Dobrá rada
Dobrá rada
"Dobrý den, FBI, vy jste Dean Braeden?" zeptal se muž v levném obleku a křiklavě červeno-modré kravatě a zamával odznakem.
"Ano jsem," kývl Dean s krajním obezřetností lovce, kterým býval.
"Hmmf… jsem tu kvůli Artemis Hill, kterou jste před pěti dny donesl s vážnými spáleninami a otřesem mozku do zdejší nemocnice, a podal jste výpověď," odkašlal si mladý agent nervózně, když hleděl na Deana. Ten klučina byl jak věchýtek, Dean by mu dokázal přelámat všechny kosti v těle jen ve zlomku sekundy. Chlapci, jako on, by neměli dělat takovou práci.
"Ano… nějaké nesrovnalosti?" zeptal se Dean.
"Ne… nebo jo…" mladík se na chvíli odmlčel a frustrovaně si povzdechl. Dean vážně doufal, že ten hoch má lepší schopnosti, než bylo tohle, protože jinak by se musel o toho kluka skutečně začít bát. "Vy jste šel náhodou po ulici a měl jste tušení, a tak jste vešel do nedalekého opuštěného skladu, kde jste narazil na sériového vraha, který si tam pálil jednu svoji oběť za živa. Než se rozkoukal, vytáhl jste pistoli, kterou běžně každý truhlář a příležitostný mechanik nosí všude sebou, a zastřelil jste ho. Poté jste donesl oběť do nemocnice," dostal ze sebe nakonec agent. Slušná dávka sarkazmu, kterou do toho vložil, mu s tím asi pomohla. Možná ten hoch nebyl zas tak marný případ, jak se zdálo. Přesto bylo s podivem, že ten klučina je z FBI.
"Jo, tak nějak," zašklebil se Dean.
"Vy… vy jste byl voják, nebo agent," došlo mladíkovi, nebyla to otázka, ale konstatování.
"Ne, tak docela, ale jsi blízko. Nechal jsem to však být, a pokud ty máš kousek rozumu, necháš toho taky, dokud je čas," poradil mu bývalý lovec. "Jinak ti mohu přísahat, že štěstí již nezažiješ."
"Nechal jste toho, abyste mohl žít šťastný, obyčejný život?! A funguje to?"
Bývalý lovec neodpověděl.
Komentáře
Okomentovat