Noční můra, příjemná zkušenost - Běžný týden Alexe Ridera 03

 

Běžný týden Alexe Ridera

 

Alex si připadal neskutečně unavený. Bolely ho pořezané ruce a pohmožděný krk. V promočeném oblečení za chladného jarního večera se klepal zimou a jen doufal, že si pro něj přijedou brzy. Čekal na ně na jedné z laviček v parku a apaticky hleděl na vodní hladinu, pod kterou leželo Dmitrijovo tělo. Před pár lety by se cítil provinile, že může za Rusův skon, ale dnes cítil jen jakousi otupělost. Kozlov ho pobodal, škrtil a pokusil se ho utopit. To poslední byl od vraha hloupý nápad, když sám neuměl plavat. Ben to pravděpodobně označí za nutnou sebeobranu a Jassen na to asi nic neřekne, ale těžko říct, co se mu bude honit hlavou. Koneckonců Gregorovič byl ten, kdo Dmitrije znal osobně. Ovšem nezdálo se, že by k zesnulému choval mnoho sympatií.

Alex si vybavil chvíli v hotelu, kdy společně procházeli Lambertův seznam zákazníků za poslední týden, který od překupníka vymámili pod pohrůžkou fyzické újmy. Mladý špion by byl sice raději, kdyby Lambertovi mohli vyhrožovat zatčením, problémem bylo, že jejich operace byla přísně tajná. Británie stále patřila mezi členy EU, ale to brzy díky Brexitu nemělo platit. Tedy prozrazení dvou agentů ze Spojeného království a jednoho amerického operujících na cizích území by mohlo vyvolat mezinárodní incident.

„V první řadě bych prověřil Dmitrije Kozlova. Zdá se jako nejpravděpodobnější kandidát z těch všech jmen,“ prohlásil bývalý nájemný vrah.

„Proč, nějaký tvůj bývalý kámoš?“ zeptal se kousavě Ben.

Na to se Gregorovič zatvářil, jako by zrovna snědl citron. „Ne. Dmitrij je útočný pes Moskvy. Rád vyhazuje lidi z oken,“ prohlásil a z jeho tónu bylo jasně znát odsouzení. „Po anexi Krymu a zničení muničního skladu v České republice, nedivil bych se, kdyby atentát na Macrona byl další Putinův krok, jak oslabit Evropu.“

Alex chápavě přikývl. Jassenův pohled a nechuť, kterou projevil sice trochu překvapila. Nicméně mladý špion byl za jeho náhled do politiky i na tip na jejich možného podezřelého rád. Přišlo mu užitečné mít na své straně někoho, kdo má lepší pochopení a zkušenosti s fungováním a myšlením těch, proti komu stojí. Danielsovi se to ovšem moc nezdálo. Mezi těmi dvěma už od první chvíle jejich setkání zavládla nepříjemná nevraživost. Benovi spolupráce s Gregorovičem nebyla po chuti. Nedokázal překousnout jak minulou kariéru jejich momentálního neortodoxního parťáka, ale i jeho původ, které samozřejmě vyvolávalo řadu otázek a podezření.

Starší agent MI6 si ironicky odfrkl. „Že moralizuješ zrovna ty! Nebo tvá spolupráce a nechuť je jen hra klamu, a nakonec hodláš podpořit svého krajana?“ nechal Daniels průchod svým pochybnostem. Alex dost dobře dokázal pochopit obavy svého kolegy vůči Jassenovi, zvláště, když vzal v potaz Benovu povahu, názory i patriotismus. Avšak mladý špion už teď tušil, že z toho jejich sporu ho jen bude bolet hlava. Také se domníval, že Benovy uštěpačné poznámky ničemu neprospějí. Kdyby přišlo na věc, bývalý nájemný vrah by jim přeci nepřiznal, že je má v úmyslu bodnout do zad. Alex si ovšem nemyslel, že Gregorovičova zrada je nějak pravděpodobná.  

Jassen se zamračil. „Nemám nejmenší důvod vás podrazit. Teď pracuji pro CIA a k Rusku nechovám žádnou loajalitu,“ prohlásil chladně.

„Ach chápu, takže jsi prostě jen sobec. Věrný jen tomu, kdo platí a vlastenectví je pro tebe cizí pojem. Fajn, dobré vědět. Doufat, že ti Američani dali dost!“ vybuchl Daniels, než však stačil dodat další kousavou poznámku, Gregorovič ho předběhl.

