Brejli Kmotter
Pan profesor Ječoun vešel do třídy, tedy vešel, asi není ten pravý výraz. Spíše se provalil dveřmi učebny. Na malých hubených a droboučkých nožičkách se neslo vcelku velké břicho, které se po každém kamenném schodu, vedoucí na vyvýšené místo ke katedře, zatřáslo. Přicupital takto celou tou zaprášenou šumící třídou, osvětlenou pouze několika gotickými okny po jedné straně a smrdící různými chemikáliemi, div se nepřerazil, až ke staré černé tabuli a svému stolku s knihami, pergameny, chemikáliemi a kotlíkem.
"Je jako soudek vína s rukama a nohama," špitl k Brejlimu Rom a již si vzal kus usmoleného pergamenu, na který začal kreslit povedenou karikaturu jejich profesora. "Vidíš, takhle je to jeho tělíčko…" kreslil sud, "tak a tady je hlava a hubené nožičky a ručičky…" přikreslil zbývající části těla.
"Kluci tohle byste panu Ječounovi neměli dělat," zavrtěla šprtka Heroina hlavou.
"Klid Heroino, my nic neděláme, to je jen takové sranda."
"Tak já vás tu vítám na další hodině lektvarů," přivítal všechny profesor Ječoun a zároveň to měl být pokyn, aby se všichni už uklidnili a začali poslouchat. To se však přirozeně jako vždy nestalo. Ječoun se zatím všeobecný hluk ve třídě jal ignorovat. "Doufám, že jste si všichni vzali knížky, protože je dnes budete potřebovat a já už žádné nemám na půjčení, tak se když tak dívejte k sousedovi. "Žáci pomalu a líně začali za stálého hluku vybalovat knížky, stejně jako Rom s Brejlim a Heroinou.
"No páni Fízli, ty jsi tu učebnici koupil. Tak pěknou a upravenou jsem žádnou jinou učebnici v tvém vlastnictví ještě neviděla. To jsi snad musel použít nějaké kouzlo," houkla překvapeně na Roma Heroina.
"Ale kdeže, tu jsem si vyměnil s Druzi," mávl bezstarostně Rom, když se odněkud ze zadních lavic ozvalo zaječení: "Tohle není má učebnice!"
"Bez jejího souhlasu," dodal poté tiše. Heroina si nesouhlasně povzdechla. Brejli to nikterak nekomentoval a raději si vytáhl svoji ošoupanou, potrhanou a popsanou učebnici zděděnou od několika předešlých generací studentů v Kuřích okách.
"Tak a dost! Děláte jako dobytek!" rozkřikl se Ječoun, ve snaze zařídit alespoň menší klid, což se mu částečně i povedlo.
Brejli se naklonil k Romovi a zahučel: "Bůůůů", načež Rom pochopil vtip a zachrochtal.
"Tak teď si prosím otevřete učebnice na straně 500A."
"To budeme dělat povidla?!" vyhrkla překvapeně a naštvaně Heroina.
"Přesně tak. Včera jsem jedl lívance a hledal jsem je, a víte co? Nebyly tam, a tak jsem si je musel dát jen s marmeládou a skořicí a přitom jsem na ně měl takovou chuť. Proto vidím jako nezbytné, abyste nějaké udělali," přisvědčil Ječoun.
Ve třídě se zvedla vlna nevole a hluku. Ječoun zrudnul vzteky a praštil rukou do tabule za sebou. Ta se nepřirozeně prohnula a upadla z ní část železa, kterým byla obroubena.
"Tak už buďte ticho a pracujte, nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit!" zaječel na celé podzemí třídy a už poté se jal spravovat část železa. Když to však konečně narafičil, spadla druhá část železa na jiné straně. To dalo Ječounovu výstupu poslední korunu a třída se hlasitě rozesmála. "Máte snad práci ne!" zařval Ječoun a všichni se jali dělat povidla. Představení skončilo.
Brejli si otevřel učebnici na straně 500A a začal číst.
