Zákeřná Pravda 01

„Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang?“ - Čuang-C

 

Krev.

Spousta a spousta krve, bolesti, zmaru a bolavé jámy v hrudi. Omamující hořkosti a zoufalství, které ochromuje a spaluje duši na popel.

Horko, oheň, kouř.

Štípavý zápach spálených těl a křik. Síla destrukce dřímající v jeho rukou, v jeho dlaních. Moc, která měla pomáhat a přitom jen škodila.

Jeho sny byly vždy takové. Děsivé, plné násilí, smrti, nadpřirozených jevů a bytostí. Věděl, že v jeho oboru to není výjimečné. Nočními běsy trpěl téměř každý agent v terénu, ale přeci jen jeho byly jiné. Jednalo se o souvislý příběh. Pokaždé, když zavrčel oči, jako by nespal, ale probudil se do jiné dimenze, žil druhý život. Říkal si, že dokud za bdělého stavu jasně ví, že se jmenuje Aaron Hotchner, o nic vážného se nejedná.

Jenže se smrtí jeho ženy se to celé jen zhoršilo. Pokusil se to nějakým způsobem celé racionalizovat. I ve svých představách měl něco jako tým. Podporučík Jean Havoc, který hulí jako darebná kamna, Podplukovník Maes Hughes, jenž vydírá všechny lidi pomocí fotek jeho manželky a dcery, citlivý svalovec Major Alex Louis Armstrong nebo Breda, Falman či Fuery mu žádného z jeho skutečného týmu nepřipomínali, nicméně v Edwardovi a Alphonsovi spatřoval něco z Reida a pak tu samozřejmě byla ona. Nadporučík Riza Hawkeyeová, ideál, ve kterém se snoubily všechny důležité ženy Aaronova života. Viděl v ní Emily, JJ, Jessicu, svoji matku i Haley. Barry i Scar byli jednoduše jen představitelé zla, které znal i ze svého reálného života. Sérioví vrazi, kteří však byli stále méně děsiví než celý koncept alchymie a homunculusů. Kde toto se v něm vzalo? Měl zkušenost ze své práce, že není třeba věřit v ďábla, lidé jsou plně schopni se zničit a vraždit zcela samostatně. Tak proč si vysnil monstra a něco mezi vědou a magií? Jedná se o nějakou metaforu, pokus vidět v lidech to dobré, distancovat se od násilí, kterému je neustále vystaven? Pokud ovšem ano, proč v tom snovém světě měl též na ruku krev? Snažilo se mu jeho podvědomí upozornit na to, že má v sobě temnotu, která vyjde na povrch, když je někdo z jeho bližních zraněn? Je schopen pro ochranu svého syna ubít Foyeta holýma rukama a stejně tak pro ochranu přátel a vlasti spálit Ishvalský lid na popel? Pokud ano, pak možná nebyl o nic lepší než neznámí, které lovil.

Zamračil se a zavrtěl hlavou. Špatné myšlenky. Jsou to jen noční můry, které prostě smysl nemají! Přikázal si na to nemyslet, i když věděl, že lže sám sobě. Vykonal každodenní ranní rutinu: nasnídal se, oholil, vyčistil si zuby a převlékl se z pyžama do obleku. FBI sice po něm nevyžadovala přesně daný dresscode, ale on byl zvyklý ze své předchozí právnické profese ho nosit. Zatraceně, také mu to připomínalo uniformu a díky tomu se cítil pohodlněji.

Do práce dojel s předstihem. Vše nasvědčovalo tomu, že to bude běžný den. Reid již v openspaceu byl a vařil si ranní kávu. Garciová mu poslala sms, že pro ně má případ a v kanceláři na něj čekala hromada papírování, do které se mu nechtělo. Sice jako Aaron Hotchner snášel administrativu poměrně obstojně, to ještě stále neznamenalo, že k tomu nemá přirozený odpor. Kdo však má tu byrokracii rád?

Spencer se na něj nejistě pousmál, když k němu přistoupil. „Mohl bys mi nalít také ten zázračný nápoj,“ požádal mladého génia.

„Chceš také?“ podivil se, přesto však popadl ze skříňky další hrnek.

„Jistě. Nejsi jediný agent, který raději své ráno začne kávou, nežli vraždou,“ vyklouzl Aaronovi z úst nevhodný vtip, než se stačil zarazit. Mladý génius na to jen nechápavě zamrkal, což byla přesně reakce, kterou pro kterou raději většinou držel jazyk za zuby. Bylo lepší, když si o něm všichni mysleli, že nemá smysl pro humor, než když pochopili, že ho má, ale že jeho vtipy jsou většinou prazvláštní. Neboli přesněji řečeno, že je typicky Amestriský, kdyby ve skutečnosti taková země existovala. Hotch si v duchu povzdechl, ale už to nešlo vzít zpátky.

Zbytek dne ubíhal v zajetých kolejích. Penelopa je svolala do zasedačky, kde je seznámila s novým případem. Ten na ně čekal v New Yorku. Obětmi byli čtyři muži, zabití z dálky odstřelovací puškou. Rossi se podivil nad tím, proč jsou k případu pozváni, když to vypadá spíše na profesionála a organizovaný zločin. Na to Reid uvedl statistiky o profesionálních vrazích. Emily mínila, že je pravděpodobné, že neznámý nemá tak jako tak k obětem vztah. Poté se tým sbalil a letělo se do „města, které nikdy nespí“. V jejich soukromém tryskáči Hotch ještě rozdal úkoly. Prentissová a Morgan měli za úkol po přistání jít na místa činu, David byl poslán za rodinami obětí a on se Spencerem měli jít na policejní stanici a do márnice.

Charles Black, šéf newyorské policie je uvítal s chladnou zdvořilostí, ale poskytl jim vše, co mohl. Problémem bylo, že se skutečně nebylo čeho chytnout. Zdálo se, že oběti spolu nemají nic společného, kromě toho, že se jednalo o muže. Pitva také nenapověděla víc, než to, co už věděli, tedy že oběti byli zastřeleny. Díky tomu, že pachatel útočil z veliké dálky, se ho nedalo dobře vystopovat. Čas ubíhal a neznámý zavraždil dalšího muže. Black přislíbil, že jim s tím pomůže jejich expertka přes střelné zbraně detektivka Eagleyeová, a to byl přesně ten moment, kdy se to celé pro Aarona začalo komplikovat. Když ji poprvé spatřil, stáhlo se mu hrdlo, takže sotva chraptěl. Ona expertka totiž byla hnědooká blondýnka, která jako kdyby Rize z oka vypadla, navíc v minulosti působila v armádě jako ostřelovač a přivítala ho zasalutováním.

„Pane, šéf řekl, že máte zájem o moji analýzu,“ uvedla a přistoupila k němu s postojem člověka, který právě snědl velmi dlouhé pravítko.

„Ano, byl bych rád, kdybyste jela se mnou na poslední místo činu,“ řekl a ona prostě přikývla. Poté se otočil na svého podřízeného. „A Reide, ty zůstaň tady a dokonči geografický profil,“ zadal mu.

>> další díl