Jen stěží mrtev 02

Autor: Howland, (HeadlessMollyMalone)

Povídku v originále můžete nalézt zde: https://archiveofourown.org/works/2255766

Fandom: Harry Potter a Smrtonosná past (Die Hard)

Věci, které by mohly vadit: vulgarismy, AU

Postavy: Severus Snape|Hans Gruber, John McClane, Lucy McClaneová, Matt Farrell (zmíněn)

Souhrn: Evan Princ se po válce snaží zapadnout v mudlovském světě a být zapomenut. John McClane chce jen jedno - Vánoce bez zatraceného teroristického útoku. Přesto se potkají v jednom vlaku do Londýna.

Poznámka překladatelky: Povídka je původně jednodílná, ale já ji rozdělila na více částí, jednak pro to, aby se mi to lépe překládalo a jednak pro vás čtenáře, abyste se lépe orientovali a neupadla vám očka.

*****************************************************************************

Ten chlap ho poznal. Věděl kdo je. John postřehl tu jiskru v oku. Bylo to paradoxní, ale ulevilo se mu. Alespoň ještě jedna další osoba ví, že si uvědomuje, že jedním z cestujících je Hans Gruber, i když je to Hans sám.

Úleva z něj ovšem rychle opadla, když si uvědomil, že teď už není cesty zpět. Bude muset opět zachránit den.

Sakra.

Hans se vrátil zpátky k novinám, ale oba dva již dávno věděli, že si už nic nepřečte. John se naklonil dopředu na svém sedadle a opřel se lokty o kolena.

Ačkoliv Johnův první soud zněl, že terorista vypadá podobně, teď při detailnějším pohledu musel říci, že se přeci jen trochu změnil. Měl teď šedé vlasy a působil ztrhaným dojmem. Pokud detektiv správně zpozoroval, těsně nad šálou mu na krku vykukovala ošklivá bílá jizva, kterou se zřejmě tím kusem oblečení snažil zakrýt. McClane si nevědomky promnul rameno v místě svého posledního zranění.

K stálému rachotu vlaku se přidalo táhlé zahučení, když vjeli do tunelu. John stále nespouštěl trénované oči ze svého cíle, i když než se rozsvítila světla v kabině, byla tam na malý moment tma jak v pytli.

Když konečně bylo opět vidět, sedadlo, na kterém seděl ještě před chvílí Hans, zelo prázdnotou.

Na malý okamžik se mu zastavilo srdce.

Ještě chvilku, než se za teroristou rozeběhne, musel zůstat sedět, aby se ujistil, že nedostane infarkt. Také bylo nezbytné zkontrolovat čas. Na stanici měl dorazit v 17:35 a teď bylo 17:12. Vážně by se mu líbilo, kdyby tu věc mohl hodit za hlavu. Předat Grubera příslušným orgánům do 17:36, protože Lucy neviděl již pět měsíců a chtěl strávit s ní poklidné Vánoce.

S úšklebkem zvedl své staré kosti ze sedačky a popadl kabát, který měl přehozený přes sedadlo.

"Madam, dovolíte," zamumlal na dámu v kostkovaném kostýmku, když si razil cestu k dalšímu vagónu. Tento vlak jich měl jedenáct, měl tedy jen dvě minuty na každý z nich.

-------

Hloupý, přehánějící a bezohledný McClane. Princ se s ním setkal jen jednou před mnoha lety, stěží však na to dokázal zapomenout a bylo pravděpodobné, že John to má úplně stejně. Na chvíli zauvažoval, jestli se mu nějak povedlo propašovat do země bouchačku. Fascinující věci ty pistole. Nepříjemné, chaotické, ale účinné. Nic v magii nefungovalo stejně, i když existovaly lektvary, které by to dokázaly napodobit - lektvary, které použil při svém předchozím střetu s McClaneem.

Otřásl se, když si vzpomněl na ty události. Celá ta akce byla únavná a naprostá ztráta času. Už je to sice dávná historie, ale samozřejmě, že v té kancelářské budově nebyl ten zatracený diadém. Celé jeho období, které strávil v Bradavicích jako učitel, se podobalo jedné dlouhé noční můře.

Jen vzpomínat na to bylo nepříjemné. Přinutil se v duchu soustředit. Vlak jako zázrakem neměl zpoždění a on má tak zhruba dvě minuty, možná méně, než se ty dveře otevřou, McClane vstoupí a nachytá ho, jak se krčí za sedadlem jako nervózní dítě.

