Blog neznámé umělkyně

Příspěvky

Za slavnou a krásnou Gallifray 01

- května 04, 2012

Doktor přešel od dveří k hlavnímu panelu a vzal za konzoli, poté se však zarazil a svoji odtáhl ruku. Zadíval se na onen jemu dobře známý kužel, který svíral a zároveň udržoval duši TARDIS. Díval se na velké krystaly srdce TARDIS. Jeho již temné staré oči, které toho už tolik viděly, prozrazovaly, že se stalo něco špatného. "Vzpomínáš, stařičká? Co jsem to řekl, když jsme se poprvé potkali? Řekl jsem, že jsi ta nejkrásnější věc, co jsem kdy viděl," Doktor se na chvíli odmlčel, ale poté zas pokračoval. "Přiletěli jsme zase domů, znovu nás povolali a vzali na milost. Vše odpustili i mojí krádež a útěk, ale já neplánoval tě vrátit, ani tu zůstat napořád, i když jsem se oženil. Odpustili moje prohřešky všechny jen proto, že nastala válka, ohromná a strašlivá válka. Vzali mě na milost jen proto, aby mě mohli poslat do první linie. Nevadím mi to. Našel jsem rodinu, lásku, domov, konečně své místo… přátelé. Ne všichni mě znovu přijali, ale jsem doma. Lhal bych, kdybych řekl, že...

Další informace

It was becoming the worst day of his life

- dubna 18, 2012

You know the feeling, that you know something is coming, and it is bad. It is in the shadows, something threatening and you know that you can't stop it. With feeling your heart beats faster and your stomach closes. And you don't know why. You try to don't think about it, but you can't. It is the feeling before the test, fear or a premonition of something bad. John Taylor had that feeling. He was a normal, ordinary man, only never had any dreams. He wore checked shirt, black tie and trousers, sneakers and colourful socks. He had short brown hair, blue honest eyes and square chin. He was hard worker. Every day he got up at eight o'clock, ate salt breakfast, worked till seven p.m. and then had a dinner. He didn't have a wife or friends. Every day looked like the day before and John Taylor didn't want anything else. But one day everything changed. He had a dream about, that he is painter. In the dream he was lonely so he painted wife and ...

Další informace

Noc je nebezpečný protihráč, není radno ho podceňovat!

- dubna 18, 2012

Středa není dobrý den, nikdy jsem ji neměla ráda. Jako někdo nesnáší pátky, já nesnáším středy. Středy přinášejí neštěstí. Tehdy byla středa, to mě mělo varovat. Nestalo se však. Byla již tma a já jela ze školy domů. Dvě zastávky tramvají, pět zastávek autobusem, až na konečnou… Všude lidé spěchající z práce, nákupu, nebo ze školy domů. Sníh chroupající pod nohama a padající z mraků dolů na mě, do mých vlasů a na černý kabát. Každá ulice, každý podchod, tedy až na jeden, řádně osvětleny. Jen v jediném podchodu na cestě zlobila světla. Já jsem však já. Zažila jsem již mnoho ne zrovna bezpečných situací: vyhození uprostřed lesa o půlnoci na táboře, zavření do stodoly jen s chlebem, kanystrem vody a kýblem, nebo kurs přežití v divočině. Proč bych se měla bát? Nikdy jsem se nebála. Vystoupila jsem na konečné zastávce a zamířila domů zkratkou přes Karlův park. Přemýšlela jsem o svých problémech. Co budu muset ještě dnes udělat do školy, co si dáme k večeři a tak. Byla jsem plně ponořená do ...