Dvě strany jedné mince - Artuš

Artuš

Vlajka, vlajka Kamelotu! Vlajka pro vaši informaci je symbolem moci království. Ta Kamelotu má zlatého draka na rudém pozadí, což je i královský erb. Jako mladý jsem se často ptával, proč? Proč na pozadí je červená? Proč je tam drak, magické stvoření, když můj otec je proti veškeré magii a skoro každého draka kromě jednoho nechal pozabíjet? Vždyť magie je špatná, špatná zlá, proč máme něco takového na vlajce? Proč má drak zlatou barvu? Takovou barvu draci nemívají, nebo ano? I když co já vím? Do doby, než velký drak zaútočil na Kamelot, jsem žádného draka nikdy neviděl. Na mé otázky se mi však dostalo jen neuspokojivých odpovědí.

Červená prý znamená krev a oheň, symbol bolesti, z něhož tato země byla ukována a která ji stále tíží. Drak pak je symbol síly a moci a zlato je znakem pro bohatství. To mi bylo řečeno, ale já již tenkrát věděl, že v tom je něco víc, mnohem víc.

Myslím, že teď už jsem to alespoň z části pochopil. Červená barva je možná symbolem, krve a bolesti, ale také lásky, která jo to bohatství, která je zbraní a mocí i ochranným štítem. Drak je sice mocné silné stvoření, ale jako symbol moci se dá použít i lev. Ne, drak je tu z jiného důvodu. Je to symbol kouzla a teď nemyslím magie jako takové, ale kouzlo krásy. Také vyjadřuje svobodu, vznešenost a moudrost. Draci prý žili mnohem déle než lidé. Tisíce let. To je skutečně dlouhá doba na to, aby prozřeli. Draci nebyli zlí, škaredá stvoření zničeni a pokřiveni magií, jak hlásal otec. Byli nádherní volně létající po obloze, svobodní a moudří. Měl jsem je rád, mám je rád. Sakra proč?! Jak si to mohu myslet? Vždyť jeden z nich mě i celý kamelot napadl! tohle nejsem já! Tohle nejsou mé pocity, tak proč je cítím?! Dost, dost, vraťme se zpátky k vlajce… A zlatá, zlatá barva, jako barva svátosti, barva zázraků, mého strážného anděla, který mě chrání, Merinových očí.

No, počkat, proč to říkám, proč si to myslím? Merlin má pře oči modré! Pane Bože! Zase na něho myslím a nechci, nechci. Nechci na něj myslet a už vůbec nechci o něm mluvit. To přináší takovou bolest. Proto jsem mluvil raději o vlajce Kamelotu a co symbolizuje, protože jsem si byl jistý, že je to téma, které s ním absolutně nesouvisí, a vidíte to!

Merlin si jen tak drze napochodoval do mého života a obrátil ho vzhůru nohama… Urazil mě, nazval mě oslem a bil se se mnou, aby mě pak hned večer druhého dne zachránil a stal se mým sluhou a nejlepším přítelem… Nejlepším přítelem?! Není můj nejlepší přítel… Je to můj bratr… láska… část mě sama. Nedokážu vysvětlit ani to pořádně popsat… jako bychom byli jedna bytost… je to… kouzlo? Já, já fakt nemůžu! Proč se musíte ptát zrovna na něj? Víte co! Jsem král, nemusím vám odpovídat na nic, rozumíte! Na nic!

Merline, Merline, Merline! Co jsi mi to provedl! Co! Vím, že jsi mě nechtěl opustit, že jsi musel. Bylo to něco moc důležitého, důležitější než vše. Řekl jsi mi to:

"Artuši, omlouvám se, že jsem tě musel opustit. Nechtěl jsem. Doufám, že to jednoho dne pochopíš. Tvůj plán je dobrý. Ještě stále můžeš zachránit království. Ale musíš si dát pozor. Má však jednu slabinu. Přes hřeben Camlannu vede stará stezka. Morgana o ní ví. Hodlá tě tam uvěznit, Artuši. Najdi tu cestu nebo bude bitva ztracena dřív, než začne. Najdi tu cestu!" Varoval jsi mě, omluvil ses. Vím, že to nebyl sen. Netuším proč ani jak, ale na tom nesejde.

Nicméně proč si mi to neřekl rovnou, proč ty tajnosti, proč ta LEŽ!? Jednou to prý pochopím, a co když ne, co když zemřu, ty jeden idiote!

>> předešlý díl