Tradice větviček 04

-

Autor: Kuria Dalmatia
Povídku v originále můžete nalézt zde:
Kapitola: 4.
Fandom: Criminal Minds
Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley)
Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog

*****************************************************************************


~~~~ 10:37 Washington, DC. 25. prosince 2007 ~~~~


To nejhorší bylo za nimi.
Nebo alespoň v to Aaron doufal.
Když se dostal sem včera v noci, vytáhl Reida z koženého křesla v obýváku do ložnice. Kožené křeslo je pohodlný kus nábytku, ale rozhodně to není nic, na čem by člověk chtěl pravidelně spát. Reid se choulil pod hromadou přikrývek a opět přednášel o abstinenčních příznacích. Aaron doufal, že to Reidovi pomůže odvést pozornost, i když jak by mohlo při popisech zvracení a průjem následujících skutečnou zvracení a... no… Aaron byl vděčný, že Reidovi se podařilo dostat na toaletu. Čistit stolici po dítěti je jedna věc…
Utírat zadek svému podřízenému něco úplně jiného.
I když by to udělal bez váhání, protože možná kdyby byl trochu víc ostražitý, trochu víc Reida podporoval, možná by se tohoto zlozvyku Reid zbavil dříve. Možná by ho neměl vůbec.
"Je mi to líto," omluvil se náhle Reid mezi cvakáním zubů. "Jsou Vánoce. Už čtvrté, které netrávíš doma. Je mi to líto…"
"Reid… Spencere," opravil se. Nebyl zde jako Reidův šéf, ale přítel. "To je v pořádku."
"Měl bys mě vyhodit."
Aaron si povzdechl, pane Bože, to už rozebírali nejmíň dvacetkrát. "To ne."
"Měl bys."
"Neměl."
"Měl bys být doma."
"Jsem tam, kde musím být."
Na to vydal Reid z pod peřiny zvuk, něco jako "pffft", a dal přikrývku dolů jen tak, aby odhalil temeno hlavy a oči. "Jsou to tvého syna druhé Vánoce, měl bys být doma."
"Je s Haley a její rodinou v Gruzii," řekl Aaron, pro jistotu vynechal, že on sám pozván nebyl. Teď se musel soustředit na Reida, ale Reid i v těch nejodpornějších abstinenčních příznacích, byl stále značně bystrý a zvědavý. Najednou si Aaron uvědomil, Kriste, chová se k Reidovi jako dříve ráno, když si myslel, že se Reid zachová jako Gideon.
Jsi naštvaný, protože ten dopis nebyl adresovaný tobě, dospěl k závěru Reid. Tak to není.Nebuď blázen, neřekl ti osobně, že odchází, protože po tom všem, co jsi udělal jeho jménem v bombových útocích v Bale, věřil jsi, že je to tak správně, tak on sám může také tohle udělat. Já ti přísahám, Hotchi. Já jen tak nezmizím. Budu dost chlap na to, abych ti do očí řekl, že odcházím.
Aaron čekal další z přednášek trojnásobného PhD, ale překvapivě mlčel. Hotch zariskoval a pohlédl na Reida, ale v Reidových očích našel jen smutek. Reidův hlas byl měkký a váhavý: "Volal jsi mu dnes, že?"
"Jsou mu dva roky, Spencre," odpověděl Aaron tiše.
"Jack stále zná zvuk tvého hlasu."
Aaron skoro řekl, že ne, podle jeho ženy, ale udržel se upět. Místo toho řekl: "Vánoční služba trvá až do dopoledne."
Reid otevřel pusu, ale hned jí zase zavřel. Jako obvykle přikývl, zakřenil se a pak se začal hrabat z postele. Aaron mu uhnul. Tohle se dělo již po několikáté za posledních dvanáct hodin. O pár chvil později se Reid krčil nad toaletou dělaje děsivé zvuky. Alespoň Aaron na něho neházel soucitný obličej.
Aaron sebral plastový kelímek z komody, naplnil ho vodou a podal jej Reidovi. Reid však ani nepohnul. "Spencere?"
