Zákeřná Pravda 04

Už zbyla jen jediná oběť a vše bude v pořádku. Až umře měsíc, cyklus skončí a otevřou se dveře k samotnému Bohu. Nepřipouštěl si nezdar, protože alchymie byla všemocná. Nehlodalo ho svědomí, protože šlo o rovnocennou výměnu. Nebál se, že bude dopaden, protože tento svět byl hloupý a neznalý. S těmito myšlenkami Thomas Tringham zabalil svoji odstřelovací pušku a vyrazil. Měl přesně vytyčené místo svého úkrytu i to, kde bude obětován ten poslední. Na rozdíl od několika minulých dní bylo překvapivě slunečné počasí, což znamenalo i dobrou viditelnost. Navíc v Hudson parku bloumalo díky tomu dost lidí, podmínky tedy byly ideální. Domnívaje se, že je nikým nepozorován, vešel do jednoho z mrakodrapů s omítkou v imitaci cihel. Skleněným výtahem vyjel do patnáctého patra, kde měl vyhlídnutý skromný pokoj pro údržbu s oknem do parku a dvěma dveřmi. Jedny vedly k výtahu a stála vedle nich regál s kanystry benzínu a čisticími prostředky, druhými se dalo dostat na schodiště. Rozložil si své věci a pak už stačilo jen čekat.

Avšak navzdory tomu, že to považoval za nemožné, pět minut před stanoveným časem ho překvapili dva muži v neprůstřelných vestách FBI, kteří vykopli dveře jeho skromné schovky a vpochodovali do místnosti. Oba tmavovlasí s krátkým střihem, mířící na něj pistolemi. Jednoho z nich okamžitě poznal. Tvář staršího muže oblečeného do vínové košile a džin, mu byla dobře známá z obálek slavných knih o kriminální psychologie. Pokud si správně pamatoval, jeho jméno bylo David Rossi. Druhý muž vypadal, jak by vypadl z katalogu správného agenta. Na sobě měl bílou košili s kravatou, formální černé kalhoty a z jeho postoje čišel chladný profesionalismus a sebejistota.

„Thomasi Tringhame, je konec. Odložte zbraň,“ vyzval ho Rossi.

„Nerozumíte tomu. Když to dokončím, s pomocí kamene bych je zas mohl oživit, to i mnohem víc. Můj bratr by znova mohl žít, nevzdám se toho,“ odmítl.

Tentokrát promluvil druhý z agentů: „My víme, co máte v úmyslu a jak moc jste zmatený. Chápu to, já si také pamatuji na Amestris a netuším, jak se mohu dostat zpět a proč jsem tady, ale ubezpečuji vás, že na tomto světě žádná alchymie nefunguje… a i kdy ano, lidská transmutace je tak jako tak zakázaná.“

Thomas ztuhl, ten chlap od federálů věděl! Téměř až nemohl uvěřit svým uším. Pokud to, co řekl Davidův kolega, Rossiho překvapilo, dal to na sobě znát jen kraťounkým pohledem na druhého agenta a nadzvednutím jednoho obočí. Patrně starší profiler předpokládal, že jeho parťák prostě jen mumlá nesmyslné sympatické řeči, aby zmátl pachatele.

„Co, kdo jste? Jak víte o Amestrisu?“ zavrčel Tringham.

„Jsem někdo jako vy s příliš živými sny a vzpomínkami na věci, které by neměly být skutečné. Mé jméno zde je Aaron Hotchner, v minulém životě také známý jako Roy Mustang,“ představil se neznámému Hotch, to však neměl dělat.

Thomase to evidentně dopálilo, místo toho aby se uklidnil a projevil zájem o Aaronova slova. Zavrčel něco, co se vzdáleně mohlo podobat: „Zasranej státní alchymista.“ Následně poté pod dva agenty hodil kouřový granát. Malá místnost se rychle začala plnit štiplavým kouřem. Tringham zamířil k výtahu, ale Plamenný, zvyklý na dým, se nenechal rozházet a stihl v celém tom zmatku vystřelit na regál vedle dveří. Benzín a čisticí prostředky vytvořily nebezpečnou hořlavou výbušnou směs, což odřízlo pachateli jednu z únikových cest, a musel se tak dostat přes agenty. Thomas se toho však nezalekl. Než se kdo stačil vzpamatovat, využil své příležitosti, rychle změnil směr. Surově odstrčil dusícího se Rossiho a rozeběhl se ke schodišti. Roy se okamžitě vydal za ním. Nastala šílená honička po schodech dolů, ve které měl ovšem na vrch věkově mladší i fyzicky zdatnější pachatel. Situaci nepomohly ani siréna a protipožární sprcha, nainstalované v budově, které se okamžitě spustily, po jejich potyčce v patnáctém patře. Mezi prvním a přízemím Hotch uklouzl a mohl se tak jen bezmocně dívat, jak Tringham sbíhá posledních pár schodů, běží přes halu, vybíhá z budovy a na chodníku před mrakodrapem padá též k zemi.

Těsně poté uslyšel v uchu Eagleyeovou: „Cíl zneškodněn.“ A tak si mohl oddechnout a znovu se vyškrábat na nohy.

Pomalu došel až k Thomasovi, který evidentně byl stále na živu. Riza mu prostřelila jen obě nohy. „Potvrzuji,“ zachraptěl do vysílačky. „Budeme však potřebovat sanitku a hasiče.“

„To už jsem zařídila,“ uslyšel teď pro změnu hlas Garciové. To už k němu doběhl i Rossi, který za nimi nebyl až tak pozadu, jak by se mohlo zdát.

„Dobrá střela,“ pochválil David policistku. „Nechcete přejít k nám?“

„Podám si žádost, přeci ho nemohu nechat podpalovat baráky bez dozoru,“ dovolila si Hawkeyeová zavtipkovat do sluchátka. Hotch si na to odfrkl. Zatracený Amestriský smysl pro humor!

 

„Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností.“ —  Jan Pavel II.

>> předešlý díl