Tradice větviček 02

-
Autor: Kuria Dalmatia
Povídku v originále můžete nalézt zde:
Kapitola: 2.
Fandom: Criminal Minds
Na pár: Hotch/Reid a (trochu Hotch/Haley)
Mohlo by vadit: Slash, rouhání, násilí související s případy, diskuse o užívání drog

*****************************************************************************

~~~~ 13:45 Youngstown, New York. 27. prosince 2005 ~~~~

Je pod bodem mrazu a oni stojí u masového hrobu v národním parku Fort Niagara. Hotch má puchýře z bot, protože není dobrý nápad si vyjít v nových mokasínech do toho rozbředlého sněhu. To si zasloužil tím, že se nestačil podívat na počasí, když si balil věci, a proto teď má jen šaty a boty. Haley nebyla zrovna nadšená, tohle byly už druhé Vánoce v řadě, které nemohl trávit s rodinou, a co teprve až ji požádá o nové boty, to bude zuřit…
Zatím co Hotch mohl jen zírat, jak Reid s lehkostí a klidem starého trempa kráčel sebejistě parkem, což nebylo vůbec něco, co byste čekali od člověka narozeného ve Vegas, Morgan od začátku, co se sem dostali, jen nespokojeně mručel o "zimních divech". To bylo zvláštní, protože Morgan vyrůstal s výhledem na zmrzlé zasněžené jezero, takže toto počasí by nemělo být pro něho problém. Hotch si v duchu začal klást otázku, jestli Morgan sténal jen pro to, aby mladšímu agentovi dal najevo, že nebude škádlen, když bude reptat o počasí.
Hotch a Reid následovali šerifa Mosera do hrobu. Příroda odkryla první mrtvolu před pěti dny. Současná teorie je, že byl pohřben v mělkém hrobě a že zvířata to odkryla. Šest dalších žen, jejichž těla byla nalezena v různých stavech rozkladu.
"Od šestnáctého mrzne," řekl Reid, zatímco pomalu si skenoval celé místo činu. Jeho slova byla tlumena jeho fialovou šálou omotanou kolem úst a nosu a ruce v rukavicích měl strčené ještě hluboko do kapes kabátu. "Země byla příliš tvrdá, než aby pachatel mohl pohřbít tělo dostatečně hluboko."
To dávalo smysl, a také potvrzuje jaký význam má pohřbívání pro neznámého. Hotch a Reid postupně detailně prohlédli celé místo činu. Začali postupně skládat kousky viktimologie a diskutovali o tom, jak pachatel bude reagovat, až se dozví, že jeho pohřebiště je kompromitované. O třicet minut později, se začali plahočit zpět k SUV a Hotch se už nemohl dočkat, až si sedne do předního sedadla a ucítí horký vzduch z topení na svých téměř ztuhlých nohou.
Cestou šerif Moser vysvětloval několik faktů o národním parku, ale nezdálo se, že by tomu mladý genius tentokrát věnoval velkou pozornost. Byl příliš zaneprázdněn zkoumáním stromů kolem. Hotch si kladl otázku, jestli se jeho mladý člen týmu snaží zahlédnout nějakého toho ptáka, o kterém mu Gideon vyprávěl. Jejich vztah mentor a chráněnec prošel v uplynulém roce a půl jen malou změnou, kterou by Hotch uvítal. Koneckonců Reid je plnohodnotný agent a ne někdo, kdo potřebuje lpět na respektované autoritě staršího profilera. Reid přijal pár kroků, aby se vymanil z Gideonova stínu, ale to Gideon pořád trvá na těch šachových hrách, přináší Reidovi zaprášené svazky a dává mu malé úkoly k dokončení.
Bože, Hotch jen zadoufal, že pozorování ptáků není Gideonuv další způsob jak formovat tohoto mladého muže do jeho obrazu. Kdy bude muset zasáhnout a říct za Reida Gideonovi ať už přestane?
Najednou Reid požádal, aby skupina na chvíli počkala, a tak se zastavili a sledovali Reida, jak si to namířil přes závěje sněhu k jednomu stromu. Hotch očekával, že uslyší nějaké poznatky z pozorování a opět se u Reida objeví vliv Gideona, ale místo toho…
Hotch zamrkal.
Ne, to snad, přeci nemůže lest na ten strom!
Ale to bylo přesně to, co měl Reid v úmyslu. Elegantně začal šplhat z větve na větev. Hotch se musel hodně držet, aby mu nespadla čelist až na zem, protože co to sakra…?! Tohle bylo snad v katalogu Reidova chování jedno z těch nejpodivnějších čeho byl svědkem.
Šerif chvíli mlčel, ale nakonec se neudržel a řekl: "Tohle je ten detektiv, co se tak podobá Sherlockovi?"
"Jak jste to uhodl?" odpověděl Hotch s lehkým úsměvem, a potěšení nad znalostí terminologie pro pozdější použití. Tohle byl asi ten nejvíce přesný popis Reida v podobě vtipu, který kdy slyšel. Moser si vysloužil několik kladných bodů, většina policistů by nadhodilo jen pár sarkastických poznámek.
Reid utrhl trs zeleně na jedné z větví a poté seskočil dolů. Zamířil si to zpět k nim, "Děkuji, že jste počkali."
"Potřebujete tašku?" zeptal se Moser.
Reid zamrkal. "Ach no... Ummm... Tady." Podal onen zelený trs Hotchovi. "Je to Arceuthobium pusillum."
Hotch si vzal tu věc do rukou... tu věc, co že to je... co že drží v rukavicích. Přesto nakonec se rozhodl, že neuvede Reida do rozpaků, když už je mu věnováno… jmelí.
"Tohle je hlavní cesta, ne?" obrátil se Reid na Mosera, který to celé pozoroval, ještě stále zaměřen na onen trs zeleně.
"Hmmf, jo," odpověděl Moser.
"Hotchi, nemyslím si, že pachatel je obeznámen s oblastí," řekl Reid, který už si zase strčil ruce do kapes. "Kdyby ano, tak by nepohřbil těla v tak absurdním místě."
Hotch okamžitě pochopil, kam tím Reid míří. "Neznámí se sem nedávno přestěhoval. Následoval někoho do Youngstownu."
"S největší pravděpodobností jeho první oběť," uzavřel to mladší agent.
Hotch přikývl, pečlivě sevřel rostlinu a namířil si to směr SUV. "Budeme muset zavolat Garcie, aby vytvořila seznam."
Později, když byl Hotch sám ve svém hotelovém pokoji, vytáhl laptop, snažil se usilovně si vzpomenout, jak onen trs zeleně Reid nazval a snažil se ho vygooglit. Po několika kombinacích, nakonec uspěl.
Arceuthobium pusillum.
Východní přívěsové jmelí.
Hotch se usmál, zabalil ho do látkového kapesníku a zastrčí ho do přední části kufříku.



Komentáře

Okomentovat