jako bystrozora ho zajímala jiná věc: "Kam jste na to jídlo šli?"

"Nešli jsme nikam. Objednali jsme si donášku z jedné mudlovské restaurace nedaleko hřiště Super Pizza. Pizzu a těstoviny tam dělají vážně fantastické," řekl Davies a nevědomky si při tom olízl dolní ret. Senza, takže pokud někdo na té party přimíchal do jídla Tekuté štěstí, nebyl to pravděpodobně nikdo z té hospody, ale někdo z týmu. Dost těžko si představit, že nějaký čaroděj se vplíží, či pracuje v nekouzelnické restauraci jen, aby mohl nadopovat famfrpálové hráče. Navíc stěží by mohl kdokoliv vědět dopředu, z jaké restaurace si objednají jídlo. Musel to být hráč, který šel proti svému týmu, pomyslel si náš hrdina. Kapitán Montroseských strak však pokračoval dál: "Po tomto společném obědě jsme se všichni začali chystat na ten večerní zápas. Party se nám totiž trochu protáhla, a tak byl akorát čas. Vše šlo tak jako obvykle, tedy až do té chvíle, než těsně před zápasem do naší šatny napochodoval rozhodčí William Emerson, zástupce ředitele oddělení Britské a Irské famfrpálové ligy s hlavním lektvaristou týmu pro odhalování dopingu. Lektvarista provedl tesy a… no, výsledek znáš."

"Ale není zrovna obvyklé, aby se takto testovalo před každým zápasem," podotkl Harry.

"Ne, někdo jim musel dát tip," přikývl Havraspár.

"Nemáš tušení kdo?" ptal se dál druhý kouzelník.

"Ani to nejmenší."

"A co rozhodčí Braiden Sharp. Jak jste spolu vycházeli?" Harry již cítil, že toto je konec jeho výslechu. Od Rogera Daviese se již asi nic moc dalšího nedozví.

"Jo, dobrý chlap. Výborný a spravedlivý rozhodčí," odpověděl jeho hostitel.

Bystrozor ještě jednou stočil zrak na to, co Pravdomluv z jejich rozhovoru zapsal. Kapitán Montroseských strak však již mluvil jen a jen pravdu. Takže se nezdálo, že tajnůstkářství muže sedícího na modrém křesle má co dočinění s případem. Vlastně všechny lži, které ten kouzelník vypustil z úst, se týkaly jen jednoho, nebo spíš jedné. Rozhlédl se ještě po bytě, ve kterém se nacházel, mudlovské vynálezy a ani jedna jediná kouzelná pohyblivá fotografie či obraz. Snad to může pominout. Teď bylo jen důležité, že Tekuté štěstí někdo přimíchal hráčům do toho jídla na obědě a pak tým práskl, a byl to jeden z těch zbylých tří obžalovaných. Ten někdo musel jet společně v celém tom zmanipulování mistrovství. Zatraceně s Malfoyem, měl pravdu. Teď už jen zjistit, jestli to mistrovství má skutečně s vraždou Braidena Sharpa něco společného. Jaká je ovšem možnost, že by tomu tak nebylo?









Komentáře