Prokletý - Superbia
Superbia
Pýcha je definována jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost kvůli kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o chorobný stav srdce. Opakem pýchy je pokora.
24. Prosince 2018
Nech mě shořet v tom nejžhavějším ohni pro zatracence.
Moje žena je mrtvá. Můj syn je mrtvý, opět mou rukou. Sobecky jsem chtěl mít je zpět a bezvěrec jako já nechápal tvé svaté právo. Odpust mi ještě jednou, protože zhřeším kvůli nim ještě jednou. Nemohu býti bez nich a oni nemohou být se mnou.
Měl jsem to udělat již dávno a nehrát si na tebe. Neměl jsem poslouchat tu štětku v nevěstinci. Jmenovala se Lucifera, to mi mělo napovědět, ale já byl ješitný pohan, ve kterém nebylo ani zrnko pokory. Byl jsem zvědavý blázen s titulem bažící po každé senzaci a věci, která stála za to zkoumat. Vděčně jsem si od ní vzal notes, sice nejdříve s nedůvěrou, kdo by v dnešní době věřil v nadpřirozeno, ale ten postoje se okamžitě rozplynul, sotva jsem ho zkusil. Kéž bych to nikdy neudělal, kéž bych si ho nevzal, pak bych se pekla nikdy nedočkal, nemyl bych si ruce od krve těch, které miluji.
24. Prosince 2017
Kdysi žil byl jeden vědec jménem Tomáš Klepka. Byl slavný a uznávaný, ale i tak s průměrným platem a velmi smutný, protože mu při autonehodě zemřela manželka a pětiletý syn. Rok po nehodě již v trochu podnapilém stavu zavítal do nevěstince, protože si připadal velmi osamělý, a tam se svěřil jedné ze slečen, která pro něj měla překvapivé řešení. Dala mu zápisník, který údajně může splnit každé přání. Že prý jí se splnilo vše a zde pracuje již pouze pro zábavu, že ona již neví, co by si mohla přát, ale on je vzdělaný inteligentní člověk. On bude vědět jak deník využít, aby byl nejen on šťasten, ale i pro blaho ostatních. On s tím bude moci změnit svět.
Tomáš si od ní notes vzal, i když tomu zpočátku nevěřil, ale nakonec mu zvědavost nedala a rozhodl se ho použít. Za pokus člověk nic nedá.
Vzal si tužku a začal psát do deníku svůj příběh včetně těchto slov: "Chtěl bych, aby se mi na stole objevil tuplák správně vychlazeného piva značky Staropramen." A skutečně za několik minut mu to pivo na stole objevilo. Překvapený Tomáš si ho vzal a vypil. Poté se rozhodl, že příště si bude přát něco většího.
1. Ledna 2018
Na silvestra se Tomáš opět opil až na plech a vsadil se s kamarádem, že do týdne přijde s převratným objevem. Vymyslí lék na HIV.
Hned poté, co přišel z hospody, vzal do ruky notes a toto do něho zapsal, a tak se stalo, že svět dostal lék na tak závažnou nemoc.
12. února 2018
V tento den učinil Tomáš do notesu svůj další zápis a dostal za svůj objev Cenu Neuron, později i Nobelovku. Vstoupil do dějin a stal se vědcem se spoustou prašulí.
30. března 2018
Tomáš měl slávu a peníze, byl oceňovaný a uznávaný, žijící si na velké noze. Pomohl i světu a měl být šťastný, ale nebyl, protože člověk vždy po něčem touží, není-liž pravda. Neměl svoji drahou ženu, která by ho za to všechno mohla obdivovat a ani syna, který by šel v jeho šlépějích, ale co není, může být.
Tomáš byl přesvědčen, že tato božská moc mu byla dána z nějakého důvodu. Byla to božská moc, kterou by měl prozkoumat a využít v každém ohledu.
A tak se nejdříve rozhodl zjistit, co deník vše dovede. První, co Tomáše napadlo, bylo jestli notes dokáže ovlivnit člověka a jeho chování. Napsal tedy do deníku, aby se jeho krásná sousedka s ním milovala každé ráno po dobu dvou týdnů. A tak jako s lékem na HIV se stalo.
16. duben 2018
Další jeho přání pro výzkum deníku bylo, aby se dům uklidil sám od sebe. No, popravdě nebylo to tak pro výzkum, byl spíše líný a chtěl vidět vznášet se prachovku, kýbl s vodou a mop jako tomu bylo v Harrym Potterovi.
Jak to napsal tak se stalo a podívaná to byla neuvěřitelná. Nemožné se stalo skutečností.
