Prokletý - Táborový oběd

Táborový oběd

Byl zrovna čas oběda. Celý tábor se za obvyklého ruchu sešel v dřevěné jídelně a k jídlu se podávaly smažené řízky s rozvařeným bramborem, na tamější poměry obzvlášť veliká lahůdka, o kterou každý vyhládlý skaut měl veliký zájem. Děti sestrkaly s ešusy v řadě a hlavní vedoucí a zároveň kuchař v jedné osobě se je snažil nějakým způsobem zpacifikovat.

Každý kdo dostal svůj příděl, mohl pak zamířit v jídelně k jednomu ze sedmi stolů, "hlavního", kde seděli většinou vedoucí a šesti stolů určených pro mládež. Prvnímu stolu se rovněž také přezdívalo "velitelský", protože u něho sedávala většina kapitánů a pod kapitánů.

U chodbičky patřilo místo podkapitánovi druhé družinky Větrníkovi. Mladík ostrých slov a přímočarého jednání s trošku dívčím přesto tvrdým uličnickým vzhledem, dlouhými zrzavými vlasy svázanými do culíku, pihami na nose, průzračně zelenýma očima a bledou pletí.

Hned vedle byl další podkapitán. Chřestýš patřil ke čtvrté družince a byl nejmladší ze všech. Měl kaštanové vlasy a stejně tak i oči. Jednalo se o jednoho z těch, který je neustále veselý.

Dalším u stolu byl kapitán druhé družinky s krátkými hnědými vlasy a stejně teplýma kaštanovýma očima, ač však byl z "dětí" nejstarší a státně plnoletý, byl abstinent, z jeho úst nevyšlo sprosté slovo a byl znám pro svou mírnou a laskavou povahu, proto se mu také říkalo "Svatý Joe".

Naproti Joemu na druhé straně stolu seděl podkapitán třetí družinky s kulatými tvářemi a širokým nosem. Nesl přezdívku Čuník. Jeho blízkým přítel kapitán první družinky seděl se svou podkapitánkou hned vedle.

Kapitán první družinky měl dlouhé hnědé neučesané vlasy, ale přísloví "dlouhé vlasy krátký rozum" u něj rozhodně neplatilo. Byl velmi inteligentní a i fyzicky zdatný, ale jako každý neměl všechno. Tomu úžasnému hochovi chybělo, to co pro většinu je samozřejmostí, ten chlapec byl napůl hluchý. Jeho podkapitánka, jediná dívka u stolu nebyla jako on výrazně fyzicky zdatná a neměla ani takové strategické uvažování jako on, ona však měla ohromné estetické cítění, takové stěží měl kdokoli na tomto táboře natož pak u tohoto jednoho stolu. Měla bouřlivou, ale přátelskou povahou s dobrodružným nebojácným duchem. Kapitán první divize byl přirozený vůdce a jeho podkapitánka poslušný voják, dokázali výborně táhnout za jeden provaz, a tak už pětkrát za sebou vyhráli hlavní táborovou hru.

Tentokrát ovšem nebyla na programu diskuze o žádné skupinové hře, ale o soutěži pro jednotlivce.

"Tak to byla tedy síla ta včerejší bojovka," prohlásil Větrník, když jako poslední usedl ke stolu.

"V kolik jste dorazili včera vlastně do tábora?" optal se se zájmem kapitán první divize narovnávaje si jedno ze svých naslouchátek.

"Jo, Svatej, zase jsi měl ten tvůj šestý smysl a do tábora jsi dorazil po bezmála deseti minutách, takže sis to dal dvakrát?" zeptal se Chřestýš.