Teď už vlak vjížděl do stanice s tradičním sípotem připomínající starého muže. Existovala jen jedna možnost - nemůže se přemístit, musí běžet. Opřel se o dveře, a jakmile vlak zastavil, vyklouzl ven. Na malý okamžik zahlédl McClana, jak celý udýchaný sprostě nadává a tlačí se směrem k němu.

"Hansi!" křikl na něj, ale to už bylo příliš pozdě. Princ se ztratil v davu.

------

Nic. McClane se prodíral vlakem, kontroluje každou tvář, klepal na všechny dveře toalet, ale po Hansovi jako by se slehla zem.

John již byl na půl cesty zpět do své výchozí polohy na konci vlaku a v duchu si zoufal. Přece se Hans nemohl jen tak vypařit, když ho však napadlo, že může být jen na jednom místě a proklel sám sebe, že chodil po chodbičce vlaku jako idiot.

Průvodčí se pokusila mu zablokovat cestu k průchodu do dalšího vagónu: "Pane, budu vás muset poprosit, abyste se posadil!" On ji ovšem jen odstrčil z cesty a otevřel dveře průchodu. Vešel zpět do jedenáctého vagónu. Vlak začal zpomalovat a McClane v duchu vyšiloval. Pokud Hans vystoupí z vlaku a uteče mu na nádraží, v rušném Londýně již nebude mít šanci ho najít. Rozhlédl se a překontroloval každou tvář ve vagóně. Na konci stál muž skoro přilepený ke dveřím, jako by už už chtěl vystoupit.

Johnovi se znovu rozbušilo srdce, když bezmocně sledoval, jak vlak zastavuje a dveře se otevírají.

"Hansi!" křikl a tlačil se směrem k východu. V jeho cestě ovšem bylo příliš mnoho lidí a on si musel jimi prodrat. Žena v kostýmku se na něj vražedně zatvářila, když ji odstrčil stranou. Než se dostal k Hansovi, už byl pryč. Ještě stále však nehodlal vzdát.

Na tomto nádraží byl terorista a on ho najde.

Koutkem oka projel eskalátor a zbytek pozornosti věnoval betonovému nástupišti. V pátek v půl šesté ovšem bylo na nádraží plno. Všude davy lidí.

McClana to však nezastavilo. Nemohl se nechat. Jen Bůh ví, co má Hans v úmyslu a pokud John toho chlapa nechytí, možná někdo umře. Náhlý nával stresu sevřel McClanovi hrdlo.

Je tu Lucy. Někde tady na nádraží je Lucy, a pokud nedostane toho chlapa…

V duchu vypočítával různé únikové strategie, přemýšlel o nejkratších východech z nádraží a odmítal možnost, že mu terorista proklouzne, nebo ještě hůř - dotkne se jeho milované holčičky. Jeho štěstí si přece nemohlo brát neustále dovolenou.

Seskočil dolů na nástupiště a zoufale se znovu začal drát davem, hledaje tak známou hlavu černošedých vlasů. Před ním se objevila informační tabule. McClane se protlačil turisty, chytl kovový rám a vyhoupl se o něco výš, aby lépe viděl. Jenže Hans jako by se opět vypařil, stopa vychladla. John si už sám sebe představil, jak vysvětluje londýnské policii, že jim po ulicích běhá nebezpečný terorista.

Pak však něco upoutalo jeho pozornost. Někdo právě vyklouzl z davu japonských turistů. Známá postava! John vykřikl, když rozpoznal Grubera. Před ním, ani ne třicet stop, stála Lucy. Zvedla svůj mobil k uchu a on ucítil v kapse známé vibrace. John okamžitě sáhl po tom zatraceném přístroji a přitom bojoval se svou rovnováhou a kalhotami. Chvíli zápasil s mobilem, než se mu povedlo zmáčknout malé zelené tlačítko, přitom nespouštěl oči ze své dcery.

Když se mu konečně povedlo přijmout hovor, přiložit si telefon k uchu a zahulákat: "Lucy!" S hrůzou zpozoroval, že Hans směsuje přímo k jeho holčičce.

"Ahoj tati, kde jsi? Vystoupil jsi z vlaku?" Lucyin hlas téměř pohltil ruch okolí.

"Lucy, poslouchej mě, musíš -" Ale než to John stačil doříct, dívku obklopil hlouček cizinců a poté se to stalo. Zakopla a John se mohl jen bezmocně dívat, jak jí telefon vypadl z ruky a ona padá dozadu směrem k mezeře mezi nástupišti. Přesně na dráhu, kde zrovna přijížděl vlak.

<< předešlý díl

>> další díl