Jen pouhý sen

Jen pouhý sen

"Měl jsi to vidět, nádhera. Jak jsi se bál!" usmál se při té vzpomínce Dean. Bylo to neuvěřitelné. Sam bledý strachy, jeho mladší bratříček se zase bál, tak jako když byl malý kluk.

"A my jsme se hádali?" zeptal se podezíravě Sam.

"Ne," zalhal Dean, ale v celku neúspěšně. Mladší lovec ho okamžitě prokouknul.

"Já myslel, že ten sen měl bejt dokonalej," namítl nechápavě.

"Nebyl," přiznal Dean s hořkým úsměvem. "Přál jsem si to… to aby máma žila. Aby neumřela a my nezačali lovit a abychom se nikdy…" pokračoval, ale větu nakonec nedokončil. Nemohl, v hrdle měl sucho, do očí se mu drala sůl. "Chápeš," místo toho to ukončil v naději, že řekl již dost.

"Jo," pokýval hlavou Sam. Jasně že to chápal, nebo si alespoň myslel, že chápe. Také si přál, aby máma byla pořád naživu, a byl to právě on, který vždy toužil po normálním životě. Jen nevěděl, že i Dean chtěl to samé. "Tak to jsem rád," ještě jednou pokýval hlavou. "A jsem rád, že ses z toho dostal, většina lidí by tu sílu neměla, zůstali by," pravil Deanův mladší bratr, protože věděl, že kdyby to bylo na opak tak on by tolik síly v sobě neměl.

<< předešlý díl

>> další díl