Jen stěží mrtev 03

Autor: Howland, (HeadlessMollyMalone)

Povídku v originále můžete nalézt zde: https://archiveofourown.org/works/2255766

Fandom: Harry Potter a Smrtonosná past (Die Hard)

Věci, které by mohly vadit: vulgarismy, AU

Postavy: Severus Snape|Hans Gruber, John McClane, Lucy McClaneová, Matt Farrell (zmíněn)

Souhrn: Evan Princ se po válce snaží zapadnout v mudlovském světě a být zapomenut. John McClane chce jen jedno - Vánoce bez zatraceného teroristického útoku. Přesto se potkají v jednom vlaku do Londýna.

Poznámka překladatelky: Povídka je původně jednodílná, ale já ji rozdělila na více částí, jednak pro to, aby se mi to lépe překládalo a jednak pro vás čtenáře, abyste se lépe orientovali a neupadla vám očka.

*****************************************************************************

Princ se uvolnil, když se zařadil do hloučku japonských turistů, kteří byli zaneprázdněni tvorbou fotografií britského vlakového nádraží o Vánocích, aniž mu věnovali byť sebemenší pozornost. Bylo mu jasné, že McClane jen tak nepokrčí řemeny a nepůjde si po svých. John byl muž, který chodí bos po střepech, skáče přes střechy domů, leze výtahovými šachtami a nikdy se nevzdává. Nicméně možná by se Princ dokázal skrýt v davu, než zmizí v metru.

Anonymní dav Londýna je většinou lepší než neviditelný plášť.

Vykoukl přes hlavy svého ochranného roje turistů, aby se ujistil, že McClane není nikde poblíž. Vzduch čistý. Nenápadně se odpojil a začal si prodírat cestu směrem k východu ze stanice. Již byl blízko ke konci nástupiště, když zaslechl dívku s americkým přízvukem.

Děvče mělo hnědé dlouhé vlasy, stálo až příliš blízko ke kolejím a telefonovalo.

"Ahoj tati, kde jsi? Vystoupil jsi z vlaku?" zakřičela do mobilu přes hluk lidí a skřípot brzdících vlaků.

Jak již bylo řečeno, měla jasně americký přízvuk, ale to nebylo vše. Na jejím nose a bradě se mu zdálo povědomé něco, co mu připomnělo McClanea. Princ se zachvěl, zavřel oči a v duchu se rozhodl, že již nikdy neopustí svůj domov.

Lucy, muselo se jednat o Lucy McClaneovou, dceru Johna McClanea, což znamenalo, že ten chlap musí být někde poblíž. Princ se znovu rozhlédl kolem sebe a tam, asi o čtyři, nebo pět metrů dál, stál on na kovové konstrukci jedné z informačních tabulí s mobilem u ucha.

Jejich pohledy se opět střetly a čaroděj jako by na chvíli zmrzl. Teď už projít nepozorovaně nádražím a zmizet nemohl. Bez své magie byl v loji. Bylo jasné, že i když McClane zestárl, stále disponoval velmi dobrou fyzickou kondicí. Na chvíli se ho zmocnil děs, panika.

V následujícím okamžiku se však stalo několik věcí najednou: vlak do Liverpoolu v 15:26 přijíždí k nástupišti, kolem něj se tlačí další dav lidí. Lucy McClaneová zakopla, nebo jí někdo omylem strčil a ona padá do kolejiště. Čas jako by se znovu zastavil a v Johnově tváři je jasně znát naprostá hrůza. Princ se instinktivně naklonil dopředu, natáhl paži a podařilo se mu chytit kus bundy té mladé ženy, a tak do kolejiště spadl pouze její telefon.

Přitáhl ji na nástupiště těsně vteřinu před tím, než se kolejištěm prohnal vlak, který by ji přejel.

Chvilku trvalo, než dívka začala znovu dýchat. Mudlové na nástupišti se začali shlukovat a vytvořili kolem nich půlkruh.

"Jste v pořádku, slečno McClaneová?" zeptal se jí. Vypadala dost otřeseně.

"Já - jsem v pohodě, dík. Děkuju," odpověděla.

"Dobrý -"

"Lucy!" McClane se protlačil davem mudlů a vzal dceru od Prince do svého medvědího objetí.

"Tati!"

Teď byla chvíle, aby Princ znovu uskutečnil svůj plán na útěk. Hladina adrenalinu v krvi mu opět stoupla, když se otočil, aby vplul do davu, ale než tak stačil učinit, Johnova mohutná ruka mu sevřela rameno. V McClaneových očích se odrážela podivná směs emocí.

