Lovci duchů

Lovci duchů

V cukrárně u Veletrhů v Holešovicích, vyhlášeném místě laskonek a tradičních zákusků, seděli v rohu dva neobvyklí hosté. Nebyli to zákazníci, kteří by byli zvláštní, tím, co si objednali, ani jak se celkově chovali. Nenadávali, nic nerozbili a vypadali úplně stejně průměrně jako ostatní, kdyby však byl někdo, kdo by se zaposlouchal potají do jejich rozhovoru, zjistil by, že rozhodně nejsou tím, čím se na první pohled zdají být.

Jednalo se o ženu, nebo spíš dívku, mladou slečnu s kaštanovými vlasy, teplýma hnědýma očima, ďolíčky v tvářích, s malým nosem, provokativním, trochu škodolibým úsměvem a celkem drobné postavy. Druhým z dvojice byl o pár let starší muž v ošuntělém, ale jinak čistém a asi i značkovém sportovním oblečení, průměrné výšky a stejně hnědými vlasy, na kterých však už bylo znát, že je začal ztrácet, tak jak to bylo u mužů jeho věku časté. Ti z vás, kteří by však hádali, že se jedná o mladý zamilovaný pár, by se však šeredně spletli. Nejednalo se o dvě hrdličky, kamarády, sourozence, ba ani o kolegy, či obchodní partnery.

Muž seděl zády ke stěně na strategickém místě, tak aby viděl veškeré dění, a ládoval se makovými a povidlovými koláčky s mlékem. Žena se uvelebila naproti němu, popíjela kapučíno a zírala do svého tabletu.

"Něco pro nás dva zajímavého?" zeptal se muž.

"Ne, promiň, nehledám nám další práci," odpověděla dívka stále hltající tablet. Muž si povzdechl.

"Tak co tady čteš?" zajímal se.

"Studuju. Byla jsem vtažena do drsného světa nadpřirozena a neočekávám, že z něho jen tak rychle budu moci zase vystoupit. Proto je na nejvýš strategické, být připravena," vysvětlila.

"Studuješ? Jak tohle to můžeš studovat? Tohle není něco jako nějaký předmět ve škole, na který si stáhneš skripta. Na to, co může čekat venku, nejsou žádná pravidla. Co mi můžeme vědět, jaké zlo a touhy si lidé nosí v srdcích, a jaké obraznou podobu to na sebe vezme, když se zhmotní!? Protože to je to, čemu říkáš nadpřirozeno," zamračil se muž.

"Čtu román s názvem Supernatural v češtině to má název Lovci duchů," začala vysvětlovat dívka, ale muž jí zase do toho skočil.

"Poslyš, vím, že pořád říkám, co je psáno, to je dáno. Ale to není pravidlo platné pro každého pisálka, co kdy žil a bude žít," snažil se muž uvést své asi minulé výroky na pravou míru, ale ne moc zdařile.

"Jo? Takže tě nezajímá, že v té knize vystupují nadpřirozené bytosti, jako jsou upíři, vlkodlaci a démoni, duchové a k jejich lovení se používá železo, stříbro, sůl a pálí se ostatky zemřelého?" uškubla se provokativně dívka na muže před ní.

"Jo, no, tak možná má spisovatel dílčí zkušenosti s tím, nebo to, že by stříbro a pálení mrtvol očišťovalo, je ve spoustě mýtů, třeba se z nich inspiroval," pokrčil muž rameny.

"Je to o dvou bratrech, kteří loví tyhle příšery, zachraňují lidi a jak je takový život ničí, ale zároveň mají jeden druhého. Jeden pro druhého by udělal vše. Nepřipomíná ti to něco?" řekla dívka s nadzvednutým jedním obočím.

"Myslíš jako, že jsme nějací lovci duchů?! Jenže já to nedělám pro lidi a ty tu jsi jenem proto, že hledáš svého bratra. Kdyby tvůj bratr neumíral, kdyby neměl deník, kdyby se neztratil, nebyla bys tu. Vůbec bys mě neznala, a i kdybys mě znala, nikdy bych ti nedovolil, něco tak nebezpečného, jako cestovat se mnou," rozčílil se najednou muž. Nekřičel, ale pravil to přísně se zachmuřelým tvrdým obličejem.

"Nemyslela jsem sebe. Napadlo tě, jaké by to bylo, kdyby žila?" naléhala dál.

"Kdyby žila, nebyly by žádné deníky… žádné monstra," zavrtěl hlavou muž.

"Ale jo, byly by. Jak si řekl, ty bytosti jsou zlo a touhy, co lidi nosí v srdcích. Sam s Deanem jeden pro druhého by šli do pekla a zpátky. To mi připomíná hodně to, co jsi mi řekl…"

"Zemřel bych pro ni, vraždil bych pro ni, ale bylo mi jen dovoleno, zemřít v jejím jménu," doplnil za dívku muž s povzdechem. "Ona je mrtvá a bez ohledu na to, jak moc bych to chtěl, přivést zpět ji nemohu. Až dojím tyhle výborné koláčky, podívám se na další případ a znovu projdu seznamy dětí v dětských domovech. Tvůj bratr někde musí být, doufám, že je v pořádku."