22. května 2018
Toho dne Tomáš Klepka zuřil. Soudy totiž konečně rozhodly v případu jeho autonehody, při které umřela jeho žena a syn. Řidič kamionu, který do nich naboural, vyvázl jen s podmínkou. Ať žije české soudnictví! Tomáš si tedy řekl, že poprvé využije moc notesu pro jasně špatnou věc. Chtěl, aby řidiče kamionu o týden později srazilo na přechodu auto a on se o této tragédii dozvěděl z novinového článku.
Titulky v novinách o této věci, byly pořádně velké a tučné.
6. června 2018
Tomáš také pátral po jakýchkoliv zmínkách o deníku a zjistil, že nemusí být jediný, kdo vlastní takovou moc. Toto zjištění nebylo moc potěšující, a tak v rámci výzkumu chtěl, pokud je taková osoba, která vlastní podobný notes a použila ho pro život a smrt, aby se objevila na jeho prahu, aby měl možnost si s ní promluvit, dozvědět se její zkušenosti, a když tak jí deník ukrást.
Sotva toto do deníku napsal, tak se tak stalo a…
7. června 2018
Sotva jeho přání napsal, tak mu u dveří někdo zazvonil. Majitel deníku ovšem nebyl vůbec takový, jakého ho Tomáš čekal. Před dveřmi se mu objevil malý chlapec v nemocniční košili, ale šťastný, že je zdrav. Mlel něco o své sestře, ale Tomáš nebyl schopen z něho dostat, kde bydlí, kontakt na tu jeho starší sestru, něco víc o deníku, nebo jak se tam dostal. A tak nakonec umístil chlapce k druhé sousedce, která si již dlouho dítě přála, ale nemohla mít. Policii o něm neinformoval, protože co kdyby se nějak dozvěděli o notesu.
Ač ten chlapec nebyl to, co očekával, deník i v tomto případě fungoval, a tak si byl již jist, že ho použije k tomu, co chtěl nejvíce.
27. července 2018
V tento posvátný den se Tom rozhodl oživit svoji ženu a syna, protože deník dokáže vše. Protože ten deník patřil Bohu a každý, kdo ho má, se stává Bohem.
Napsal do deníku své přání, jaké věci měly být. Chtěl se ráno vzbudit a být zase s nimi, jako by ho nikdy neopustili, a druhý den se skutečně vzbudil a jeho žena a syn byli s ním.
8. listopadu 2018
A jeho žena a syn s ním byli, i když zavřel oči. A tak se stalo.
16. listopadu 2018
A jeho žena a syn byli doma, nebo tam kde podle povinností měli být, nebo chtěli být. Žili a vše bylo fajn. A tak se stalo.
26. listopadu 2018
A žena se s ním hádala a jindy zase s ním souhlasila, podle svého vědomí a svědomí. A tak se stalo.
3. Prosince 2018
Tomáš si velmi přál, aby to fungovalo, aby jeho manželka a syn byli normální, nebyli to jen stíny lidí, které dříve znal, nebyli to duchové ze záhrobí, které přivolal.
A tak jsem učinil svůj poslední zápis do svého zázračného notesu a vše bylo v pořádku.
19. Prosince 2018
Nic není v pořádku oni, oni jedí lidi. Nechci, aby jedli lidi. Nejedí lidi, jsou normální jasné! Jsou takoví, jací byli před nehodou. Zapsal jsem do notesu a tak se vše spravilo.
V cukrárně u Veletrhů v Holešovicích, vyhlášeném místě laskonek a tradičních zákusků, seděli v rohu dva neobvyklí hosté. Nebyli to zákazníci, kteří by byli zvláštní tím, co si objednali, ani jak se celkově chovali. Nenadávali, nic nerozbili a vypadali úplně stejně průměrně jako ostatní, kdyby však byl někdo, kdo by se zaposlouchal potají do jejich rozhovoru, zjistil by, že rozhodně nejsou tím, čím se na první pohled zdají být.
Jednalo se o ženu, nebo spíš dívku, mladou slečnu s kaštanovými vlasy, teplýma hnědýma očima, ďolíčky v tvářích, s malým nosem, provokativním, trochu škodolibým úsměvem a celkem drobné postavy. Druhým z dvojice byl o pár let starší muž v ošuntělém, ale jinak čistém a asi i značkovém sportovním oblečení, průměrné výšky a stejně hnědými vlasy, na kterých však už bylo znát, že je začal ztrácet, tak jak to bylo u mužů jeho věku časté. Ti z vás, kteří by však hádali, že se jedná o mladý zamilovaný pár, by se však šeredně spletli. Nejednalo se o dvě hrdličky, kamarády, sourozence, ba ani o kolegy, či obchodní partnery.
Muž seděl zády ke stěně na strategickém místě, tak aby viděl veškeré dění, a ládoval se makovými a povidlovými koláčky s mlékem. Žena se uvelebila naproti němu, popíjela kapučíno a zírala do svého tabletu.
