Blog neznámé umělkyně

Workoholička Několik dokumentárních fotek z natáčení filmu Workoholička. Snímek natáčí moje dobrá kamarádka na videoseminář. Makeup Shooting Actress Well done We're going to make film Shooting 02 Look! Lovers? Shooting 3 Stromovka Shooting 4 Shooting 5

V zákulisí Bylo to jako tenkrát před těmi lety. Nadšení z famfrpálového zápasu čpělo ve vzduchu, davy tlačící se dopředu, fanoušci provolávající povzbuzující hesla svých týmů, vysoké tribuny tyčící se od vzduchu, ohňostrojová kouzla, předražené jídlo, pití i další věci ke koupi, jako vlaječky a různé jiné suvenýry. Na chvíli měl dojem, že v davu zahlédl černou Smrtijedskou kápi, než si uvědomil, že to by došlo k okamžitému zděšení lidí v okolí a následnému chaosu. Ne, to ho jen šálil zrak, jednalo se pouze o nezvyklý klobouk. U vstupu ho zarazil jeden z ochranky a chtěl vidět lístek. Harry mu místo toho zamával svým bystrozrakým odznakem před očima a zeptal se: "Kde je tu tým Montroseských strak?" Druhý kouzelník na to jen pokýval hlavou a beze slova mu ukázal dveře napravo od něj. "Dík," zahučel hrdina kouzelnického světa a okamžitě k nim zamířil. Dveře vedly do soukromých prostor jednoho z týmů, tak aby hráči měli před zápasem klid. Tyto prostory obsahovaly: šatn...

Jak strašně jsem se mýlil! << předešlý díl >> další díl

Kamenice a Labíčko Několik fotografií z Kamenice a Labíčka, které jsme jeli teď o víkendu. Nebylo moc hezky. Dost zima, ale alespoň nesněžilo, jak rosničky předpovídaly. Window Weir Springtime water Bridge over weir Tractor Kamenice Sunset Glass Bridge over weir 2 Fire Weir 2 Chairs and neoprene Kamenice 2 Lunch Ashore

Ira Hněv se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě. Ten den začal stejně jako každej jinej mého zpropadeného života. Probudil jsem se celý zlámaný, rozmrzelý, nebo bych spíše měl napsat zmrzlý a mrzutý v deštivém ránu s mobilem zvonícím u ucha. Ne, nebyl to mnou samým nařízený budík, vstávat do práce už jsem roky nemusel, jedna z výhod člověka, jenž má práci jako já, někdo mi volal. Známá melodie písně Prayer od skupiny Disturbed hlasitě vyřvávala po celém fordu a já měl tak akorát chuť vzít mobil a roztřískat ho, ale ovládl jsem se a místo toho vzal hovor. Ani jsem se nepodíval, kdo volá, prostě jen zmáčkl tlačítko se zeleným telefonkem a přiložil si přístroj k uchu. Bože, jestli to bude jeden z těch otravů, co volají, jen aby vám vnutili vyšší tarif, tak si to tentokrát opravdu schytá. "No," zahučel jsem ještě rozespale do telefonu. "Joe?" ozvalo se váhavě z druhého konce. Marně jsem v paměti zapátral, kdo by to tak podle hlasu měl...

Ronaldovo varování Jako obvykle bylo U Tří košťat narváno. Díky incidentu v hospodě U Prasečí hlavy se sem nahrnuli nejen podivíni, kteří by jinak šli do Aberforthova hostince, ale byli zde i bystrozorové, kteří tu záležitost vyšetřovali. Navíc, jako by to nestačilo, ještě se jednalo o sobotu. Děsivá kombinace! Aspoň že Bradavice neměly jeden z těch víkendů, kdy vesnici zaplavila banda studentů, protože to už by byl zmatek na druhou. Harry však neměl moc čas se rozhlížet. Sotva prošel dveřmi, někdo ho popadl za zápěstí a zase ho táhl pryč. "Pojďme ven, tam není slyšet vlastního slova," zavrčel mu do ucha. Hrdina kouzelnického světa poslechl, i když se mu do toho lezavého počasí, které venku panovalo, znovu nechtělo. Zapadli do jedné prázdné uličky, kde se na něho druhý muž téměř vrhl. Popadl ho za klopy kabátu, přitiskl ho k nejbližší stěně a zasyčel: "Zešílel jsi?!" "Uklidni se, Weasley, na tvé emocionální výlevy není nikdo zvědavej," oplatil Harry zrzkov...

Táborový oběd Byl zrovna čas oběda. Celý tábor se za obvyklého ruchu sešel v dřevěné jídelně a k jídlu se podávaly smažené řízky s rozvařeným bramborem, na tamější poměry obzvlášť veliká lahůdka, o kterou každý vyhládlý skaut měl veliký zájem. Děti sestrkaly s ešusy v řadě a hlavní vedoucí a zároveň kuchař v jedné osobě se je snažil nějakým způsobem zpacifikovat. Každý kdo dostal svůj příděl, mohl pak zamířit v jídelně k jednomu ze sedmi stolů, "hlavního", kde seděli většinou vedoucí a šesti stolů určených pro mládež. Prvnímu stolu se rovněž také přezdívalo "velitelský", protože u něho sedávala většina kapitánů a pod kapitánů. U chodbičky patřilo místo podkapitánovi druhé družinky Větrníkovi. Mladík ostrých slov a přímočarého jednání s trošku dívčím přesto tvrdým uličnickým vzhledem, dlouhými zrzavými vlasy svázanými do culíku, pihami na nose, průzračně zelenýma očima a bledou pletí. Hned vedle byl další podkapitán. Chřestýš patřil ke čtvrté družince a byl nejmladší...