-Povidla- nadpis celý přeškrtnutý a u toho byla poznámka: -Znám něco lepšího ze švestek- Dál popis naprosto odlišný tomu původnímu.
Brejli jen pokrčil rameny. Ta učebnice ho vedla vždy těmi správnými cestami, tak proč ji neposlechnout i tentokrát? A tak si milý Brejli připravil věci. Heroina jen nechápavě kroutila hlavou a Rom zvědavě sem tam mrknul, co to Brejli tvoří. Nakonec Brejli slil průhlednou tekutinu do hliněné misky. S tím co tvořil, byl hotový jako jeden z posledních, ale jeho povidla vůbec nevypadala jako ty Heroininy. Ječoun začal procházet od lavice k lavici a ochutnávat.
"Výborná práce slečno Grenová," pochválil Heroinu.
Brejli nervózně přešlápl. Tak a je to, teď si u toho malého tajtrdlíka Ječouna srazí mínění a totálně se shodí. Ječoun došel až k němu a překvapeně zamrkal.
"Kmottre, tohle to rozhodně nejsou povidla."
"Jsem si toho vědom, pane. Nicméně dal jste celé třídě za úkol, aby dělala povidla, ale já jsem si řekl, že jich bude až, až, a tak…"
"Dost, Brejli, nechci slyšet další výmluvy. Ochutnám to, co jste namíchal, a doufám, že mě nebudete chtít otrávit. Přesto příště bych ocenil, kdybyste dělal to, co vám řeknu."
"Samozřejmě, pane," sklonil Brejli hlavu.
Ječoun vzal misku do svých rukou a malinko si usrkl průhledné tekutiny. Jeho oči se rázem projasnily a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu.
"No, to je parádní. Brejli, proč jste mi neřekl, že umíte udělat slivovici? Už od příjezdu sem do Kuřích ok po ni prahnu," rozzářil se Ječoun a poplácal Brejlilo po zádech. "Nemohl byste, vím, že tady na škole je to ilegální, ale nikdo se to nemusí dozvědět, neudělal byste mi čistě k soukromým a vědeckým účelům několik lahví? Víte jak to myslím?" zeptal se po tichu Ječoun, a tak si u profesorů i studentů Brejli Kmoter pomocí slivovice vytvořil všude po škole značný vliv a rozjel své impérium.
"Je jako soudek vína s rukama a nohama," špitl k Brejlimu Rom a již si vzal kus usmoleného pergamenu, na který začal kreslit povedenou karikaturu jejich profesora. "Vidíš, takhle je to jeho tělíčko…" kreslil sud, "tak a tady je hlava a hubené nožičky a ručičky…" přikreslil zbývající části těla.
"Kluci tohle byste panu Ječounovi neměli dělat," zavrtěla šprtka Heroina hlavou.
"Klid Heroino, my nic neděláme, to je jen takové sranda."
"Tak já vás tu vítám na další hodině lektvarů," přivítal všechny profesor Ječoun a zároveň to měl být pokyn, aby se všichni už uklidnili a začali poslouchat. To se však přirozeně jako vždy nestalo. Ječoun se zatím všeobecný hluk ve třídě jal ignorovat. "Doufám, že jste si všichni vzali knížky, protože je dnes budete potřebovat a já už žádné nemám na půjčení, tak se když tak dívejte k sousedovi. "Žáci pomalu a líně začali za stálého hluku vybalovat knížky, stejně jako Rom s Brejlim a Heroinou.
"No páni Fízli, ty jsi tu učebnici koupil. Tak pěknou a upravenou jsem žádnou jinou učebnici v tvém vlastnictví ještě neviděla. To jsi snad musel použít nějaké kouzlo," houkla překvapeně na Roma Heroina.
"Ale kdeže, tu jsem si vyměnil s Druzi," mávl bezstarostně Rom, když se odněkud ze zadních lavic ozvalo zaječení: "Tohle není má učebnice!"