"Mohl bys..." Reid mávl levou rukou v jednoduchém gestu, ale odmítl se podívat nahoru. Zhluboka se nadechl a až pak: "Mám nějaké tepláky v levém dolním rohu šuplíku…"
"Hned jsem zpátky," řekl klidně, v případě, že by to byl nějaký rozdíl. Zvracet tak moc, že se u toho i poserete, je dost trapné. Kdo chce mít svědka… Ježíš. Aaron rychle našel požadované tepláky a pak ještě našel čisté spodní prádlo. Bezeslová je položil na umyvadlo a zavřel dveře, jakmile byl hotov.
Aaron také ustlal postel, a ujistil se, jestli peřiny nejsou moc nasáklé potem. Vzhledem k tomu, že ještě peřiny nepřestlal. Poté Aaron zašel do kuchyně, doufal, že do Reida nacpe čaj a vývar. Sám měl hlad, ale v Reidově lednici nebylo nic, co by nevypadalo nějak lákavě. I když nevěděl nic o Reidových chutí, rozhodl se to zkusit přes nalezené menu jedné čínské restaurace v jednom z šuplíků v kuchyni.
Nebylo to poprvé, co Aaron měl donášku z čínské restaurace na Vánoce. S tím, jak se doma věci vyvíjely, předpokládal, že to nebude ani naposled.
Aaron slyšel, jak se za ním Reid šourá, brblající cosi o Buddhovém požitku a Kuřeti generála Taoa. Aaron se otočil a snažil se co nejvíce zachovat jeho poker-face, ale v jasném slunečním světle Reid vypadal jak sama smrt, možná i hůř.
"Čaj, nebo vývar?" zeptal se ho Aaron.
"Ehmmm, mátový čaj, prosím."
"Proč nejdeš zpátky do postele? Vezmu ti to tam."
"Děkuji," zašeptal Reid, ale znělo to zlomeně a unaveně, rozhodně ne tak jako on.
Aaron vtáhl mladšího muže do pevného obětí, stejně jako to udělal na tom hřbitově v Gruzii, když ho našel kopat si svůj vlastní hrob.
Proč, oh, proč jsem tohle neudělal s Jasonem? Zeptal se Aaron sám sebe již po několikáté.
Spencer Aarona objal zpět. Toto gesto rozvířilo vzpomínky. Reid najednou začal vyprávět o jeho zajetí Tobiasem. Mluvil o tom, co nebylo v oficiální správě a co ano. Mladší muž celý příběh vyprávěl se zatajeným dechem, ale ani jednou slzou. Detailně se zabýval charaktery Raphaelem, Charlesem a Tobiasem až přešel k tomu, jak zabil Charles zachránit Tobiase.
A pak konečně… konečně přiznal to, co omráčilo Aarona nejvíce: "V tu chvíli, co jsem chtěl se rozloučit s Tobiasem, bylo ve skutečnosti pro mě hlavní získat drogy. Věděl jsem, že je měl té noci v kapse."
Na okamžik Aaron nemohl vyjít z údivu, jak to, že se ti lahvičky nestali důkazním materiálem. Všechno Spencrovo oblečení přeci poté bylo prohledáno, jak standartní postup nařizoval. Ale pak si vzpomněl, že Reid požádal o svoji brašnu, jakmile se dostali na ambulanci. Nechal ji v SUV. JJ spěchala pro ni a byla jí putna všechna policejní pravidla a zdravotní nařízení, jen chtěla tu tašku Reidovi přinést. Spencer prolistoval žalobu, která byla později stejně zamítnuta z důvodu PTSD.
Věděl, proč mu to teď Spencer řekl.
Aaron přiložil své rty k Spencrovému uchu a pravil tiše: "Odpouštím ti."
Tato slova vehnala slzy do očí oběma dvěma a stáli tiše takto spolu, dokavaď rychlovarná konvice necvakla.
Spencerův detox trval tři dny.
Tyto tři drásavé dny, kdy však Aaron nemusel myslet na to, že nejel se svým synem na dovolenou, což si zcela nemohl vysvětlit proč.
Až po čtyřech měsících později si Aaron uvědomil, když si balil věci a stěhoval se ze svého domu, že to byli také první Vánoce po čtyřech letech, kdy od Spencra nedostal větvičku jmelí.
A uvědomil si, jak moc mu to chybí.



Komentáře

Okomentovat