"Ne, vlastně jsme přišli do tábora společně tady s Čuníkem a Velitelem," přiznal Svatý Joe a kývl k podkapitánovi třetí a kapitánovy první družinky. "Tentokrát jsem neměl takové štěstí. Když mě propustili, zamířil jsem na opačnou stranu, než jsem měl, a cestou sem narazil na ty dva. Čuník tu je prvně, takže vůbec netušil a Velitel měl asi slabou chvilku," pokračoval dál Joe a kapitán první družinky jen výmluvně pokrčil rameny. "Šli jsme dál po cestě, ale ta se brzy začala ztrácet. Vyšli jsme z lesa na nějaké pole, nebo louku a začali se brodit tou vysokou mokrou trávou, nebo obilím, či co to bylo, ale Čuňajs neměl pořádné boty a pořád zakopával."

"Za chvíli jsem byl celý mokrý," přidal se sám Čuník do vyprávění. "A pak se Joe zamotal do toho drátu."

"To byl myslím ohradník, měli jsme štěstí, že nebyl nabitý," pokýval hlavou kapitán první družinky.

"Trvalo mi docela dlouho, než jsem se z toho vymotal a pak než jsme prošli tu louku, nebo tedy pole. Do tábora jsme došli někdy kolem třetí," dokončil to celé vyprávění Joe.

Větrník pokýval chápavě hlavou. "Já to také neměl jednoduché, ale tentokrát jsem si neudělal procházku až na vlakové nádraží jako posledně. Když nás vedli se zavázanýma očima, všiml jsem si, toho štěkotů psů. Cestou zpět do tábora jsem se motal v kruzích a pokaždé jsem narazil na ten napůl rozpadlý sklad hlídaný vlčáky a rozbitým blikajícím světlem. Dost děsivé místo, když tam jste ve dvě ráno v pyžamu."

"A co naše děvče? Jak se ti dařilo, měla jsi začátečnické štěstí, jak Svatej minulej rok, přeci jen máš to v krvi?" obrátil se Chřestýš na podkapitánku první družinky.

Ta skromně pokrčila rameny a pak se také dala do vyprávění: "Jestli jsem měla štěstí… to nevím. Každopádně propustili mě na nějaké lesní cestě, rozhlédla jsem se na obě strany a pak jsem se vydala jednou z nich. Po nějaké době jsem narazila na onen sklad se psy. Což pro mě nebylo vůbec příjemné. Naštěstí ty štěkající potvory byly za tím velkým železným plotem a tak jsem šla dál po silnici. Cedule pro auta, na které jsem si posvítila světlem z hodinek, mi ukázaly cestu. Nevím, kdy jsem dorazila do tábora. Ale asi celkem brzy, když tu byl jen hlavní vedoucí. Seděl tady v kuchyni s lampu, a když jsem přišla k němu, vypadal celkem překvapeně. Divil se jak to, že jsem sama. Na to jsem odpověděla, že s nikým dalším mě nepustili, a tak mi řek, že dobrý, popřáli jsme si dobrou noc a šla jsem spát."

Na to se Větrník se zakuckal a všichni se obrátili k němu. On si jich však nevšímal a z úst začal najednou lovit podivuhodný kus textilie. Bylo to dost nechutné, ale ne na tolik aby se někomu udělalo z toho zle a odmítl jíst dál. Na táborech nebývá zas tak veliká etiketa.

"Je ti dobře?" "Co se děje?" zeptali se ho se starostí kapitáni pruhé a první družinky.

"Jo, jen jsem to zase já!" zakňučel naštvaně Větrník a Čuník se rozchechtal.

"Větrník už zase vyhrál v kuchařské loterii, vyfasoval místo řízku utěrku!"

"To není vůbec vtipné," rozhořčeně na to zpátky zavrčel Větrník.

"Takže kuchařské loterii vyhrál opět Větrník! Chceš konečně ten řízek, nebo ti utěrka stačí?" křikl se smíchem hlavní vedoucí.

"Jo, jo, už letím!" zahulákal nešťastník, odšoural se s ešákem k výdejnímu okénku, a tak diskuze o včerejším táborovém výsadku, akci, která se zapíše do jejich zkušeností a zážitků, skončila.

<< předešlý díl

>> další díl