Prokletý - Hans Hagen

Hans Hagen

Slunce již zbarvovalo oblohu do krvavě rudé a nahoru k té záři se nesl štiplavý kouř z táboráku. Joe a Lenka si konečně našli místo, kde přenocují. Rozbalili si své karimatky, spacáky a rozdělali skromný ohýnek. Lenka celá unavená, ale celkem spokojená hleděla do poskakujících plamínků, zatímco Joe cosi hledal ve své krosně.

"Áá, mám to!" vykřikl vítězoslavně, až Lenka málem vyděšeně vyskočila.

"Co?" nechápala.

"Marshmallowny, není správného táboráku bez opékání marshmallownů!" objasnil, ale Lenka na něj pohlédla značně skepticky. "Je to mňamka, věř mi."

"Jo jasně, já ti věřím, jen se divím, že můžeš mít postavu, jako máš, s tím vším cukrem, který do sebe neustále cpeš," poukázala Lenka se smíchem.

"Neboj, buřty a chleba mám také, ale tohle je 100X lepší," zasmál se Joe a jeho oči se radostně zaleskly, tak jako málokdy. "Ještě budeme potřebovat něco, na čem to opečeme, zamumlal, vyskočil na nohy a okamžitě se začal ohlížet po nějakých klacíkách. Za pár minut je držel v rukou, posadil se a vytáhl nůž, aby je na jednom konci ořezal do špičky. "Mí rodiče často jezdili na vandry, vody a podobné akce. S mojí sestrou jsme opékání marshmallownů přímo milovali.

"Aha, tvoje sestra, no jistě," přikývla Lenka. Nastalo dlouhé trapné ticho, které kazilo jen praskání ohně. Joe nabodal pěnové bonbóny na klacíky a jeden z nich podal své společnici.

"Je to výtečné, ale nesmíš je opéct moc, pokud tak uděláš, tak je buďto spálíš, nebo se ti roztečou a spadnou do ohně," upozornil Lenku.

"Joe, proč jsme tady?" zeptala se ho a přijala od něj klacík s marshmallowny.

Muž si povzdechl, vzal svoje dřívko do ruky a umístil ho nad oheň. "Víš proč, četla jsi noviny, a včera jsem se stavil u rodiny těch pohřešovaných."

"To ano, ale nějak mi to nepřipadá jako náš případ," připustila Lenka.

"Slyšela jsi někdy o Hansi Hagenovi?" odpověděl otázkou Joe, na což jeho společnice zavrtěla hlavou. "Postava Hanse Hagena je opředená mýty a velmi oblíbena u trempů. Existuje mnoho různých verzí legendy. Podle jedné to byl německý voják v období 2. světové války, který se zde ve vápencových dolech pokusil schovat před Rudou armádou. A aby se uživil, kradl horníkům jídlo, což se jim samozřejmě nelíbilo a rozhodli se, že si to s Hagenem vyřídí. Když ho pak naháněli po dole, hodil po nich ruční granát a to způsobilo zasypání dolu. Poté už byl voják bezradný, a tak se zastřelil. Kulka ovšem škrtla o zvon, kterým si horníci dávají znamení a podle pověsti tam teď přebývá jeho duch. Kdo zazvoní na zvon 3 x po sobě, pro toho si přijde do roka a do dne. Další verze pověsti tvrdí, že to byl dělník, který pracoval v lomu Malá Amerika. Při důlním neštěstí v podobě závalu zůstal pod sesuvem se dvěma spolupracovníky. Hansi Hagenovi se údajně podařilo protáhnout ven otvorem, kterým by jinak sotva prolezlo i malé dítě, když však našel své dva druhy mrtvé a zešílel. Běhal po štolách a živil se jídlem, které ukradl od trempů, nebo chatařů. Ve své šílenosti se stal alergický na vyslovení svého jména při posměšném zvolání "Hagene, ozvi se" shazoval ze skalních stěn dolů velké kameny. Protože si jako dělník v lomech pamatoval zvuk výstražného zvonění na zavěšenou kolejnici, tak když něco podobného později zaslechl, vydal se zachraňovat do místa křížení štol někoho, o kom myslel, že potřebuje pomoc. Většinou ho ovšem odtáhl vždy jen někam opodál a pak jej ponechal jeho osudu. Dle logicky tramp, neznající spleť štol, v jeskynní tmě a bez světla také nemusel najít cestu ven. Z tohoto faktu vznikla část pověsti, že kdo zazvoní na zavěšenou kolejnici, už se ven ze spleti štol Malé Ameriky nevrátí."

"Takže jsme tu proto, že si myslíš, že za ty pohřešované může nějaké strašidlo. Dobře, ale co to má společného s tvým posláním?" řekla a též si začala opékat svoji porci pěnových bonbónů.

Joe nadzvedl jedno z obočí a se smutkem pravil: "V tomhle oboru nikdy nevíš."

<< předešlý díl

>> další díl