Tradice větviček 03
Autor: Kuria Dalmatia
Povídku v originále můžete nalézt zde:
Kapitola: 3.
Fandom: Criminal Minds
Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley)
Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog
*****************************************************************************
~~~~ 02:37 Reading, Kalifornie. 22. prosince 2006 ~~~~
Hotch se přehraboval ve svém kufříku tak tiše, jak jen mohl. Hledal jehlu v kupce sena, neboli malou lahvičku léku s názvem Excedrin, kterou většinou měl pořád po ruce, aby nemusel vydržet tu nesnesitelnou pulzující bolest hlavy, která ho udrží vzhůru po zbytek noci. Reid měl lehké spaní, jak zjistil před dvěma lety, kdy poprvé sdíleli pokoj, a tak se snažil dělat co nejmenší hluk.
Byl to drsný případ pro všechny z nich, ty kolem svátků byly vždy nejhorší. Navíc tu byla ještě nejistá členka týmu: Prentissová. I když si vedla obdivuhodně dobře a přísahala, že nenávidí politiku, Hotch ji stále zas tak nevěřil. Hotch se snažil co nejlépe to všechno skrýt a předstírat, že je vše OK. Tak či tak stejně za nikým s tím nemohl jít, dokonce ani ne za Reidem, který by mluvil upřímně a by se nezamýšlel nad tím, proč zrovna jemu se s něčím takovým svěřuje.
Hotch přemístil své hledání od aktovky ke skříni, z té vytáhl svoji tašku a vzal si ji do koupelny. Jasné světlo ho pálilo v očích, což si mohl připočíst ke své bolesti, když prohledával všechny kapsy. Natřásal tu zatracenou věc nad vanou, dokonce jí obrátil na ruby, v naději že všechen obsah z ní tím pádem vypadne. Vana byla ještě stále mokrá od doby, kdy se v ní sprchoval Reid, než šel spát.
Hotch nevrle zavrčel, když si uvědomil, že jeho drahocenný lék Excedrin není nikde k nalezení, a to ani zbytek léků proti bolesti v jeho pytlíčkách. Obvykle přeci má sebou dvě neoznačené lahvičky s pilulkami Tylenol, Aspirin, nebo Alleve, ale…
"Do prdele," zanadával, když si začal cpát své spodní prádlo zpátky do batohu, které tam zřejmě omylem zapomněl. Náhle ho překvapilo zaklepání. "Co," ve vzteku zavrčel, vzápětí ho však probodl ostrý hrot viny. Tak tedy položil svoji tašku na zem a otevřel dveře, opět ucukl od náhlého prudkého světla. "Promiň, zase jsem tě vzbudil."
"To opravdu nevadí, stejně nemohu moc spát," přiznal Reid s pokrčením ramen. Zastavil se a poposunul si brýle víš. "Mohu… ach, hledáš něco?!
Hotchova špatná nálada byla rázem pryč, tak rychle, že si ani nebyl jistý proč. Možná proto, že byly si skoro tři hodiny ráno a jeho spolubydlící byl až příliš velkorysí v tak časnou hodinu, nebo snad, že by Reid myslel, že když pomůže Hotchovi najít, to co hledá, bude se moci vrátit do postele, aniž by ho kdokoliv dál rušil…
"Bolí mě hlava, nemůžu najít nic, abych se toho zbavil."
"Hmmm," bylo to jediné co Reid řekl, než zmizel opět do hlavní části hotelového pokoje.
Hotch se opíral o futra dveří se zavřenýma očima a třeštící hlavou. Pane Bože, doufal, že Reid má něco, co mu pomůže. Nebyl si jist, kolik času uplynulo, než Reid uchopil jeho zápěstí, otevřel jeho ruku a vtiskl mu něco do dlaně. Hotch otevřel oči a zjistil, že jsou to tři extra silné Excedriny - Děkuji, farmaceutickým společnostem, pro jejich označování prášků - a najednou jako by jeho bolest hlavy ještě zintenzivnila.
"Díky," řekl před tím, než si vzal prášky a spolknul je. To co nečekal, je to, že mu Reid podlá ještě láhev vody na zapití. Hotch si vzal od Reida láhev s vděčným kývnutím. "Dík," řekl ještě jednou.
"Ty bys udělal to samé pro mě," pravil Reid věcně, pak o krok ustoupil a kývl směrem k dvěma lůžkům.
Byl rád, že se Reid se rozhodl být jeho spolubydlícím. Hotch přešel ke své posteli, položil láhev s vodou na noční stolek a vklouzl pod peřinu. Poslouchal, jak Reid chodí v koupelně zmateně kolem - Pane Bože, prosím, ať nepřebaluje tu tašku! - Skutečně mýt Reida za spolubydlícího bylo daleko lepší než Gideona nebo Morgana.
Hotch zaslechl, jak zavrzali dveře od koupelny, když zavadily o tlustý koberec.
"Věděl jsi, že extrakt ze jmelí byl uveden na trh jako všelék na všechno od migrény po rakovinu?" zeptal Reid, když lezl do své postele.
Hotch si odfrkl. "Chceš říct, že máš extrakt ze jmelí ve své tašce?"
Nízké světlo z koupelny dopadalo a odráželo od Reidových brýlí. "Ne. No, ne tak docela. Myslel jsem, že mám Arceuthobium californicum druh jmelí, které obvykle roste v Kalifornii, ale není to lék. Je to pro tebe. V případě že nemáte čas zajít do obchodu se suvenýry, než se vrátíte zase domů na Vánoce."
Hotch na krátký okamžik oněměl, poté se převalil na záda a zahleděl se na strop. Tohle byl vlastně třetí rok v řadě, kdy byl daleko od domova na Vánoční svátky, ale byl to také třetí rok v řadě, kdy byl s Reidem. Zdá se, že se z téhle celé věci se jmelím stává jakousi tradice.
Sakra, tenhle člověk vylezl v minulém roce na strom. Jen Bůh ví, co vyvede v letošním.
"Díky," řekl Hotch upřímně, i když neměl to srdce Reidovi říct, že ony dvě větvičky jmelí v současné době leží v jeho šuplíku v kanceláři.
"Není zač."
O čtyřicet osm se chystali vystoupit z letadla, byli zpět v DC. Reid držel malou bílou krabičku v ruce. Hotch věděl, že je to jmelí. Na vteřinu mu ji chtěl vytrhnout z rukou, umístit ji někam vysoko nad jejich hlavami a trvat na tom, aby mu dal Reid pusu.
Hotch zase zasáhla vlna viny, tyhle pocity určitě má na svědomí nedostatek spánku, stejně jako ty červené oči…
Komentáře
Okomentovat