Prokletý - Epilog
Epilog
"Líbil se ti, výlet ke hvězdám a zpět?" zeptala se svým pronikavým hlasem, ale stejně to znělo poněkud všedně.
"Že váháš, to bylo…" neměl jsem slov. Měkce a mile se na mě usmála. Ztichl jsem a znovu se mi sevřel žaludek, při uvědomění si kolik máme času. Udělal jsem ještě jeden krůček k ní a objal ji. Zabořil jsem hlavu do jejích zlatavých vlasů a vnímal onu vanilkovou vůni.
Černý šal z jejich ramen spadl a já ji pustil. Ochotně jsem se pro něho sehnul, abych jí ho podal.
Voněl vanilkou jako ONA. Sevřel jsem ho a položil si na chvíli hlavu do jeho hedvábné černé náruče. Byla pryč. Už pět dní uběhlo od její smrti. Rozhlédl jsem se z terasy na ostatní domy v okolí. V noci jasně okna zářily žlutavým světlem a z nebe na můj červený nos dopadla třpytivá sněhová vločka. Poprvé za dlouhou dobu mě přemohl pocit úzkosti a osamění. Zakroutil jsem hlavou a strčil do skleněných dveří do obýváku.
Chlupaté papuče jsem nechal ležet před dveřmi na zemi a šál jsem složil na jednu z černých jídelních židlí, která čirou náhodou neležela na zemi. Bos jsem přešel celý obývák a nevnímal střepy z rozbitého skleněného jídelního stolku, které se mi zadíraly do nohou. Naposled jsem se rozhlédl po té spoušti, gauč byl na hadry, šanony s papíry se všude kolem povalovaly, stejně jako nádobí. Hlasitě jsem si povzdechl. Byl čas odejít…
Komentáře
Okomentovat