Kam po apokalypse

Kam po apokalypse

Clara ten měsíc měla brigádu v restauraci Aqua Shard. Jednalo se o poměrně luxusní podnik, takže si tam jídlo mohl dovolit málokdo. I když tam vařili nejlépe z celého Londýna, nestávalo se, že by měli moc narváno a ona by se musela přetrhnout. Většinu času nebylo co na práci, a tak si krátila dlouhé chvíle posloucháním těch výjimečných hostů, kteří sem zavítali a nechali se od ní obsloužit.

Pár, který teď měla na mušce, byl složen ze dvou mužů. Jeden byl kulatější blondýn téměř celý v bílém až na bleděmodrý motýlek, druhý, zrzek, naopak zvolil tmavé oblečení s kravatou ležérně uvázanou kolem krku. Clara se rozhodla, že jim bude v duchu říkat pan Bílý a pan Černý. Pan Bílý seděl slušně a rovně jako pravítko, dle pravidel slušného vychovaní i všech zdravotních pouček. To bylo od něj hezké, číšnice se však nemohla ubránit pocitu, že to musí být i dosti nepohodlné. Jeho přítel se na druhou stranu na židli pohodlně rozvaloval, jako by byl doma. Zvláštní dvojice, jako chodící a žijící personifikace protikladů.

"Takže co teď? Apokalypsa zažehnaná -" nadhodil zrzek. Clara považovala poznámku o zániku světa za celkem zvláštní, ale muž tím pravděpodobně myslel nějaký ten průšvih v práci, či tak něco.

Jeho společník se rozpačité rozhlédl a pokrčil rameny. "Já nevím, asi vše při starém."

"No, já teda po tom všem mam chuť na malou dovolenou. Ty ne?" pravil pan Černý a jedno jeho obočí se vyhouplo zpoza matných slunečních brýlí.

Druhy muž se začervenal. "To je pozvání?" Clara si nebyla jista, jaká byla odpověď, protože byla v tu chvíli příliš od dvojice daleko, obsluhujíc jiný stůl, avšak dle dalšího prohlášení mohla soudit, že se jednalo o kladnou odpověď. "Dobře, rád někam vyrazím, třeba Norsko je moc krásná země."

"To jsem na mysli neměl. Příliš čerstvého vzduchu, a že by tam byla celosvětově známá gastrotomie, to se říct nedá. Navíc se tam nemůže chlastat. Co by to bylo za dovolenou bez alkoholu?!" zamítl to pan Černý. Podmínce o čistotě ovzduší číšnice nerozuměla, ale to s alkoholem by klidně podepsala.

"Tak Francie?" zkusil jeho společník, ale ani tento nápad neprošel.

"Tam jsme již byli a vzpomínáš, jak to naposledy dopadlo?! Musel jsem tě tahat z vězení."

"Ale to tam měli tu jejich revoluci. Teď už by to tam bylo jiné," bránil se, avšak i tak nabídl další zemi. "Co takhle Řecko?"

"Děláššš sssi sssrandu? Víš ty vůbec význam ssslova dovolená?" zasyčel zrzek.

"Tak navrhni něco ty," řekl blondýn a pak diskuze pokračovala stejné, jen si aktéři vyměnili role - muž v černé vymýšlel státy a pan Bílý je zamítal. Claře, když je tak pokradmu pozorovala, v duchu vytanula na mysl skvělá myšlenka, kam by ti dva mohli jet, ale nebyla si jistá, jestli je má oslovit a přiznat tak, že je poslouchala. Nějakou dobu sama se sebou bojovala a dvojice mezitím prošla zhruba pět zemí, než nad ní vyhrála ta část, která daný pár chtěla oslovit.

"Promiňte, že vás ruším, ale náhodou jsem zaznamenala, že hledáte nějaké místo na dovolenou," oslovila je nesměle, když jim donesla objednané jídlo. "Napadla mě malá země, která by se vám mohla líbit." Naštěstí ani jeden z nich její odposlouchávání nepokládal za příliš drzé. Pan Černý mávl rukou v gestu, ať pokračuje, a jeho přítel se na ní povzbudivě usmál a na malý okamžik tak připomněl buclatého andělíčka z barokních obrazů. "Totiž… Česká republika," navrhla jim.

"Skvělý nápad," rozzářil se pan Bílý jako sluníčko tak, že předchozí úsměv byl jen stínem. "Malá země, ovšem s tím nejlepším pivem na světě a dobrým jídlem. Národ významných hudebníků a krásná malebná krajina."

"To není špatné," zašklebil se spokojeně jeho společník. "No jistě, vždy jsem obdivoval jejich logiku a systém stavění silnic a dálnic, jejich poštu se speciální službou balíku do zadnice a to ani nemluvím o speciálních cenách, kteří mají jejich taxikáři pro cizince."

"Má máti tam byla a moc si to pochvalovala," dodala ještě Clara, ale už věděla, že její návrh si již muže naprosto získal.