Sám sebou

Sám sebou

Když jsem se potom všem zase probral a byl opět sám sebou, bylo to v nějakém starém skladišti ležící v suti a vše mě tuze bolelo. Odněkud jsem z dáli slyšel čísi volání. Ten hlas jsem dobře znal, ale neměl jsem ponětí odkud. Byl nasycený starostí, ale ta nepatřila mně.

"Casi! Castiely, hej, Castiely!" Volali na mě dva muži, kteří mě našli. Castiel ovšem! Anděl, který ve mně žil již přes rok. Nebo žil, spíše se chopil mého těla a já byl jen figurka na provázkách. Z toho života, jsem si nic moc nepamatoval a co jsem si pamatoval, to bych byl raději, kdyby ne. Byla to jedna velká noční můra, ale ta už skončila. Už mohu jít zase domů, teď jsem opět sám sebou a můžu jít za svou rodinou. Tyhle lidé mi pomůžou. Sam a Dean, přátelé Castiela, lovci a bratři, kteří měli za své životní poslání pomáhat ostatním lidem… A nebo NE!

Dean se Samem mi odmítli pomoc. Nechtěli mě pustit ke Claire a mé milované ženě. Než jsem si stačil uvědomit, že to mysleli dobře, způsobil jsem tragédii a sám jsem se odsoudil na věčnost být pouhopouhou loutkou. Pro mě už nebyla naděje na normální život.

<< předešlý díl

>> další díl