„Být vlastencem nemusí být nutně dobrá věc. Můžeš sloužit špatné zemi, takové, která nejen že se chová expanzivně, porušuje mezinárodní právo a utlačuje ostatní, ale škodí a někdy i zabíjí své vlastní občany. Jsem věrný lidem, na kterých mi záleží.“

To staršího agenta MI6 usadilo. Na chvíli ztratil řeč, jen tak stál a překvapeně hleděl na bývalého vraha. „Kdo?“ zeptal se nakonec už spíše ze zvědavosti, než jakéhokoliv jiného popudu.

Jassen neodpověděl, ale očima mimoděk sklouzl k Alexovi. Mladému špionovi vyschlo v krku a jen zoufale doufal, že jeho parťák si Gregorovičovy neverbální odpovědi nevšiml. Těžko říct, co by si Ben o jejich vztahu skutečně myslel, kdyby znal celou historii. Rider sám nevěděl, jak se k opětovnému doznání náklonnosti postavit, ačkoliv to mohl určitě zařadit na seznam těch pozitivnějších věcí, které se mu nedávno staly. Jinak celý týden stál za hovno, takže nic nového.  

Zmítal se v poměrně velké mizérii. V pondělí ho MI6 vytáhla ze školy přesně před jeho posledním opravným termínem zkoušky z Makroekonomie, jak teď získá dostatek kreditů pro splnění dalšího semestru netušil. Paní Jonesová oznámila, že Jassen žije a že ho de facto posílají na další rudou operaci. Nesnášel rudé operace, vlastně obecně nenáviděl jakékoliv mise. Tulip mu zas bezohledně lhala a jediné, co na tom bylo překvapivé je to, že ho její mystifikace a manipulace ho stále udivují. Chtěl ji poslat ke všem čertům a říct jí, že nikam nepojede, ale k čemu by to bylo dobré? Bez tak měla jistě v záloze nějaký plán, jak ho přimět souhlasit. Nepotěšila ho ani to, že spolu s ním jel do Bruselu i Ben. Lišku sice měl rád, ale Jassen se nemýlil, když řekl, že starší agent je tam spíše pro to, aby na ně dohlížel, než aby jim skutečně nějak pomohl. Hádky mezi Danielsem a Gregorovičem byly únavné a Alex jim nehodlal dělat rozhodčího.

Vystopování Kozlova proběhlo celkem snadno, a to hlavně díky Lambertovu seznamu, ve kterém měl obchodník se zbraněmi vždy i kontakt na své zákazníky.  Stačilo mu zavolat a oznámit mu, že v jeho zakoupeném zboží byla nalezena chyba a že poslíček mu přinese nové nezávadné kousky. Roli poslíčka přirozeně měl sehrát Alex, protože nejvíce odpovídal profilu mladého hloupého belgického studenta, jenž si neuvědomuje, že je navlečen do ilegální činnosti, které Lambert často využíval. Plán byl jednoduchý: namluvit Dmitrijovi, že dostal špatné náboje do své zbraně, a domluvit s ním schůzku, kde tento omyl bude údajně napraven. Předat mu balíček napěchovaný štěnicemi, tak aby ho mohli sledovat.

Sejít se měli v jedné kavárně na Place Rouppe. Což značilo, že Dmitrij byl opatrný a nehodlal si pozvat neznámého poslíčka přímo do svého bezpečného úkrytu. Alex tušil, že jejich plán má zásadní trhliny. Kozlov patrně nebude naiva a balíček si prověří. Také tu byla jistá šance, že Gregorovičova domněnka je mylná a v takovém případě by je tlačil čas. Sledovali by pouze Dmitrije, zatímco skutečný atentátník by si akci naplánoval a následně i vše provedl. Bude tedy lepší, když se pokusí od Kozlova zjistí, co má v plánu, již na jejich schůzce. Nejlépe i s informací, jestli je Rus také jediným mužem ve hře, nebo jestli má i nějakou zálohu. Proto upravil i roli, již se rozhodl zahrát. Z naivního studenta, který netuší, co dělá, se tak stal mladý radikál, zmanipulovaný propagandou na sociálních sítích, který je nadšený, že může Dmitrijovi pomoci při svržení „zlého západu“, ale je velmi neopatrný a nediskrétní ve své nové práci. Počítal, že to mu dodá dost dobrou záminku, k tomu se vyptávat a nevyvolat podezření.  