"Něco pro nás dva zajímavého?" zeptal se muž.
"Ne, promiň, nehledám nám další práci," odpověděla dívka stále hltající tablet. Muž si povzdechl.
"Tak co tady čteš?" zajímal se.
"Studuju. Byla jsem vtažena do drsného světa nadpřirozena a neočekávám, že z něho jen tak rychle budu moci zase vystoupit. Proto je na nejvýš strategické, být připravena," vysvětlila.
"Studuješ? Jak tohle to můžeš studovat? Tohle není něco jako nějaký předmět ve škole, na který si stáhneš skripta. Na to, co může čekat venku, nejsou žádná pravidla. Co mi můžeme vědět, jaké zlo a touhy si lidé nosí v srdcích, a jaké obraznou podobu to na sebe vezme, když se zhmotní!? Protože to je to, čemu říkáš nadpřirozeno," zamračil se muž.
"Čtu román s názvem Supernatural v češtině to má název Lovci duchů," začala vysvětlovat dívka, ale muž jí zase do toho skočil.
"Poslyš, vím, že pořád říkám, co je psáno, to je dáno. Ale to není pravidlo platné pro každého pisálka, co kdy žil a bude žít," snažil se muž uvést své asi minulé výroky na pravou míru, ale ne moc zdařile.
"Jo? Takže tě nezajímá, že v té knize vystupují nadpřirozené bytosti, jako jsou upíři, vlkodlaci a démoni, duchové a k jejich lovení se používá železo, stříbro, sůl a pálí se ostatky zemřelého?" uškubla se provokativně dívka na muže před ní.
"Jo, no, tak možná má spisovatel dílčí zkušenosti s tím, nebo to, že by stříbro a pálení mrtvol očišťovalo, je ve spoustě mýtů, třeba se z nich inspiroval," pokrčil rameny.
"Je to o dvou bratrech, kteří loví tyhle příšery, zachraňují lidi a jak je takový život ničí, ale zároveň mají jeden druhého. Jeden pro druhého by udělal vše. Nepřipomíná ti to něco?" řekla dívka s nadzvednutým jedním obočím.
"Myslíš jako, že jsme nějací lovci duchů?! Jenže já to nedělám pro lidi a ty tu jsi jenem proto, že hledáš svého bratra. Kdyby tvůj bratr neumíral, kdyby neměl deník, kdyby se neztratil, nebyla bys tu. Vůbec bys mě neznala, a i kdybys mě znala, nikdy bych ti nedovolil, něco tak nebezpečného, jako cestovat se mnou," rozčílil se najednou muž. Nekřičel, ale pravil to přísně se zachmuřelým tvrdým obličejem.
"Nemyslela jsem sebe. Napadlo tě, jaké by to bylo, kdyby žila?" naléhala dál.
"Kdyby žila, nebyly by žádné deníky… žádné monstra," zavrtěl hlavou muž.
"Ale jo, byly by. Jak si řekl, ty bytosti jsou zlo a touhy, co lidi nosí v srdcích. Sam s Deanem jeden pro druhého by šli do pekla a zpátky. To mi připomíná hodně to, co jsi mi řekl…"
"Zemřel bych pro ni, vraždil bych pro ni, ale bylo mi jen dovoleno, zemřít v jejím jménu," doplnil za dívku muž s povzdechem. "Ona je mrtvá a bez ohledu na to, jak moc bych to chtěl, přivést zpět ji nemohu. Až dojím tyhle výborné koláčky, podívám se na další případ a znovu projdu seznamy dětí v dětských domovech. Tvůj bratr někde musí být, doufám, že je v pořádku."
"Známí a uznávaný vědec Tomáš Klepka zabil svoji ženu a syna, než sám spáchal sebevraždu," přečetla dívka z tabletu, aby si muže trochu usmířila.
"To má být náš případ? Nezní to tak," podotkl pořád rozladěně muž.
"Zní, když dodám, že ta žena a syn zemřeli již před dvěma lety a teď oživli, aby zemřeli znovu," usmála se lstivě dívka a muž přikývl.
"Dobře, to už zní jako náš případ," uznal nakonec. "Tak dopít kafíčko a můžeme vyrazit."
"Dobře, ale mohu tě o něco poprosit, mohl bys ale alespoň jednou nemít puštěné to zatracené rádio, z těch všech Disturbed, Maidenů, Judasů, Kabátů a Rammsteinů mě bolí hlava," ještě si na závěr mužova společnice postěžovala.
"Ach Bože! Ty jsi ale panovačná, za trest ti pustím I'm The Best od Lordu. Žádný rep nebo popík ti neprojde," zavrtěl muž opět hlavou, ale tentokrát s úsměvem od ucha k uchu.
Komentáře
Okomentovat