"Ne tak rychle, Hansi!"

----

Johnova ruka mu sevřela rameno tvrdě bez ohledu na modřiny. McClane měl stále jednu paži kolem ramene Lucy, ale jeho oči se do Hanse tvrdě zabodávaly.

"Zatraceně, tati, co to děláš?!" zasyčela mezi zuby Lucy a natáhla ruku ke svému otci.

"Luc -" začal, ale ona ho ignorovala. Vrhla se dopředu, aby vysvobodila Grubera.

"Moc se omlouvám. Nevím, proč je hrubý, myslím, že má poruchu osobnosti, či tak něco -" pokusila se omluvit svého otce.

"Luc -" nehodlal se vzdát svého zajatce John.

"Vážně vám moc děkuji za záchranu života. O chvilku později a ani si to neumím představit," pokračovala dál dívka.

"Lucy!" vykřikl McClane.

"Johne!" Lucy ho zpražila pohledem, který se přízračně podobal jedním z těch, co nasazovala i její matka, když udělal něco, co bylo vážně hloupé. Povolil sevření a Hansův vlněný svetr mu vyklouzl z ruky.

Nastalo dlouhé ticho, které přerušil až Hans, když polkl, kývl pokorně na Lucy a pravil: "Nemáte zač." Pak se na patě otočil a chtěl se proplést davem, ale John reagoval neuvěřitelně rychle a znovu Hanse chytl za oblečení. Přiměl ho zastavit.

"Eh, jaký máš problém?!" vyhrkl někdo z davu přihlížejících, John ho však nekompromisně probodl pohledem a muž ztichl.

"Běžte pryč, lidi," štěkl McClane. "Tady není nic k vidění."

"Ach můj bože, tati!" Lucy zalapala po dechu a pokusila se opět vysvobodit Hanse z Johnova sevření.

Zdálo se, že i když dal policista jasně najevo, že si nepřeje v incidentu přihlížející čumily, dav se odmítal rozejít a dokonce je na straně teroristy. "No tak, chlape, právě jí zachránil život," ozval se zase někdo. Další souhlasil: "Jo, není třeba ho takto držet, ty nevděčníku." To už k nim ovšem mířila žena od ostrahy nádraží. Výborně, zajásal v duchu John. Jediné, co teď potřebuje je počítač a někoho, kdo je ochoten ho nasměrovat na nejbližší policejní stanici.

"To je v pořádku." John sebou poplašeně trhl, když Hans promluvil. Zněl unaveně. "Jsme staří přátelé, nejsme, pane McClane?"

"Detektive," opravil ho John automaticky.

"Tati?" špitla Lucy.

"Ty," oslovila ho žena s trochu asijskými rysy, "jsi policajt?" Její ústa se ztenčila do pouhé čárky. "Co je to za chování?"

"Já… protože -" začal John, zatím co Hans o krůček poodstoupil, takže konflikt mezi nimi nebyl tolik znát.

"To skutečně není nutné. Detektive, nepůjdeme někam dohnat ztracený čas?" navrhl terorista, jako by byli staří přátelé.

John měl sto chutí mu na to něco kousavého odpovědět, ale Lucy ho s úsměvem a odpovědí předběhla: "To zní skutečně báječně, pane -"

"Princi," doplnil jí Hans, "ale můžete mi klidně říkat Evan."

"Evane," usmála se a pak vykročila dopředu takovým způsobem, aby ho John musel pustit.

"Lucy -" zavrčel varovně McClane, jenže to už měl kolem ramen Hansovu ruku a dvojice ho táhla k eskalátorům.

"Ale no tak, tati, můžeme přeci jít na jedno."

"Ne, to teda nemůžeme," zabručel John, ale nikdo si toho ani nevšiml. Cítil, jak se v něm usídlila zlá předtucha, sevřela mu žaludek. Situace se mu vymkla z rukou a tak jen bezmocně sledoval Lucy s Hansem. Věděl, že protestovat a vytvořit další scénu mu již nepomůže. Gruber se na něj přes rameno otočil a na jeho tváři se znovu mihla únava. To bylo zvláštně uklidňující, protože ten výraz dobře znal ze zrcadla.

Pak se Hans smutně usmál a pravil: "Neboj se, McClane. Nejsem muž, za kterého mě považuješ."

<< předešlý díl

>> další díl