Když Alex dorazil na místo, Kozlov už seděl u stolečku nejblíže dveřím a nejdále od oken zády ke stěně a popíjel černou kávu. Mladý špion ho poznal díky Jassenova popisu, ale i díky jeho chování. Rus předstíral, že si čte noviny, ale přitom každé tři minuty bedlivě zkontroloval své okolí. Při každém větším hluku sebou mírně škubl, tak že by to běžné oko nepostřehlo, ale pro agenta s letitou praxí a podobnými tiky to bylo jasně patrné. To, že Alexovi v uchu zapraskalo a přestal Gregoroviče s Danielsem slyšet, když se k muži přiblížil, bylo také velkou nápovědou, že u stolu je ten pravý. Musel mít někde u sebe schovanou rušičku signálů. Ztrátu kontaktu se svými kolegy neocenil, ale nijak ho to neznervóznilo. Bez podpory ho vyslali na nebezpečné mise tak často, že něco takového skoro ani už neřešil.

„Čau, vy musíte být náš zákazník,“ pravil Rider a svalil se na židli vedle Dmitrije. Ten se na něj zamračil a složil noviny.

„Máte zboží?“ zeptal se bez pozdravu Kozlov.

„Ale jistě, moc se omlouváme za chybu v předchozí dodávce. Běžně se nám nic podobného nestává, samozřejmě vše prověříme a učiníme kroky, aby se podobné incident neopakoval,“ prohlásil Alex a pak zavrtěl nechápavě hlavou. „Já sám vůbec nechápu, jak se nám to mohlo stát. Máme je vždycky tak řádně označené, jak ty normální, tak ty slepé.“

Na to se Rus rozčíleně rozhlédl a když zhodnotil, že nikdo z jejich okolí jim nevěnuje žádnou pozornost, svůj pohled upřel zpátky na hocha a tiše zavrčel: „zatraceně drž hubu a dej to sem! Jsi naprostý idiot nebo co, mluvit o tom takto přímo na veřejnosti?!“

„Klid, klid, kámo. V téhle kavárně je takový randál, že nechápu, jak zde dokáže obsluha normálně fungovat. Klídek, jo,“ mávl Alex ledabyle rukou. „Nemusíš být tak nevrlý, vlastně jsem doufal, že spolu budeme skvěle vycházet. Jsem váš velkej fanda,“ prohlásil a začal se prohrabovat v tašce. Dmitrij jen nakvašeně zabručel. „Máš tohle všechno pro nějakou důležitou operaci? Upřímně doufám, že se vám tím povede oslabit západ. Podle mě, nadvláda zdegenerované liberální woke politiky, by měla co nejdříve skončit a Amíci by měli odtáhnout prdel zpátky za oceán, přestat se míchat do všeho, co se na světě děje. Oni pořád předstíraj, že jsou nějací spasitelé a ve skutečnosti jsou jen zpropadené pijavice. Proto jsem vám od šéfa dohodl nejen plně bezplatnou kompenzaci naší chyby, ale i pár vychytávek navíc. Věř mi s tímhle pojedete naprosté bomby,“ řekl Rider a z tašky vyndal krabici s daným zbožím. Doufal, že zní dost věrohodně. Pro jeho vlastní uši to byl naprostý blábol, ale zdálo se, že to na Kozlova mělo ten správný efekt.

Ruský vrah se trochu uvolnil a jeho tenké rty se stočily do mírného úsměvu. „Tak nakonec možná nebudeš beznadějný hlupák,“ pravil a převzal si od Alexe krabici.

Alex spokojeně přikývl. „Kdybys mi prozradil o té akci víc. Mohl bych lépe pomoc. Jaký je cíl?“

„Fajn kluku, rád jsem tě poznal, ale ještě si moc mladej na podobné věci. Věř mi, bude lepší, když se do toho nezapleteš,“ pokusil se ho vrah odpálkovat a už se začal zvedat k odchodu, ale špion se nehodlal jen tak vzdát.

„Už jsem se zapletl. Takže kdo to je? Jedná se o nějakého významného evropského politika, třeba francouzského prezidenta?“ To byl nebezpečný krok, takto napřímo se zeptat. Alex věděl, že tím riskuje odhalení. Kozlov ztuhl a přísně si mladého špiona přeměřil pohledem. Chvíli jen tak stál na místě, než si povzdechl a prohrábl si své krátké havraní vlasy.