"Bez jejího souhlasu," dodal poté tiše. Heroina si nesouhlasně povzdechla. Brejli to nikterak nekomentoval a raději si vytáhl svoji ošoupanou, potrhanou a popsanou učebnici zděděnou od několika předešlých generací studentů v Kuřích okách.
"Tak a dost! Děláte jako dobytek!" rozkřikl se Ječoun, ve snaze zařídit alespoň menší klid, což se mu částečně i povedlo.
Brejli se naklonil k Romovi a zahučel: "Bůůůů", načež Rom pochopil vtip a zachrochtal.
"Tak teď si prosím otevřete učebnice na straně 500A."
"To budeme dělat povidla?!" vyhrkla překvapeně a naštvaně Heroina.
"Přesně tak. Včera jsem jedl lívance a hledal jsem je, a víte co? Nebyly tam, a tak jsem si je musel dát jen s marmeládou a skořicí a přitom jsem na ně měl takovou chuť. Proto vidím jako nezbytné, abyste nějaké udělali," přisvědčil Ječoun.
Ve třídě se zvedla vlna nevole a hluku. Ječoun zrudnul vzteky a praštil rukou do tabule za sebou. Ta se nepřirozeně prohnula a upadla z ní část železa, kterým byla obroubena.
"Tak už buďte ticho a pracujte, nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit!" zaječel na celé podzemí třídy a už poté se jal spravovat část železa. Když to však konečně narafičil, spadla druhá část železa na jiné straně. To dalo Ječounovu výstupu poslední korunu a třída se hlasitě rozesmála. "Máte snad práci ne!" zařval Ječoun a všichni se jali dělat povidla. Představení skončilo.
Brejli si otevřel učebnici na straně 500A a začal číst.
-Povidla- nadpis celý přeškrtnutý a u toho byla poznámka: -Znám něco lepšího ze švestek- Dál popis naprosto odlišný tomu původnímu.
Brejli jen pokrčil rameny. Ta učebnice ho vedla vždy těmi správnými cestami, tak proč ji neposlechnout i tentokrát? A tak si milý Brejli připravil věci. Heroina jen nechápavě kroutila hlavou a Rom zvědavě sem tam mrknul, co to Brejli tvoří. Nakonec Brejli slil průhlednou tekutinu do hliněné misky. S tím co tvořil, byl hotový jako jeden z posledních, ale jeho povidla vůbec nevypadala jako ty Heroininy. Ječoun začal procházet od lavice k lavici a ochutnávat.
"Výborná práce slečno Grenová," pochválil Heroinu.
Brejli nervózně přešlápl. Tak a je to, teď si u toho malého tajtrdlíka Ječouna srazí mínění a totálně se shodí. Ječoun došel až k němu a překvapeně zamrkal.
"Kmottre, tohle to rozhodně nejsou povidla."
"Jsem si toho vědom, pane. Nicméně dal jste celé třídě za úkol, aby dělala povidla, ale já jsem si řekl, že jich bude až, až, a tak…"
"Dost, Brejli, nechci slyšet další výmluvy. Ochutnám to, co jste namíchal, a doufám, že mě nebudete chtít otrávit. Přesto příště bych ocenil, kdybyste dělal to, co vám řeknu."
"Samozřejmě, pane," sklonil Brejli hlavu.
Ječoun vzal misku do svých rukou a malinko si usrkl průhledné tekutiny. Jeho oči se rázem projasnily a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu.
"No, to je parádní. Brejli, proč jste mi neřekl, že umíte udělat slivovici? Už od příjezdu sem do Kuřích ok po ni prahnu," rozzářil se Ječoun a poplácal Brejlilo po zádech. "Nemohl byste, vím, že tady na škole je to ilegální, ale nikdo se to nemusí dozvědět, neudělal byste mi čistě k soukromým a vědeckým účelům několik lahví? Víte jak to myslím?" zeptal se po tichu Ječoun, a tak si u profesorů i studentů Brejli Kmoter pomocí slivovice vytvořil všude po škole značný vliv a rozjel své impérium.
Komentáře
Okomentovat