„O samotného Macrona tolik nejde, jako o překažení jeho schůzky,“ prozradil nakonec vrah a naznačil mladíkovi ať jde s ním. Rider to bral jako veliký úspěch. Sice to nebylo stále jasné potvrzení, že Dmitrij je vrahem, po kterém pátrají, nicméně vypadalo to, že si Alex získal kapku Rusovi důvěry. Říkal si, že možná, když Kozlova bude dál následovat a tajně vyslýchat, zavede ho do svého úkrytu a dozví se celý plán. Bohužel pro mladého špiona to byl zatraceně špatný odhad.

Schůzka dál pokračovala ve stejném duchu, jako tomu bylo v kavárně. Šli městem, povídali si, a Dmitrij skutečně přiznal, že hlavním cílem jeho operace je překazit schůzku mezi Semetkovským, Pappergerem a francouzským prezidentem a na celou akci je zcela sám. Zatáhl ho do jedné tiché temné uličky, kde zboží zběžně zkontroloval a mladý špion mu také vysvětlil, že téže krabičce má i speciální tlumič, uspávací šipky a nenápadná keramický nůž skrytý v podobě futrálu na brýle. Alex pak však musel říct něco, čím se prozradil, či si Kozlov všiml jedné ze štěnic, nebo možná v Dmitrijovi narůstalo čím dál větší podezření s každou další otázkou, až pohár přetekl. Těžko říct. Vrah se každopádně potěšeně usmál a pak se pokusil z ničeho nic Alexe darovaným nožem probodnout. Tak se strhla se bitka, honička a další bitka jenž je dostala až sem k jezírku v Parku Leopold.

Možná za pár dní Rusové pošlou někoho jiného, aby dokončil Kozlovu práci. Rider o tom však pochyboval. Dmitrij měl být nejen smrtící, ale hlavně tichý a nenápadný. Jeho skon bude jasný signál, že operace byla nejen neúspěšná, ale i odhalena.  Tudíž se o to samé již stejnou cestou nepokusí. Což bude jen dobře, Alex se cítil naprosto vyčerpaně. Rozhodně neměl sílu čelit v blízké budoucnosti dalším nepřátelským agentům. Vlastně kdyby byl k sobě naprosto upřímný, asi by musel přiznat, že momentálně neměl sílu se postavit vůbec ničemu, ani podat hlášení místní policii, jenž právě přijela na místo činu. Někdo z přihlížejících svědků je musel zavolat.

Modro červené světlo z majáčku ho pálilo do očí. Jeden ze strážců zákona pomalým krokem došel až k němu, další se rozeběhli k jezírku a začali zajišťovat okolí. Evidentně ho nepovažovali za hrozbu. Bude jednoduché je přesvědčit, že se jednalo o nutnou sebeobranu v rámci pouličního přepadení. Už teď si to mysleli. Aspoň něco v té hromadě smůly. Policista, jenž ho chtěl zadržet a vyslechnout už otevřel ústa, aby začal, když v tom před parkem prudce zastavil černé BMW. Vida, kavalerie konečně dorazila! Jassen s Benem vystoupili z auta a okamžitě si to namířili k nim. Jeden z policistů, stojící nejblíže k nim, se je pokusil zastavit, že je park momentálně uzavřen a nemají tu co dělat. „Ale to víte, že tu mám co dělat. Ten kluk támhle je můj bratranec. Chcete snad vyslýchat nezletilého bez jeho zákonného zástupce?“ odbyl ho Gregorovič. Jednalo se o celkem uvěřitelnou lež. Oba byli blond, s dobře stavěnou postavou, takže na první pohled se mohlo zdát, že jsou příbuzní. Alex již sice byl dospělý, nicméně s jeho výškou a když byl pečlivě oholen se stále mohl vydávat za mladšího. Usmál se. Líbilo se mu ta pohotová reakce. Cítil tak, že si teď skutečně může na chvíli odpočinout a nechat to vyřešit Jassena s Benem.

Vlastně by bylo hezké, kdyby takovéto odpočinutí trvalo déle než jen pár hodin. Kéž by byl příští týden méně chaotičtější a obecně klidnější. To by bylo skoro jako dovolená, jenž si nikdy nemůže vzít. To se ovšem zcela určitě nestane.

<< předešlý díl